Pozemní stavitelství IV.

CÍLE KAPITOLY

Cílem kapitoly je:

Zvládnout konstrukční řešení detailů plochých střech.

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

Co je v kapitole důležité.

Řešení všech typů detailů plochých střech.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Na prostudování kapitoly bude třeba asi 10 hodin.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

detaily plochých střech, detail okraje střechy, detail střešního vtoku, detail prostupu potrubí střešním pláštěm. detail dilatace, detail, světlíku, detail u nadstřešních konstrukcí

Při navrhování plochých střech je nutno správně vyřešit detaily, které se týkají napojení hydroizolace v místech:

1. Vnějších okrajů střechy.

2. Střešních vtoků.

3. Prostupů potrubí střešním pláštěm.

4. Dilatací.

5. Světlíků.

6. Nadstřešních konstrukcí (např. komínů, výtahových šachet, apod.).

6. 1 Řešení vnějších okrajů plochých střech

Jedná se o vyřešení styku střechy a obvodové stěny. Z toho pak vyplyne napojení a ukončení hydroizolační vrstvy. Napojení střechy a obvodové stěny je možno řešit třemi způsoby a to:

a) pomocí atiky (přečnívá obvodová zeď),

b) pomocí římsy (přečnívá střešní plášť),

c) bez přečnívajících konstrukcí.

U vnějších okrajů střechy je nutno vždy řádně vyřešit:

1. Ukončení tepelné izolace. Nesmí být vytvořeny tepelné mosty. Při chybném ukončení tepelné izolace u okraje střechy dojde k vytvoření tepelného mostu, jehož důsledkem jsou nízké povrchové teploty v horních vodorovných koutech v podstřešních místnostech, což má za následek kondenzaci vodní páry v těchto místech, tvorbu plísní a zvýšené tepelné ztráty. O této problematice je podrobně pojednáno v kap. 4 a 11.

2. Ukončení hydroizolace. Okraje střech jsou extrémně namáhány sáním větru, jehož výsledné vztlakové síly dosahují vysokých hodnot, které mohou být větší než je vlastní tíha střešního pláště, popřípadě i nosné konstrukce střechy. Z tohoto důvodu je nutno provést podrobnou analýzu účinků větru na střešní plášť. Na základě toho pak navrhnout řádné upevnění hydroizolace a příslušných klempířských výrobků. O problematice namáhání střech sáním větru pojednávají M. Pirner a O. Fischer v lit. [33]. Zde je v kap. 11. 5. 3. 1 uveden také případ, kdy déle trvající vibrace hliníkového plechu (střešní krytiny) v důsledku vanutí větru měla za následek vytažení hřebíků z bednění. Vítr pak vniknul pod plech a „sroloval“ krytinu ze střechy.

V [33] jsou také zmíněny možnosti úprav okrajů střech, resp. míst s největšími účinky sání. Ty je možno omezit například:

a) plnoplošným přilepením hydroizolace namísto mechanického kotvení,

b) zdrsněním střešních ploch (např. pomocí žeber vytvořených profilovaným plechem),

c) vytvořením průduchů (štěrbin) mezi stěnou budovy a okapem,

d) omezení kmitání plechové krytiny či jeho úplné vyloučení je možno dosáhnout pomocí asfaltového nátěru o větší tloušťce.

3. Pokud je ve střeše navržena expanzní vrstva, je nutno vyřešit její vyvedení do venkovního ovzduší.

Návrh řešení detailů vnějších okrajů střechy je nutno vždy doložit tepelně technickým výpočtem (dvourozměrným vedením tepla) - např. pomocí výpočetního programu AREA 2005 [18] (viz kap. 4).

6. 1. 1 Řešení vnějších okrajů střechy pomocí atiky

Výška atiky nad rovinou střechy není stanovena žádným předpisem. Měla by se pohybovat v rozmezí 200 ÷ 300 mm. Při menší výšce atiky může docházet ke stékání deště po fasádě. Při větší výšce pak může nastat problém s vytažením hydroizolace pod oplechování atiky. Pokud je z nějakého důvodu nutná výška atiky větší než 300 mm, pak se hydroizolace zpravidla ukončí na její svislé ploše ve výšce min. 150 mm nad úrovní průniku střešní roviny s atikou.

Všechny monolitické vrstvy střešního pláště musí být odděleny od atiky spárou o šířce cca 20 ÷ 30 mm. To proto, aby atika nebyla v důsledku tepelné roztažnosti těchto vrstev vytlačována ven, což je známo z celé řady realizovaných objektů, na kterých jsou v důsledku chybějící dilatace patrné vodorovné trhliny v místech uložení atik. Tato spára může sloužit také pro vyústění expanzní vrstvy, pokud je ve skladbě střešního pláště navržena. Do vnějšího ovzduší se pak vyvede otvory v atice.

