Pozemní stavitelství I. - cvičení »

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

• Zásady kreslení
• Způsob zobrazení prvků v mapovém podkladu
• Zobrazení značek inženýrských síti
• Místopisy bodů

CÍLE KAPITOLY

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY

• Budete:
• znát značky výškopisu i polohopisu
• se umět orientovat ve výkresech mapových podkladů
• se orientovat ve značkách inženýrských bodů

• Získáte:
• schopnost orientace ve výkresech situačních, úprav terénu
• schopnost rozeznat značky mapových podkladů
• schopnost orientovat se ve značkách inženýrských sítí

• Budete schopni:
• zakreslit situační výkresy do mapového podkladu
• navrhnou a nakreslit výkres úprav terénu
• navrhnout a osadit objekt do terénu

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Celkový doporučený čas k prostudování kapitoly je 90 minut.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Situace, vytýčení, úpravy terénu, výškopis, polohopis, místopis, značky, inženýrské sítě

PRŮVODCE STUDIEM 3

V této kapitole bude probrána látka, která se týká zakreslování situačních, vytyčovacích a výkresů úprav terénů do mapových podkladů. Naučíte se rozeznávat základní značky, které se na těchto typech výkresů objevují.

3.1 Situační výkresy

3.1.1 Všeobecně (ČSN 01 3410:1990; ČSN 01 3411:1989)

Situační výkres (zkráceně situace) je výkres, který určuje prostorový vztah projektovaného stavebního díla (navrhované stavby, objektu apod.) vzhledem k polohové určujícímu okolí (dosavadnímu stavu), které se do situace přejímá zpravidla z map velkých měřítek, nebo z map vzniklých na jejich podkladě, popř. z map vzniklých pro daný účel jako původní (např. mapa vyhotovená podle zásad níže uvedených z přímého šetření a měření pro určitou stavbu); pro projektování staveb lze tyto mapy označit společným názvem „mapový podklad".

Mapou velkého měřítka se rozumí mapa v měřítku 1:5000 a větším (měřítkové číslo M < 5000); touto mapou může být:

• základní mapa, tj. mapa se základním, všeobecné využitelným
  obsahem, stanoveným příslušnými technickými předpisy;
• účelová mapa, tj. mapa obsahující kromě prvků základní mapy další
  předměty měření a šetření stanovené pro daný účel (např. technická mapa
  města).

V situačních, vytyčovacích a podobných výkresech se v souladu s ČSN 73 0401:1989 používá pro označení bodů polohového, výškového a tíhového bodového pole těchto závazných písmenných zkratek:

• Baltský výškový systém - po vyrovnání - Bpv
• Česká státní nivelační síť - ČSNS ¹⁾
• Česká státní trigonometrická síť - ČSTS ¹⁾
• Jednotná trigonometrická síť katastrální - JTSK
• Souřadný systém Jednotné trigonometrické
• Sítě katastrální (Křivákův systém) - S-JTSK
• Hlavní výškový bod - HVB
• Pevný bod podrobného (polohového bodového) pole - PBPP
• Základní výškové bodové pole - ZVBP

¹⁾ Tyto názvy a zkratky jsou převzaty z Vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 31/1995/ Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví

3.1.2 Způsob zobrazení v mapovém podkladu

Předměty, jejichž rozměry dovolují zřetelné zobrazení v mapě, se zobrazují obrysovou čárou (obrysem půdorysu), i když je pro ně stanovena značka. V takovém případě se značka zakreslí i uvnitř obrazu předmětu, není- li druh předmětu zřejmý již z kresby nebo popisu. Není-li možno předmět pro jeho malé rozměry zobrazit obrysem, zobrazí se jen značkou.

Značky se orientují (pokud u příslušné značky není stanoveno jinak):

• kolmo na osu k dolnímu okraji mapy (ve směru sever-jih), nebo
• ve směru čárových prvků polohopisu nebo kolmo na něj (dopravní síť, vedení apod.)

Mapové značky pro zobrazení předmětu měření stanoví níže uvedené tabulky viz obr. 63a-m. Značky v těchto tabulkách jsou uvedeny ve skutečné velikosti, Tloušťka čar se volí podle zásad uvedených v podkapitole 1.1.2 Nejmenší velikosti obrazových prvků.

