Pozemní stavitelství I. - cvičení »

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

• Požadavky na kreslení
• Formáty výkresů
• Měřítka výkresů
• Označování materiálů
• Zařizovací předměty
• Kótování ve stavebních výkresech

Cíle kapitoly

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY

• Budete:
• znát základní velikosti formátů výkresů
• umět umístit jednotlivé prvky a zobrazení na výkres
• znát nejpoužívanější měřítka na výkresech
• umět značení materiálů
• zakreslovat zařizovací předměty
• kótovat ve stavebních výkresech

• Získáte:
• základní přehled a schopnost orientovat ve stavebních výkresech

• Budete schopni:
• rozeznat jednotlivé prvky, objekty, značení a popisy na stavebních výkresech

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Doporučuji důkladné prostudování této kapitoly, neboť informace v ní obsažené jsou nezbytně nutné pro další studium. Celkový doporučený čas k prostudování kapitoly je 180 minut.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Pravidla, výkres, stavební, formát, měřítko, materiály, zařizovací předměty, kóty Klíčová slova

PRŮVODCE STUDIEM 1

Tato kapitola tvoří úvod do problematiky vytváření výkresů pozemních staveb – kreslení výkresů stavební části, tak jak je tato problematika prezentována českou státní normou ČSN 01 3420 z července 2004.

Z časových důvodu jsou vybrány pouze ty skutečnosti, které jsou náplní předmětu Pozemní stavitelství I. – cvičení.

Zájemci o podrobnější informace mohou použít v závěru uvedenou literaturu.

Obsáhlost úvodní kapitoly naznačuje nutnost podrobnějšího samostatného studia samotné, výše zmíněné normy, tak dalších publikací a učebních pomůcek.

Znalosti získané v této kapitole si budete moci ověřit testem.

1.1 Základní pravidla tvorby výkresů – požadavky na kreslení

Pořizování výkresů stavebních objektů slouží k:

• určení tvaru, velikosti, polohy a dalších vzájemných vztahů jednotlivých stavebních prvků, konstrukcí a objektů
• určení technických vlastností konstrukcí, tak aby splnily technické požadavky

Výkresy stavebních objektů musí být jednoznačné, úplné, zřetelné a přehledné. Výkresy musí splňovat nároky nejen na obsahovou stránku, ale i na formální jakost výkresů, mezi něž patří vhodná volba formátu výkresu, měřítka zobrazovaných objektů, rozmístění prvků výkresu apod.

Dále je třeba uvést další skutečnosti, které provázejí výkresovou dokumentaci. Například počítačové zpracovávání, reprografie, export, tisk, zálohování apod., kdy musíme předem volit různé atributy výkresové dokumentace jako: minimální a maximální tloušťky čar, velikost písma, vhodné měřítko, volba univerzálního exportu do jiných souborových či tiskových formátů aj.

1.1.1 Všeobecné požadavky

Výkresy se vykreslují na průsvitné nebo průhledné kreslící materiály (pouzovací papíry, průsvitné fólie apod.), nebo na neprůsvitné kreslící materiály (rýsovací papíry, kartóny, role, fólie).

Výkresy se kreslí kreslícími pomůckami černou barvou nebo vícebarevně.

Výkresy se kreslí zpravidla na lícovou stranu výkresového listu.

1.1.2 Nejmenší velikosti obrazových prvků

Nejmenší velikost obrazových prvků definujeme kvůli snadné čitelnosti a rozlišitelnosti údajů na výkrese. Obzvláště se zaměřujeme na dodržování minimální velikosti tloušťek čar, rozteče mezi rovnoběžnými čarami (viz tab.2), minimální výšky písma, nejmenší délky kótovacích čárek a šipek.

Nejmenší velikosti vykreslovaných prvků jsou závislé na velikosti výsledného výtisku viz. tabulka 1.