6. 1. 2 Řešení vnějších okrajů střechy pomocí římsy

Ukončení okraje střechy římsou je možné pouze při jejím odvodnění vně dispozice. U jednoplášťových střech tedy jen nad prostorem nevytápěným nebo otevřeným. Římsu je nutno vyřešit tak, aby nebyl vytvořen tepelný most (viz kap. 7. 1).

6. 1. 3 Řešení vnějších okrajů střechy bez přesahujících konstrukcí

Jde zpravidla o řešení okrajů pomocí tzv. skládaných profilů (např. z hliníku, z plastických hmot, apod.). Známy jsou profily typu Alwitra, Aluval, aj.

6. 1. 4 Ukončení hydroizolace u vnějších okrajů střechy

Správně vyřešené a důkladně provedené detaily ukončení hydroizolace v místech vnějších okrajů střechy jsou nutné pro zajištění její vodotěsnosti v těchto místech. Různé způsoby ukončení hydroizolace v místech okrajů střech, resp. při přechodu z vodorovné plochy na svislou u atiky či jiných konstrukcí, které prostupují střešním pláštěm, jsou znázorněny na obr. 6. 1 ÷ 6. 7.

Pokud jde o přechod hydroizolace z vodorovné plochy na svislou, tento se dříve u oxidovaných asfaltových pásů řešil pomocí přechodového klínu (např. z betonu, z keramické tvarovky, apod.). V současné době, kdy používáme modifikované asfaltové pásy či polymerní fólie, zpravidla již použití přechodového klínu není nutné. Přechod může být kolmý, ale vždy musí být zesílen přídavným pruhem z příslušného asfaltového pásu. Toto řešení je z hlediska provádění samozřejmě jednodušší. Vhodnost tohoto způsobu je však nutno ověřit podle konkrétního typu hydroizolace - zda jej umožňuje její technologický předpis.

Řešení zmíněného přechodu u fóliových systémů může být různé v závislosti na konkrétním typu systému.

Ukončení hydroizolace (ať už z asfaltových pásů nebo z polymerních fólií) na atice bývá provedeno jejím zatažením pod oplechování.

Legenda k obr. č. 6. 1 ÷ 6. 7:

1 - hydroizolace (asfaltový pás, polymerní fólie), 2 - zesilující pás hydroizolace, 3 - vrchní pás hydroizolace, 4 - přechodový klín, 5 - mechanické kotvení, 6 - oplechování atiky, 7 - okapnice, 8 - závětrná lišta, 9 - ukončující lišta, 10 - trvale pružný tmel

Obr. 6. 1: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s klasickým pořadím vrstev bez tepelné izolace:

a - u jednovrstvého hydroizolačního systému

Obr. 6. 1: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s klasickým pořadím vrstev bez tepelné izolace:

b - u dvouvrstvého hydroizolačního systému

Obr. 6. 1: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s klasickým pořadím vrstev bez tepelné izolace:

c - u jednovrstvého hydroizolačního systému při použití přechodového klínu

Obr. 6. 1: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s klasickým pořadím vrstev bez tepelné izolace:

d - u dvouvrstvého hydroizolačního systému při použití přechodového klínu

Obr. 6. 2: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s klasickým pořadím vrstev s tepelnou izolací:

a - u jednovrstvého hydroizolačního systému

Obr. 6. 2: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s klasickým pořadím vrstev s tepelnou izolací:

b - u dvouvrstvého hydroizolačního systému

Obr. 6. 2: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s klasickým pořadím vrstev s tepelnou izolací:

c - u jednovrstvého hydroizolačního systému při použití přechodového klínu

Obr. 6. 2: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s klasickým pořadím vrstev s tepelnou izolací:

d - u dvouvrstvého hydroizolačního systému při použití přechodového klínu

Obr. 6. 3: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s opačným pořadím vrstev:

a - u jednovrstvého hydroizolačního systému

Obr. 6. 3: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s opačným pořadím vrstev:

b - u dvouvrstvého hydroizolačního systému

Obr. 6. 3: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s opačným pořadím vrstev:

c - u jednovrstvého hydroizolačního systému při použití přechodového klínu

Obr. 6. 3: Řešení přechodu hydroizolace z vodorovné plochy na svislou u plochých střech s opačným pořadím vrstev:

d - u dvouvrstvého hydroizolačního systému při použití přechodového klínu

Obr. 6. 4: Princip ukončení hydroizolace na atice

Obr. 6. 5: Princip ukončení hydroizolace na okapnici

Obr. 6. 6: Princip ukončení hydroizolace na závětrné liště

Obr. 6. 7: Způsoby ukončení hydroizolace na svislé ploše

Obr. 6. 8: Příklad řešení atiky u fóliového systému Sarnafil: 1- oplechování atiky, 2 - plechová příponka, 3 - folie Sarnafil, 4 - upevňovací profil se svařovací šňůrou Sarnafil, 5 - těsnící pěnový pásek