Stavební objekty (budovy, přemostění mezi budovami, mosty, podzemní objekty a prostoty apod.) a podzemní vedení se zobrazují v pohledu shora a kreslí se:

• viditelné obrysy tenkou plnou čarou;
• neviditelné obrysy tenkou přerušovanou čarou.

Pozemní stavby (budovy obytné, průmyslové apod.) se zobrazují jen
obrysem, tj. vnějším obvodem v průniku s terénem nebo u netypických objektů
průmětem vnějšího obvodu (příklady kreslení jsou uvedeny v tabulce viz. níže uvedené na obr. 63-66). Tento způsob zobrazení lze doplnit i zakreslením neviditelného průniku s terénem (zakrytý vnějším obvodem budovy) nebo průmětem obvodu vyšších a užších částí budovy; tohoto doplňujícího způsobu zobrazení se použije tehdy, probíhá-li vlastnická (uživatelská) hranice v průniku s terénem, který je zakryt částí budovy.

V účelových mapách lze pozemní stavby označit barevně nebo šrafováním (postačí jen lemovkou). U budov obytných se zpravidla uvedou popisná, evidenční, popř. orientační čísla, která se uvedou ve tvaru zlomku, kde v čitateli je číslo popisné nebo evidenční a ve jmenovateli je číslo orientační (např. 1415/23). Čísla se píší rovnoběžně se vstupním průčelím budovy tak, aby se četla od dolního nebo pravého okraje mapy.

U silničních komunikací (dálnic, silnic, místních komunikací apod.) se kreslí vlastnická hranice nebo hranice užívací, hrany koruny, obrysy chodníků, dělicích pásů a dopravních ostrůvků (pokud jsou na mapě zobrazitelné). V sídlištích se komunikace (ulice) popisují názvem, který se umístí do koruny komunikace, rovnoběžně s její osou.

3.1.3 Barevné vyjádření v mapovém podkladu

Výtisky základních map se vyhotovují jednobarevně - černě. Obsahuje-li základní mapa výškopis, vyhotovuje se dvoubarevné, a to polohopis černě, výškopis s jeho číselným popisem hnědě.

Účelové mapy se mohou vyhotovovat (kresba i popis) podle potřeby i vícebarevné takto:

• polohopis na povrchu - černě
• výškopis - hnědě
• vodovodní potrubí - světlezeleně
• plynovodní potrubí a potrubí technického plynu - žlutě
• tepelné potrubí - červeně
• kanalizační stoka - hnědě
• potrubí stlačeného (zředěného) vzduchu - světlemodře
• elektrické vedení silové - červenofialově
• elektrické vedení sdělovací - modrofialově

Při tomto barevném rozlišení druhu vedení je možno v účelových mapách kreslit podzemní vedení plnou tenkou, popř. tlustou čarou (místo čarou čárkovanou) a značka druhu vedení se umístí do přerušené čáry. Jsou-li vedení různého druhu vyznačena jen jednou osou vedení, kreslí se tato osa černě čárkovanou čarou a značky druhu vedení a popisy se kreslí v příslušné barvě.

3.1.4 Způsob zobrazování projektovaného řešení

Pro zobrazování a kreslení projektovaného řešení (stavebních objektů, potrubních a kabelových rozvodů apod.) v situacích není dosud technická norma zpracována. Do vydání této normy, která by sjednotila způsob kreslení situací pozemních staveb s dosud platnými normami pro kreslení výkresů ve stavebnictví a výkresů pozemních staveb, doporučuje se postupovat podle následujících zásad.

Situace se kreslí:

jednobarevně

• mapový podklad (dosavadní stav) i navrhovaný stav černě; nebo

dvoubarevné

• mapový podklad černě,
• navrhovaný stav červeně; nebo

tříbarevně

• polohopis mapového podkladu černě,
• výškopis mapového podkladu hnědě,
• navrhovaný stav červeně; nebo

vícebarevné

• polohopis a výškopis mapového podkladu černě, popř. černě a hnědě (viz.předchozí odstavec),
• navržené potrubí a kabelová vedení (podzemní i nadzemní) i jejich
  zařízení a objekty barevně podle 3.1.3,
• navržené porosty a zeleň sytě zeleně,
• ostatní části návrhu (navržený stav) červeně.