Nejmenší velikost písma dle tabulky +, platí pro celý výkres (včetně popisu v popisovém poli apod). Pouze předtisk (šablona) údajů v popisovém poli se může tisknout (psát) písmem o jeden stupeň nižším, než je uvedeno v tabulce 1.

Poznámka: Přednostně se mají na všech formátech výkresových listu používat nejmenší tloušťky čar a velikosti písma vytištěné půltučně.

1.1.3 Umístění zobrazení a popisů na výkrese

Rozvržení zobrazení, popisů, údajů na výkrese musí umožňovat snadnou a rychlou orientaci. Při návrhu rozmístění jednotlivých prvků vycházíme z ČSN EN ISO 9431 viz. obrázek 1.

Obrazy včetně kót a popisů musí být umístěny tak, aby je bylo možno číst ve směru od dolního nebo pravého okraje výkresu viz. obrázek 2. Popisy a kóty se nemají pokud možno umísťovat v ploše vymezené 30° na obrázku 3.

Pokud některé grafické nebo písemné značky mají předepsanou polohu na výkresu (např. značky a kóty na mapách a vytyčovacích výkresech), musí se tato poloha dodržet i tehdy, neodpovídá-li to zásadám směrů pohledů podle obrázku 2.

Obrázek 1:
1 - obrazová plocha na výkresu (lze využít i plochu 3, 4 a 6); 2 - popisové pole výkresu; 3 - nástavba popisového pole pro doplňující údaje (např. specifikace výrobků a prací, legendy, údaje o zkouškách, údaje o schválení výkresu, odkazy na souvisící výkresy, záznam o změnách na výkresu); 4 - pokud plocha 3 nepostačuje pro zapsání údajů, využije se i tato plocha; 5 - razítko kontrol a technologických prověrek, údaje pro snímkování, umístění schématu kladu sekcí apod, u výkresů formátu A4 nastojato se tyto údaje umísťují nad popisové pole; 6 - vysvětlivky k výkresu, legendy apod. (pokud nestačí plocha 3 a 4); 7 - volný lem

Obrázek 2

Obrázek 3

1.1.4 Orientace na výkresu

Půdorys stavebního objektu se má na výkrese umístit tak, aby byl orientován:

• hlavním vstupem u dolního okraje výkresového listu (obrázek 4)
• převládajícím (delším) rozměrem rovnoběžně s dolním okrajem výkresového listu (obrázek 5)
• severem nahoře (tj. směr k severu je kolmý k hornímu okraji výkresového listu, obrázek 6

Obrázek 4

Obrázek 5

Obrázek 6

Pokud není půdorys orientován severem nahoru, musí se sever označit grafickou značkou podle obrázku 7 a to alespoň na jednom půdorysu.

Pohledy na průčelí stavebního objektu a svislé řezy stavebním objektem mají být orientovány rovnoběžně s dolním okrajem výkresového listu (obrázek8)

Situační výkresy stavebních objektů se mají orientovat severem nahoru. Není-li tomu tak, potom se sever na výkrese označí grafickou značkou.

Obrázek 7

Obrázek 8

1.1.5 Značení výškových a souřadnicových systémů

Na všech výkresech, kde je uveden výškopis (např. vrstevnice, výškové body, výškové kóty), vyjadřující nadmořské výšky, musí se nad popisovým polem označit použitý výškový systém (obrázek 9). Rovněž na všech výkresech, kde je uveden polohopis v souřadnicích, musí se nad popisovým polem tento systém označit (obrázek 10)

Obrázek 9

Obrázek 10

1.2 Formáty výkresů

1.2.1 Základní formáty

Základem je mezinárodní norma ISO 216 a ČSN EN ISO 5457, která mimo jiné definuje základní formáty výkresů. V našem případě přichází v úvahu soustava metrická, hlavní řada ISO-A, která vychází z formátu o ploše jednoho čtverečního metru.

Všechny základní formáty téže řady jsou si geometricky podobná., tzn. mají stejný poměr stran.