Obr. 6. 9: Příklad řešení okraje střechy bez přečnívajících konstrukcí u fóliového systému Sarnafil: 1 - okrajový profil z kašírovaného plechu, 2 - držák kačírkové lišty, 3 - fólie Sarnafil, 4 - těsnicí pěnový pásek, příp. podtmelení

6. 2 Řešení střešních vtoků

V současné době se vyrábí celá řada typů střešních vtoků, které je možno rozdělit z několika hledisek, a to:

a) podle způsobu odvodnění střechy:

1. střešní vtoky pro gravitační odvodnění,

2. střešní vtoky pro podtlakové odvodnění,

b) podle počtu odvodňovacích ploch (počtu dílů vtoku) rozdělujeme střešní vtoky na:

1. jednodílné,

2. dvoudílné,

3. trojdílné,

c) podle materiálu:

1. litinové,

2. z nerezové oceli,

3. z plastických hmot,

d) podle způsobu připojení hydroizolace:

1. vpusti se zabudovanou manžetou,

2. vpusti s přírubou,

e) podle způsobu připojení odpadního potrubí:

1. svislé,

2. vodorovné.

V extrémních podmínkách venkovního klimatu (např. v horských oblastech, apod.) je třeba navrhovat střešní vtoky s vyhříváním. Jejich napojení na rozvod elektrické energie může provést pouze osoba s příslušným oprávněním (přezkoušená podle Vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb. [34]). Po připojení je nutno provést revizi.

Ke všem typům vpustí bývají dodávány také nástavce z důvodu různých výšek skladeb střech.

Střešní vtok i odpadní potrubí je nutno tepelně izolovat, a to minimálně na výšku celého podlaží pod střechou. Tepelná izolace zde působí zároveň jako izolace zvuková. V současné době u většiny vyráběných vtoků jsou jejich stěny tepelně izolovány.

Každý střešní vtok musí být osazen v nejnižším odvodňovaném místě a opatřen lapačem nečistot (mřížkou či košem), který je ke vtoku pevně připojen.

Princip funkce různých typů střešních vtoků nijak nesouvisí s jejich napojením na hydroizolaci.

Napojení střešních vtoků na hydroizolaci může být řešeno u všech typů následujícími způsoby:

1. Ukončením hydroizolace na manžetě z hydroizolačního materiálu, která je součástí střešního vtoku, a která navazuje na hydroizolaci. Výrobci střešních vtoků často dodávají manžetu z materiálu podle požadavku odběratele, tedy firmy provádějící hydroizolaci střechy tak, aby byla ze stejného materiálu jako krytina (např. příslušný typ asfaltového pásu, PVC, apod.). (viz obr. 6. 14)

2. Sevřením mezi pevnou a volnou přírubu s dotažením pomocí šroubů. Šrouby jsou z nerezového materiálu. (viz obr. 6. 15)

3. Sevřením mezi pevnou a volnou narážecí přírubu. Napojení hydroizolace se uskutečňuje naražením volné příruby, obdobně jako v bodě 2, avšak beze šroubů.

Výhodou vtoků s přírubou je jednoduché a rychlé napojení hydroizolace s minimálním rizikem závady.

4. Navařením hydroizolace na přírubu vtoku. Tento způsob se používá zejména u foliových systémů, jejichž součástí jsou také střešní vtoky. (viz obr. 6. 16)

5. Přilepením hydroizolace na přírubu vtoku. Tímto způsobem se provádělo napojení hydroizolace především dříve u litinových vtoků a hydroizolace z asfaltových pásů. V současné době se používají zpravidla možnosti uvedené výše. (viz obr. 6. 17)

Ukázky některých typů střešních vtoků jsou uvedeny na obr. 6. 10 ÷ 6. 13. Způsoby připojení hydroizolace na střešní vtok jsou znázorněny na obr. 6. 14 ÷ 6. 17. Příklady osazení střešních vtoků v rámci celých souvrství jsou uvedeny na obr. 6. 18 ÷ 7. 20.