Navrhovaný stav (stavební objekty, komunikace, oplocení, opěrné zdi, potrubní a kabelová vedení apod.) se zobrazují podle zásad 3.1.2 a kreslí se značkami podle tabulky viz. níže uvedené na obr. 63a-m, s tím rozdílem, že

• průměty hran tvořících vnější obrysy stavebních objektů se kreslí
  • jsou-li viditelné shora velmi tlustou plnou čarou,
  • nejsou-li viditelné shora (podzemní objekty, popř. částí objektu) velmi tlustou čárkovanou čarou;
• u stavebních objektů se uvede základní (nulová) úroveň 0,000 absolutní výškovou kótou s uvedením tří desetinných míst (např. 0,000 = 466,270) psanou do rámečku;
• základní rozměry objektů a jejich poloha vzhledem k nejbližšímu okolí
  se určí délkovými, popř. i výškovými kótami;
• u silničních komunikací se kreslí osa komunikace tenkou čerchovanou
  čarou.

V projektech samostatných inženýrských staveb se situace navrhovaných vedení kreslí podle příslušných technických norem, např.

• vodovody podle ČSN 01 3462;
• kanalizace podle ČSN 01 3463;
• plynovody podle ČSN 01 3464;
• silniční komunikace podle ČSN 01 3466.

Obrázek 63e

Obrázek 63g

Poznámka: Další značky najdete zde: Obrázek 63a , Obrázek 63b , Obrázek 63c , Obrázek 63d , Obrázek 63e , Obrázek 63f , Obrázek 63h , Obrázek 63i , Obrázek 63j , Obrázek 63k , Obrázek 63l , Obrázek 63m

3.2 Vytyčovací výkresy (ČSN 3419)

3.2.1 Všeobecně

Z hlediska druhu vytyčení objektů a konstrukcí pozemních staveb se vytyčovací výkresy třídí na:

• vytyčovací výkresy prostorové polohy, tj. vytyčovací výkresy umožňující vytyčit prvky prostorové polohy objektu, tzn. určit polohu objektu v souřadnicovém a výškovém systému nebo vzhledem k dosavadním technickým objektům, popř. u objektů bez širší návaznosti na okolí k topografickým objektům;
• výkresy podrobného vytyčení, tj. vytyčovací výkresy umožňující vytyčit na základe vytyčovacích prvků rozměr a tvar objektu a polohu konstrukčních částí uvnitř objektu.

Tyto výkresy je možno spojit za předpokladu, že výkres bude jasný a přehledný zejména je třeba rozlišit prvky vytyčení prostorové polohy od prvků podrobného vytýčení).

Při vytyčování prostorové polohy ze souřadnic a při vytyčování metodou
přechodných (volných) stanovisek je možné použít jako vytyčovací výkres
prostorové polohy situační výkres vyhovující tomuto účelu, v němž se uvedou:

• všechny objekty, které se mají vytyčit s vyznačením bodů definujících
  jejich prostorovou polohu (body definující hlavní polohové čáry, hlavní osy, hlavní body trasy a charakteristické body osy) s připojením seznamu jejich pravoúhlých rovinných souřadnic v souřadnicovém systému, v němž jsou zpracovány mapové podklady pro projektovou dokumentaci nebo projektová dokumentace;
• body vytyčovací sítě, která bude použita pro vytyčení prostorové polohy
  stavebních objektů;
• geodetické body nebo jiné body geodetických podkladů pro dokumentaci
  stavby (např. body geodetické síle, zřízené při vyhotovení mapových podkladů pro projektovou dokumentaci), definující použitý souřadnicovým systém a použitý výškový systém.

Poloha bodu v souřadnicovém a výškovém systému se udává v systému použitém při zpracování mapových podkladů pro projektovou dokumentaci.

Použitý systém se uvede nad popisovým polem výkresu a na všech jeho přílohách a označí se:

• u celostátních systému písmenným označením podle zásad bodu 6.1.1;
• u místních systémů shodně s označením zvoleným v projektové
  dokumentaci, např. MÍSTNÍ SOUŘADNICOVÝ SYSTÉM JETE.