Jednotlivé formáty výše uvedené řady se označují písmenem A s připojením arabské číslice podle počtu dostupných dělení (například čtvercovým postupným půlením výchozího formátu vznikne formát A4).

1.2.2 Prodloužené formáty

Prodloužené formáty se tvoří zvětšením kratších stran základních formátů na hodnoty rovné násobkům jejich rozměrů. Rozměry prodloužených formátů a výjimečně prodloužených formátů se zpravidla volí podle tabulky 3.

Označení prodlouženého formátu se skládá z označení základního formátu a jeho násobku podle tabulky 3, například A0x2, 4xA4.

1.2.3 Zvláštní formáty

V případě potřeby (například u liniových staveb) lze vytvořit i výkresové listy pro formáty, které nemají obdélníkový tvar. Musí však vycházet z rozměrů základních nebo prodloužených formátů (viz. tabulka 3).

Obrázek 11

1.2.4 Skládání výkresů

Výkresy se skládají podle pravidel popsaných v ČSN 01 3111. Přednostně se doporučuje skládat výkresy na formát A4 pro volné řazení do souboru (složek).

Originály, matrice, rematrice se nemají skládat kromě těch které jsou součástí spisů.

Výkresy se skládají jedním z těchto způsobů:

• pro volné řazení do souborů (složek), určené jak pro ruční, tak i pro mechanické skládání (skládacími stroji)
• pro přímé svázání (sešit apod.), určené zpravidla pro ruční skládání
• pro svázání (sešití apod.) s proužkem pro zachycení, určené zpravidla pro mechanické skládání

Výkresy se skládají nejprve podél přehybů kolmých ke spodnímu okraji výkresu a potom podél přehybů rovnoběžných se spodním okrajem výkresu. Skládají se podle obrázku 12.

Obrázek 12

1.3 Měřítka (ČSN ISO 5455)

1.3.1 Volba měřítka

Měřítkem výkresu se rozumí poměr délkového rozměru prvku předmětu zobrazeného na originálu ke skutečnému délkovému rozměru téhož prvku předmětu skutečného.

Měřítka výkresů stavebních objektů se volí dle těchto zásad:

• 1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro situační výkresy a situační schémata
• 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro celkové dispoziční výkresy a schémata stavebních objektů
• 1:200, 1:100, 1:50 – pro výkresy dispozice stavebních objektů, zejména pro půdorysy, řezy a pohledy
• 1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 – pro zobrazování podrobností

Poznámka: Měřítka vytištěná tučně se mají používat přednostně.

1.3.2 Umístění popisu měřítka

Měřítko základní se zapisuje do popisového pole viz. obrázek 13. Měřítka obrazů odlišná od základního obrazu se píší nad příslušnými obrazy do okrouhlých závorek za označení obrazu (pohledu, řezu, detailu). Měřítka se zapisují podle těchto vzorů (zpravidla větším písmem než kóty):

A (1:100) | A-Á (1:100) | E (1:20) | JIŽNÍ PRŮČELÍ (1:200)

Obrázek 13

1.4 Čáry

Typy a tloušťky čar, jejich označení, uspořádání a kreslení stanoví ČSN EN ISO 120-20.

Vzájemný poměr čar tenkých, tlustých a velmi tlustých (1:2:4), skupiny čar a jejich použití na výkresech stanoví ČSN EN ISO 128.23

1.4.1 Druhy čar

Na technických výkresech se používají tyto druhy čar:

• Podle konstrukce:
  • plné čáry, tj. čáry plynule (nepřerušované)
  • přerušované čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním týchž obrazových prvků (například čáry čárkované, tečkované)
  • střídavé čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním skupin obrazových prvků (například čáry čerchované)
• Podle tloušťky:
  • tenké čáry
  • tlusté čáry
  • velmi tlusté čáry

1.4.2 Zásady kreslení čar

Pro kreslení přerušovaných a střídavých čar platí následující zásady:

• délka čárek, velikost teček, popř. krátkých čárek i velikost mezer u téže přerušované čáry musí být stále stejné
• čerchované čáry začínají a končí čárkou (viz. obrázek 14)
• čáry se křižují čárkami, tečkované čáry tečkami (viz. obrázek 15)

Obrázek 14

Obrázek 15

• čáry vzájemně navazují čárkami, tečkované čáry tečkami (viz. obrázek 16)

Obrázek 16

• zlomy a ohyby tvoří vždy čárky, u tečkovaných čar tečky (viz. obrázek 17)

Obrázek 17

• u rovnoběžných přerušovaných a střídavých čar umístěných blízko vedle sebe se mají čárky a mezery, popř. vložené obrazové prvky, vzájemně střídat (viz. obrázek 18)

Obrázek 18

Kryjí-li se na obraze dvě nebo více čar různého druhu (popř. významu), má se dodržet pořadí přednosti (nadřazenosti) v tomto sledu:

• viditelné obrysy a hrany
• zakryté obrysy a hrany
• označení polohy myšlených ploch řezu
• osy souměrnosti
• těžištní osy
• pomocné čáry

1.5 Písmo a popis

Požadavky na tvar a rozměry písmen, číslic a značek, jakož i základní požadavky na popis technických výkresů stanoví ČSN ISO 3098-0

1.5.1 Popisy výkresů

Popisy výkresů stavebních objektů se mají psát písmem kolmým a to písmem velké abecedy (pokud je technickými normami předepsán určitý způsob psaní, například mm, MPa, kPa, musí se tento způsob popisu dodržet i na výkresech.

1.6 Popisové pole

Pro vypracování popisového pole na technických výkresech a obdobných dokumentech platí ČSN ISO 7200. Umístění popisového pole a tabulky změn na výkresech ve stavebnictví řeší ČSN EN ISO 9431.

Popisové pole (viz. obrázek 1) je ohraničené místo na výkresu, obsahující rubriky pro vepsání předepsaných údajů, které určují především zpracovatele výkresu, stavební dílo, obsah výkresu, měřítko, datum zhotovení výkresu, číslo výkresu apod.

1.6.1 Rozměry a umístění popisového pole

Šířka popisového pole nemá překročit 170mm, aby po složení výkresu zůstalo pole viditelné v celé své délce. Výška se volí podle potřeby vepsání všech nutných údajů – má být však co nejmenší.

Popisové pole se umísťuje do pravého dolního rohu kreslící plochy. (viz. obrázek 1), nebo nad původní popisové pole v případě opravy. Původní popisové pole se pak křížem přeškrtne.

1.6.2 Rozdělení popisového pole

Popisové pole má obsahovat především tyto identifikační a administrativní údaje (viz. obrázek 19):

1. číslo dokumentu
2. označení dokumentu
   1. referenční označení předmětu
   2. kódu druhu dokumentu
3. všeobecné identifikační údaje o stavbě, například název stavby, části stavby, místo stavby (orientační číslo, parcelní číslo apod.)
4. druh dokumentu
5. název dokumentu (upřesňující údaj o obsahu výkresu, název zobrazovaného předmětu nebo objektu s uvedením hlavního měřítka výkresu základního obrazu)
6. označení zákonného vlastníka dokumentu (název a adresa, značka, logo. telefon apod.)
7. jména, popř. i podpisy osob zodpovědných za obsah a zpracování dokumentu, s datem zpracování dokumentu
8. status dokumentu
9. datum vydání dokumentu daného statusu, datum se píše ve tvaru rok-měsíc-den
10. další doplňující údaje, jako například přímý investor, číslo zakázky, kód jazyku, číslo listu a celkový počet listů dokumentu daného obsahu

Obrázek 19

1.7 Označování na výkresech

 

1.7.1 Označování materiálů v řezech ČSN 01 3406

Grafické označení materiálu, které se uvádí pouze v plochách zobrazených v řezu, určuje jeho základní charakteristiku. Podrobnější údaje o druhu materiálu, jeho jakosti apod. se uvádějí v popisech (na výkresech, na odkazové čáře, ve specifikacích apod.) Převládající materiál se na výkresu nemusí graficky značit, popř. lze plochu v řezu označit všeobecným označením šikmými rovnoběžnými čarami (šrafováním) bez ohledu na druh materiálu. Podle potřeby lze v těchto případech uvést druh převládajícího materiálu v legendě nebo v poznámce výkresu.