Vytyčovací prvky bodu, určujících prostorovou polohu objektů, lze v/táhnout k dosavadním objektům a k technickým předmětům v terénu pouze v jednoduchých případech (u jednotlivých objektu, u objektů přiléhajících k dosavadní zástavbě apod.).

Přesnost ve vytyčovacích výkresech se uvede :

• společně pro soubor hodnot nad popisovém polem buď číselně nebo
  odvoláním na příslušnou technickou normu, nebo
• jednotlivě číselnými hodnotami připsanými za kóty (obr. 64).

Vytyčovací prvky, rozměry a tvar stavebního objektu (délky, úhly, směrníky, převýšení apod.) se ve vytyčovacích výkresech prostorové polohy uvádějí vždy číselně; délky, výšky, převýšení apod. v metrech, úhly a směrníky ve stupních nebo grádech. Počet desetinných míst se volí podle přesnosti vytyčovacího prvků nebo podle údajů v dokumentaci stavby.

3.2.2 Vytyčovací výkresy prostorové polohy

Vytyčovací výkresy prostorové polohy stavebních objektu se kreslí zpravidla v měřítku 1:200, (1:250), 1:500, 1:1000, 1:2000 a pokud jsou vytyčovací prvky uvedeny v tabelogramech nebo v místopisech, i v měřítku 1:5000. Měřítka se doporučuje volit shodně s měřítkem situace.

Ve vytyčovacích výkresech prostorové polohy se vyznačí:

• prvky, které jsou předmětem vytyčení (vč. vytyčovacích sílí),
• poloha objektu:
  • souřadnicovým kótováním, tj. pravoúhlými nebo polárními souřadnicemi k bodům a stranám vytyčovací sítě (obr. 64, 65 a 66), nebo v souřadnicovém systému, popř. řetězcovým (délkovým) kótováním nebo kótováním od základny
  • nadmořskými nebo relativními výškami, k pevným bodům určujícím výškový systém
• vytyčovací i dosavadní a topografické objekty dle kapitoly 3.1.

Obrázek 64

Obrázek 65

Obrázek 66

Vytyčovací prvky, prvky vytyčovacích sítí a vytyčované i dosavadní objekty se označí čísly nebo popisem tak, aby byla zajištěna jejich identifikace (vytyčované objekty se označí shodně s ostatními výkresy dokumentace stavby). Vytyčované údaje se uvedou na výkresu. Pokud by se tím snížila čitelnost výkresu, lze je uvést v příloze k výkresu.

Příklady vytyčovacích výkresů prostorové polohy pozemních stavebních objektů spolu s komunikacemi a podzemními vedeními viz. obrázek 67 a 68.

Obrázek 67

Obrázek 68

3.2.3 Místopisy bodů

Místopisy bodů, určujících prostorovou polohu stavebních objektů nebo místopisy bodů vytyčovacích sítí, se kreslí pro :

• vyhledání značky dříve vytyčeného bodu;
• obnovení ztracené nebo poškozené značky vytyčeného bodu.

Místopisy lze kreslit bez měřítka, při zachování vzájemné návaznosti a polohy orientačních údajů.

Poznámka: Pokud lze pro uvedené účely využít vytyčovacích výkresů (prostorové polohy nebo podrobného vytyčení), není třeba kreslit místopisy.

V místopisu bodů se vyznačí (pokud se vyskytují):

• geodetické, popř. i jiné body, s uvedením písmenného označení a čísla;
• viditelné hranice pozemků, druh pozemku, zpevněné plochy, oplocení apod. - značkami podle obr. 63a-m, popř. s uvedením parcelních čísel;
• stavební objekty, komunikace, vodstvo a vodohospodářské stavby, stromy - s uvedením orientačního popisu (popř. název ulice, druh stromu), orientačních nebo popisných čísel stavebních objektů apod.;
• potrubní a elektrické vedení - značkami podle obr. 63a-m
• strany polygonového pořadu, měřické přímky, kolmice apod.značkami, se souřadnicovým (geodetickým) určením polohy bodů;
• orientace k severu - značkou severky