Pokud je nutné použít označení materiálu, který není uveden v tabulce 4, může se použít doplňujícího grafického označení, které se musí vysvětlivkou (v legendě) na výkresu.

Konstrukce určené k vybourání se graficky označují tečkováním. V případě potřeby se konstrukce určené k vybourání označí sloučením označení pro materiál z tabulky 4 a označení pro vybourání. Stará stav se graficky neoznačuje.

Vybarvují-li se výkresy, užívá se barevného značení uvedeného v tabulce 4. Konstrukce určené k vybourání se vybarvují žlutě. Starý (dosavadní) stav lze podle potřeby označit takto:

• zdivo a beton šedou barvou
• dřevo světle hnědou barvou

Podle potřeby lze vylehčený materiál označit složenou grafickou značkou vytvořenou tak, že se do příslušné značky podle tabulky 4 doplní kroužky, například takto:

Tabulka 4

1.7.2 Zakreslování zařizovacích předmětů

Zařizovací předměty se zobrazují jejich zjednodušeným obrysem v měřítku výkresu bez tvarových podrobností. Kreslí se čarami zvláštní tloušťky, kterou pro kreslení a popisování značek stanoví ČSN ISO 128.23.

Zařizovací předměty v půdoryse se kreslí:

1. plnou čarou – předměty umístěné na podlaze zobrazovaného prostoru a předměty upevněné na stěnách pokud se prostor pod předměty provozně nevyužívá
2. čerchovanou čarou se dvěma tečkami - předměty upevněné na stěnách po nimiž se prostor provozně využívá
3. čárkovanou čarou – předměty, popř. části předmětu, zakryté jinými předměty, kreslenými plnou čarou

1.7.3 Druhy zařizovacích předmětů

Druhy zařizovacích předmětů se rozlišují:

1. číslem položky, popř. i referenčním označením
2. grafickými značkami viz. tabulka 5
3. kombinace výše uvedených dvou způsobů

Tabulka 5

Poznámka: Více zařizovacích předmětů zde: Tabulka 5c , Tabulka 5d , Tabulka 5e

1.8 Kótování

1.8.1 Všeobecně

Zásady pro kótování na výkresech stavebních objektů (například délkové rozměry, výškové úrovně, velikosti sklonu) stanoví ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406.

1.8.2 Zásady

Všeobecné zásady pro kótování předmětů na stavebních výkresech lze shrnout do těchto bodů:

• pro určení rozměrů a polohy předmětů jsou rozhodující pouze kóty, tj. čísla určující požadovanou nebo skutečnou velikost rozměrů, popř. polohu předmětu a jeho prvků, bez ohledu na měřítko v němž je obraz na výkrese nakreslen
• na výkrese se musí kótovat všechny rozměry, jichž je třeba k jednoznačnému geometrickému určení zobrazených předmětů, tj. k úplnému určení tvaru, velikosti a vztahů jednotlivých částí, v rozsahu závislém na účelu výkresu
• kóty se mají uvádět tak, aby se potřebný rozměr mohl přečíst přímo a nebylo jej třeba počítat z jiných kót
• každý rozměr se má u téhož předmětu kótovat pouze jednou
• kótovat rozměry zakrytých (neviditelných) obrysů se nedoporučuje, lze jej kótovat jen tehdy, je-li takto kótovaný rozměr jednoznačně a zřetelně určen
• kótují-li se na výkresech pomocné rozměry (například doplňkové, informativní, teoretické) píší se do okrouhlých závorek
• na výkresech je vždy rozhodující kóta, nikoli vyobrazení, kóta jež se zřejmě neshoduje s nakresleným rozměrem na obraze, musí se podtrhnout, aby nevznikla pochybnost o její správnosti
• kótuje se vždy od hran, stěn, rozhraní a pevných bodů, které bude možno na stavbě zjistit, popř. od označených os, přímek a prvků prostorové polohy předmětu
• při kótování předmětu je třeba vždy vzít v úvahu způsob jeho provádění, aby při měření (na stavbě, na dílci apod.) byla vždy dokončena ta část, od níž se kóty odvozují
• pro zabezpečení požadované kvality, funkce, bezpečnosti a spolehlivosti stavebních dílců, konstrukcí a objektů je nezbytné ve výkresech navrhnout systém geometrické přesnosti, předepsáním tolerancí, mezních odchylek, vytyčovacích a kontrolních značek

1.8.3 Typy kót

Ve výkresech stavebních objektů pozemních staveb a stavebních konstrukcí se kótují:

• délkové rozměry v milimetrech (měřící jednotka se neuvádí)
• výškové úrovně (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech na tři desetinná místa (měřící jednotka se neuvádí – například 437, + 5,876), za výchozí vodorovnou vztažnou (základní rovinu) (0,000) se u stavebních objektů volí zpravidla úroveň povrchu podlahy prvního podlaží
• rovinné úhly ve stupních (úhlových), měřící jednotky se ke kótám vždy připisují (například 1°15´23“). Je-li úhel menší než 1° píše se před údaj minut vždy 0°.
• sklony rovinných ploch poměrem 1:x, nebo v procentech, popř. v promilích, značky % se připisují za číselný údaj.

1.8.4 Prvky kótování

Kótováním se rozumí souhrn pravidel a způsobů označování velikostí rozměrů a polohy jednotlivých prvků zobrazeného předmětu nezávisle na měřítku, v němž je předmět zobrazen. Pojem zahrnuje zapsání kót (součástí kóty jsou grafické a písemné značky připisované k číselné hodnotě rozměru, jako je například Ø, R, □, značky předepisování tolerancí tvaru a polohy, apod.), dále nakreslení kótovacích čar, pomocných kótovacích čar, hraničních značek.

1.8.5 Kótovací a pomocné čáry

Kótovací a pomocné čáry se kreslí tenkými plnými čarami (přímkami, nebo oblouky). Pomocné čáry se prodlouží za kótovací čáry o 2-4 mm (viz. obrázek 20)

Obrázek 20

Kótovací čáry se mají ukončit na pomocné čáře, pokud je není třeba prodloužit pro zapsání kót, popř. pro nakreslení vnějších hraničních šipek (viz. obrázek 21).

Obrázek 21

Při hraničení kótovacích čar úsečkami v průsečících s obrysovými čarami předmětu (konstrukce) musí se kótovací čára prodloužit za hraniční úsečku asi o 1-2mm (viz. obrázek 22).

Obrázek 22

Při kótování se může mezi obrysovou čarou a pomocnou čarou vynechat mezera (viz. obrázek 23). Na výkresech ve stavebnictví se ponechá mezera zejména tehdy, kdy pomocná čára navazuje na tenké obrysové čáry (hrany zobrazené v pohledu apod.)