Pro každý místopis se uvede popisem:

• souřadnice bodu a jeho nadmořská výška a souřadnicový a výškový systém, pokud se určují
• orientační určení bodu, například katastrální území, název obce, popis místa bodu a jeho označení (stabilizace), popř. další údaje usnadňující orientaci

3.3 Výkresy úprav terénu

3.3.1 Všeobecně ( ČSN 01 3420, 01 3422)

Na výkresech pozemních staveb a na výkresech souvisících s výstavbou pozemních stavebních objektu se zobrazuje:

• hrubá ú p r a v a terénu (zkratka HUT ), tj.změna úrovně povrchu terénu zemními pracemi zpravidla před zahájením výstavby objektu pozemních staveb (popř. i pozemních komunikací apod.) s přihlédnutím k umístění hornin vytěžených v průběhu výstavby (např. při zemních pracích);
• konečná ú p r a v a terénu (zkratka KUT), tj. změna úrovně terénu zemními pracemi zpravidla po dokončení výstavby pozemních stavebních objektů, silničních komunikací, podzemních i nadzemních inženýrských sítí.

Poznámka: Na výkresech konečné úpravy terénu se obvykle kreslí kromě urovnání terénu zemními pracemi, též komunikace pro pěší. zpevněné plochy (hřiště, terasy atd.), rovněž i některé stavební objekty a konstrukce (venkovní schodiště, opěrné a ohradní zdi atd.), popř. i rozprostření humusu (ornice) - pokud není součástí výkresu vegetačních úprav - v té části terénu, kde proběhnou vegetační úpravy. Výkresy konečné úpravy terénu nezahrnuji řešení vegetačních úprav území ani řešení silničních komunikací (viz. ČSN 01 3466).

Konečné úpravy terénu lze kreslit i v několika souborech výkresů. např podle druhů stavebních objektů (pro pěší komunikace a hřiště, pro opěrné a ohradní zdi. schodiště apod.) nebo podle určených dodavateli stavebních prací.

Výkresy úpravy terénu se zpracovávají zpravidla jednobarevné - černě. Při dvoubarevném provedení se původní stav (mapový podklad) kreslí černě a navržené úpravy terénu červeně.

Měřítka výkresů úpravy terénu se vybírají z řad uvedených v 1.3.1 podle těchto zásad:

• pro situace: 1:200, (1:250), 1:500, 1:1000, 1:2000,(1:2500), 1:5000;
• pro profily: (měřítka převýšených obrazů) 1:200/1:100, 1:500/1:100, 1:500/1:50, 1:1000/1:100, 1:2000/1:200 (měřítko délky/měřítko výšky).

Měřítka vytištěná tučně se používají přednostně, měřítka v závorkách se mohou použít jen tehdy je-li mapový podklad zpracován v tomto měřítku. Pro situace, kde mapovým podkladem jsou jen bývalé katastrální mapy, lze použít měřítek 1:720, 1:1440 a 1:2880. v nichž jsou mapy vyhotoveny.

Vytyčovací výkres, popř. vytyčovací údaje úpravy terénu, se kreslí podle zásad u vedených v  kapitole 3.2

3.3.2 Situace hrubé úpravy terénu

Pro výkres situace úpravy terénu se zpravidla použije mapový do kterého se kreslí a označí (příklad viz. obr. 69):

• obrysy navržených úprav terénu, včetně skládek výkopku trvalých i dočasných - tlustou plnou čarou;
• svahy s předepsaným sklonem větším než 1 :3,5 (29%)
  • označením technickými šrafami podle tabulky normy, nebo
  • předpisem velikosti sklonu poměrem výsky k délce (měřené vodorovně), popř. procenty nad šipkou označující směr sklonu;
• rozhraní mezi výkopem a násypem - tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami;
• obrys plochy určené pro sejmutí ornice - tlustou čárkovanou čarou s grafickou značkou dle normy, kreslenou tlustou čarou;
• obrys polohy odstranění souvislého lesního porostu - tlustou čárkovanou čarou s grafickou značkou dle normy, kreslenou tlustou čarou;
• výškové úrovně upraveného terénu - absolutními výškovými kótami v metrech s uvedením dvou desetinných míst (např. 212,35); pokud lze výškové úrovně jednoznačně rozlišit, může se počet číslic před desetinnou čárkou zmenšit zapsáním pouze první číslice před desetinnou čárkou (např. 2,35); úrovně se označí:
  • u bodů - křížkem tenkou plnou čarou s připsáním číselné hodnoty kóty,
  • u rohu, koutu (upraveného terénu) - připsáním číselné hodnoty kóty, těsně u kótovaného rohu (koutu),
  • kromě určení jednotlivými body lze výškové úrovně úpravy terénu vyjádřit vrstevnicemi, kreslenými plnými čarami v intervalu zpravidla 0,5 m nebo 1 m;
• odvodnění (trativod), které je trvalou součástí úpravy terénu - grafickou značkou podle tabulky 8, kreslenou v ose potrubí, s příslušným popisem (druh trubek a jejich rozměr, sklon potrubí atd.) s odkazem na zobrazení (zpravidla na příčný řez) tvaru rýhy trativodu a vrstev pod a nad drenážním potrubím, popř. i s odkazem na specifikaci trativodních trubek;
• odvodňovací (trativodní) šachtice - grafickou značkou podle tabulky 8 (bez ohledu na skutečný tvar) s připsáním písmenného označení ŠT, popř. i pořadového čísla (např. ŠT3) nebo odkazem na výkres podrobnosti;
• zjednodušený obrys průniku nadzemní části navrženého pozemního stavebního objektu s terénem - tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami;
• navržená nadzemní a podzemní vedení (potrubní a elektrická), která mají vliv na hrubé úpravy terénu avšak nejsou jeho součástí - značkami podle tabulky na obrázku 63a-m tenkou čarou, popř. i s popisem;
• zjednodušený obrys navržených silničních komunikací, které nejsou součástí terénu - obrysem tenkou plnou čarou;
• osy navržených silničních komunikací - tenkou čerchovanou čarou;
• označení polohy ploch profilu (řezů) - tlustou čerchovanou čarou, kterou lze kreslit jen v úseku mimo obraz upravované plochy; směr pohledu na myšlenou plochu řezu se označí šipkou; u rovnoběžných profilů stačí označit směr pohledu jen na jednom z nich;
• číslování profilu (řezů) pořadovými čísly psanými arabskými číslicemi na koncích grafického označení ve směru pohledu na myšlenou plochu pro zobrazení profilu; čísla lze vepisovat do kroužků (pro rozlišení od jiných značení, pro zvýraznění apod.)
• vazba profilů (řezů) - souřadnicovým kótováním nebo délkovým kótováním k určené vytyčovací ose
• rozměry a poloha jednotlivých částí úpravy terénu (včetně polohy sejmutí ornice) – délkovými kótami vztaženými k vytyčovací síti apod., nebo souřadnicemi v použitém souřadnicovém systému, popř. vytyčovacími údaji.

Tabulka 8

Obrázek 69

Rozvoz hmot (zeminy) se má v situaci kreslit a označit podle obrázku 70 takto:

• figury (výkop, násyp) - šrafováním různými směry;
• objemy jednotlivých figur- v krychlových metrech (m 3) zaokrouhleně na celé hodnoty, a to za písmenným označením V - pro výkop, N - pro násyp, H -pro ornici (kulturní vrstva půdy); při větším počtu figur se uvede i pořadové číslo (např. V2 = 426 m 3 ), popř. i s uvedením vzdálenosti v km (např. 1320 m 3 /2 km nebo podle obrázku 70).

Obrázek 70

Poznámka: Pro sejmutí ornice (kulturní vrstvy půdy), popř. i pro odstranění souvislého lesního porostu lze kreslil samostatný výkres, který se kreslí a označí podle výše uvedených zásad.

Hrubou úpravu terénu lze namísto profilem (s převýšením) zobrazit .svislým řezem (bez převýšeni), zejména při zobrazování krátkých úseku členitého terénu, kde kreslení převýšeného obrazu (profilu) není vhodné. Údaje ve svislém řezu se kreslí a označí podle výše uvedených zásad platných pro prolily.