Obrázek 23

1.8.6 Zásady pro kótovací čáry

• čáry se umisťují zpravidla vně obrazu předmětu
• při kótovaní přímého délkového rozměru se čáry kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem. Je-li několik čar nad sebou, umisťují se delší kótovací čáry dále od obrazu kótované části a kratší kótovací čáry blíže k němu.
• vzdálenost mezi rovnoběžnými čárami, jakož i jejich vzdálenost od obrysových čar, od pomocných čar, os apod., musí být taková, aby příslušnost kót ke kótovací čáře byla vždy jasná
• čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování
• čáry se pokud je to možné nemají protínat
• čára se nesmí ztotožňovat s obrysovou čárou, s odkazovou čárou ani s osou, a nesmí být také jejich pokračováním
• čára se nesmí ztotožňovat s pomocnou čarou

Obrázek 24

1.8.7 Zásady pro pomocné čáry

• při kótování přímého délkového rozměru se čáry kreslí kolmé na kótovaný rozměr
• čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování
• čáry nemají protínat kótovací čáry

 

1.8.8 Zásady pro hraniční značky

Kótovací čáry se hraničí při kótování:

• délkových rozměrů úsečkami
• rovinných úhlů šipkami
• poloměrů a průměrů na kruhovém oblouku šipkami

Hraniční úsečky se kreslí tenkou plnou čarou skloněnou doprava (ve směru čtení) pod úhlem 45°. Nejmenší velikost hraniční úsečky je vidět na obrázku 25

Obrázek 25

Hraniční šipky se kreslí tenkou plnou čarou a mohou být otevřené, uzavřené, nebo vyplněné (viz. na obrázek 26)

Obrázek 26

1.8.9 Zásady pro odkazové čáry

Na stavebních výkresech se používají tyto odkazové čáry:

• jednoduchá, která dokazuje na jeden popis, nebo jeden obraz (viz obr. 27)

Obrázek 27

• sdružená, která dokazuje současně na více různých popisů (viz obr. 28)

Obrázek 28

Odkazové čáry se kreslí tenkou plnou čarou a nesmí:

• vzájemně se přetínat
• být rovnoběžné se šrafami
• přetínat kótovací čáry
• procházet těmi částmi (prvky) zobrazeného předmětu (konstrukce) na který čáry neodkazují (s výjimkou sdružených odkazových čar)

 

Pro kreslení jednoduchých odkazových čar platí tyto zásady:

• odkazová čára se má vést šikmo k hranám zobrazené konstrukce, popř. šikmo k čarám, od nichž vychází (viz obr. 29)
praporek, tj. vodorovná část odkazové čáry určená pro vepsání popisu, má být rovnoběžný s dolním okrajem výkresu (viz obr. 29), popis se píše nad praporek nebo k praporku

Obrázek 29

• odkazová čára může mít ve své šikmé části jeden zlom
• podle potřeby lze spojit i několik odkazových čar, které mají společný praporek
• jednou odkazovou čarou lze odkázat i na několik položek, pozic
• odkazovou čáru lze zakončit kroužkem s vepsaným odkazem
• jako odkazovou čáru lze použít i osu, která se a jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným odkazem (viz obr. 30)

Obrázek 30

Pro kreslení sdružených odkazových čar platí tyto zásady:

• odkazová čára musí vždy vycházet ze zobrazené plochy a má být kolmá na vnější hranu zobrazené konstrukce
• odkazová čára u několikavrstvých konstrukcí zobrazených v řezu má začínat výraznou tečkou v nejzazší vrstvě (viz obr. 31), na kterou se odkazuje. Všechny vrstvy, které odkazová čára protíná, se musí popsat, nebo opatřit odkazem
• sdruženou odkazovou čáru lze nahradit jednoduchou odkazovou čarou tehdy, je-li skladba konstrukce podrobně zakreslena nebo popsána na jiném místě zobrazeného objektu, nebo na jiném výkrese (viz obr. 32)

Obrázek 31

Obrázek 32

1.8.10 Zapisování kót

Velikost písma (číslic, písmen) pro kótování stanoví tabulka 1 a druh číslic a písmen je zmíněn v kapitole 1.5 Písmo a popis. Při psaní kót se mnohaciferná čísla rozdělují na skupiny po třech číslicích, mezi nimiž je mezera. Při rozdělování se postupuje od desetinné čárky na obě strany ( například: 2 353 876, nebo 23,678 32). Čísla, která mají nejvýše čtyři číslice (před nebo za desetinnou čárkou), se nerozdělují (například 1892, nebo 0,7658)

1.8.11 Pravidla pro zapisování kót

kóty se umísťují:

1. způsob: nad nepřerušenou kótovací čáru rovnoběžně s ni a poblíž středu kótovací čáry, nebo na odkazovou čáru (viz obr. 33). Nejmenší vzdálenost mezi kótou a kótovací čárou se má rovnat nejmenší světlosti mezi rovnoběžnými čarami stanovené v tabulce 2.