3.3.3 Situace konečné úpravy terénu

• konečné úpravy terénu (zpevněné plochy, např. hřiště, nástupní plochy pro požární vozidla, terasy, které nejsou součástí navrženého stavebního objektu), komunikace pro pěší (chodníky, stezky, nadchody atd.), rigoly, obrubníky apod. - obrysem tenkou plnou čarou;
• objekty, popř. stavební konstrukce, které jsou součástí konečné úpravy terénu (opěrné a ohradní zdi, odvodňovací kanály, rigoly, objekty pro popelnice, klepáče a věšáky pro prádlo apod.) - obrysem zobrazujícím objekt (konstrukci) v pohledu shora, tenkou plnou čarou s odkazem na příslušný výkres (podrobnost) nebo na katalog apod.;
• venkovní schodiště a rampy, které nejsou součástí stavebního objektu – dle ČSN 01 3420 Kreslení schodišť (na začátku výstupní čáry se však nekreslí kroužek);
• navržený pozemní stavební objekt nad upraveným terénem - vnější obrys v úrovni průniku s upraveným terénem tlustou plnou čarou;
• navržené vpustě, hydranty, šoupátka (podzemní) - značkami podle tabulky 9;
• navržené šachty v situacích:
  • v měřítku 1:200 (1:250) - skutečným obrysem poklopu, větrací mříže apod. tenkou plnou čarou, popř. i s uvedením rozměru a označení podle příslušné dokumentace (např. podle projektu kanalizace),
  • v měřítkách 1:500 až 1:2000 značkami podle tabulky 9;
• plochy (svahy), včetně zpevněných ploch, s předepsaným sklonem:
  • zpravidla větším než 1:3,5 (29 %) - označením technickými šrafami, popř. šipkou, tenkými plnými čarami,
  • zpravidla menší než 1:3,5 (29 %) - šipkou tenkou plnou čarou (technické šrafy se zpravidla nekreslí),
  • velikost sklonu lze předepsat poměrem výsky k délce (měřené vodorovně) nebo procenty nad šipkou označující směr sklonu,
  • s proměnným sklonem (např. při návrhu zborcených ploch), kde určení výškové úrovně jednotlivými hody i vrstevnicemi dostatečně nevystihuje tvar navrženého terénu, lez použít pro objasnění průběhu sklonu sklopené průřezy, kreslené obrysem a šrafováním tenkou plnou čarou
• rozměry úpravy terénu - délkovými kótami v metrech s uvedením dvou desetinných míst; středové úhly oblouků se vymezí tenkými tečkovanými čarami; poloměry kruhových oblouků s připsáním písmene R na kótovací čáře, nebo nad tečkovanou čarou vymezující středový úhel oblouků;

Obrázek 71

Tabulka 9

• výškové úrovně upraveného terénu - absolutními výškovými kótami v metrech s uvedením dvou desetinných míst (např. 233,88); pokud lze výškové úrovně jednoznačně rozlišit, může se počet číslic před desetinnou čárkou zmenšit zapsáním pouze první číslice před desetinnou čárkou (např. 8,89); výškové úrovně se označí:
  • vodorovných ploch - kótami vepsanými do obdélníků,
  • bodu křížkem tenkou plnou čarou s připsáním číselné hodnoty kóty,
  • rohu, koutu - připsáním číselné hodnoty kóty těsně u kótovaného rohu (koutu), popř. na odkazovou čáru vycházející z tohoto rohu,
  • vrchního líce poklopů (šachet, hydrantů, šoupátek), mříží atd. připsáním číselné hodnoty kóty na odkazovou čáru;
• úroveň základní (nulové) roviny ( ±0,000) navrženého stavebního objektu - absolutní výškovou kótou v metrech s uvedením tří desetinných míst ( ±0,000=253,820), vepsanou do obdélníčku v ploše objektu;
• druh a provedení úpravy terénu - číslem psaným arabskými číslicemi, popř. kombinací čísel a písmen, vepsaným obvykle do kroužku; číslo odkazuje na příslušný vzorový řez nebo na výkres podrobnosti.

TEST 3

K otestování Vašich znalostí si můžete stáhnout a spustit test. A to test 3 a 4, které jsou zaměřeny na zopakování učiva z předcházejících kapitol.