Obrázek 33

2. způsob: do mezery v přerušené kótovací čáře, přednostně uprostřed její délky, popř. do mezery v přerušené svislé a šikmé kótovací čáře a u vodorovné kótovací čáry nad tuto čáru (viz obr. 34).

Obrázek 34

kóty musí být čitelné, proto se nesmí psát přes jakoukoliv čáru v obraze ani tak, aby čára (např. osa) kótu rozdělovala. Není-li možno psát kótu mimo obraz, musí se pro její napsání příslušné čáry obrazu přerušit (viz obr. 35).

Obrázek 35

pro napsání kóty ve šrafované ploše (popř. jinak graficky označené ploše) se šrafování v místě vepsané kóty přeruší – vhodnější je však umístit kótu mimo šrafovanou plochu (viz obr. 36).

Obrázek 36

kóty se nemají psát blízko místa, kde se kótovací čáry vzájemně přetínají

při nedostatku místa se řetězové kóty psané na jedné kótovací čáře píší střídavě

není-li dostatek místa pro vepsání kóty lze kótu vepsat jak je uvedeno na příkladech na obrázku 37

Obrázek 37

kóta, která zřejmě neodpovídá nakreslenému rozměru na obraze v daném měřítku se musí podtrhnout

1.8.12 Soustavy kótování

Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů mající společný vrchol se použije:

• Řetězové kótování (viz obr. 38)

Obrázek 38

• Kótování do (jedné) společné základny (viz obr. 39)

Obrázek 39

• Smíšené kótování (viz obr. 40)

Obrázek 40

1.8.13 Výškové kótování

Výškové kóty se uvádějí:

• v absolutních hodnotách (nadmořských výškách) vztažených k použitému výškovému systému
• v relativních hodnotách vyjádřených v metrech, relativní výška se vztahuje ke zvolené základní rovině označené ±0,000. Úrovně nad zvolenou základní rovinou se označí kótou se znaménkem +, úroveň pod základní rovinou se označí kótou se znaménkem - .

V půdorysech, popř. ve vodorovných řezech se výškové kóty:

• vodorovných ploch – se vepisují od obdélníku, nakreslených tenkou plnou čarou v kótované ploše, nebo na odkazové čáře (viz obr. 41)

Obrázek 41

• vodorovných hran – uvádějí se na odkazové čáře vycházející od hrany (viz obr. 42)

Obrázek 42

• bodů – uvádějí se na odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek (viz obr. 43)

Obrázek 43

Ve svislých řezech, popř. v podélných profilech, na pohledech se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky (viz obr. 44)

Obrázek 44

Způsob kreslení kótovací značky a její nejmenší velikost vidíme na obrázku 45.

Obrázek 45

1.8.14 Další způsoby kótování

Další způsoby kótování: úhlů, oblouků, poloměrů, průměrů, sklonů, zkosení hran, potrubí, desek, tyčí, děr aj. jsou uvedeny v těchto normách ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406, nebo v publikaci: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5, strany 164-186. Doporučuji k samostudiu.

DOPLŇUJÍCÍ ZDROJE

• ČSN 01 3405
• ČSN ISO 406
• Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5, strany 164-186

TEST 1+2

K otestování Vašich znalostí si můžete stáhnout a spustit test. A to konkrétně test1 a test 2, které jsou zaměřeny na látku obsaženou v této kapitole.