Obr. 6. 10: Svislý vtok tepelně izolovaný, vyhřívaný, se zabudovanou manžetou (systém Topwet)

Obr. 6. 11: Svislý vtok tepelně izolovaný, se zabudovanou manžetou (systém Topwet)

Obr. 6. 12: Vodorovný vtok tepelně izolovaný se zabudovanou manžetou (systém Topwet)

Obr. 6. 13: Svislý vtok tepelně izolovaný s přírubou (systém Topwet)

Obr. 6. 14: Ukončením hydroizolace na manžetě z hydroizolačního materiálu, která je součástí střešního vtoku

Obr. 6. 15: Ukončením hydroizolace sevřením mezi pevnou a volnou přírubu s dotažením pomocí šroubů

Obr. 6. 16: Ukončení hydroizolace navařením na přírubu vtoku

Obr. 6. 17: Ukončení hydroizolace přilepením na přírubu vtoku

Legenda k obr. 6. 18 ÷ 6. 20: 1 - hydroizolace (asfaltový pás, polymerní fólie), 2 - zesilující pás hydroizolace, 3 - příruba litinového vtoku, 4 - vtok se zabudovanou manžetou z hydroizolačního materiálu, 5 - vtok s pevnou a volnou přírubou, 6 - vtok náležející k fóliovému hydroizolačnímu systému

Obr. 6. 18: Detail osazení střešního vtoku (Topwet) v jednoplášťové nepochůzné střeše s tepelnou izolací. Nosná konstrukce střechy je tvořena železobetonovou deskou.

Obr. 6. 19: Detail osazení střešního vtoku (Topwet) v jednoplášťové pochůzné střeše s tepelnou izolací. Nosná konstrukce střechy je tvořena ocelovým trapézovým plechem. Pochůznou vrstvu tvoří dlažba.

Obr. 6. 20: Detail osazení střešního vtoku (Topwet) v jednoplášťové nepochůzné střeše s tepelnou izolací a se stabilizační vrstvou tvořenou kačírkem. Nosná konstrukce střechy je tvořena ocelovým trapézovým plechem.

6. 3 Prostupy potrubí

Rozlišujeme prostupy:

a) jednoplášťové,

b) dvouplášťové,

c) pro horká média.

Jednoplášťový prostup je tvořen vlastním potrubím s médiem. Dvouplášťový prostup je tvořen navíc vnějším pláštěm (chráničkou). Přímý dvouplášťový prostup bývá v horní části zpravidla opatřen lemováním, které tvoří zároveň těsnění proti pronikání srážkové vody do mezery mezi procházejícím potrubím a vnějším pláštěm. Dvouplášťové prostupy, které jsou určeny pro vedení kabelů bývají z důvodu zabránění průniku dešťové vody nahoře ohnuté.

Prostupy určené pro potrubí s horkými médii (např. horká voda, pára, komínová tělesa, apod.) jsou v podstatě dvouplášťové prostupy s tepelnou izolací.

Prostupové tvarovky u hydroizolací z asfaltových pásů se řeší atypicky. Dříve se prostupy potrubí skrze hydroizolaci řešily pomocí oplechování. Tento způsob však není vhodný z důvodu značné poruchovosti. Vhodná řešení jsou například:

1. Speciálními pryžovými profily, které se v dolní části připevní k tuhému podkladu (například k podkladnímu betonu) a v horní části se provede stažení páskou z ocelového nerezového plechu.

2. Pomocí bezvložkových asfaltových pásů (např. Flexobit). Z bezvložkového asfaltového pásu se vyrobí manžeta, která se v dolní části napojí na hydroizolaci.

U fóliových hydroizolací bývají prostupové tvarovky zpravidla součástí příslušných fóliových systémů.

Obr. 6. 21: Ukončení hydroizolace na manžetě, která je součástí prostupujícího tělesa

Obr. 6. 22: Ukončení hydroizolce sevřením mezi pevnou a volnou přírubu

Obr. 6.23: Ukončení hydroizolace vytažením na prostupující potrubí

Obr. 6. 24: Kabelový prostup - ukončení hydroizolace na manžetě, která je jeho součástí

Obr. 6. 25: Princip řešení prostupu s plášťovou troubou, je-li prostupem vedeno potrubí s médiem o vysoké teplotě (pára, horká voda)

Legenda k obr. č. 6. 21 ÷ 6. 25:

1 - hydroizolace (asfaltový pás, polymerní fólie), 2 - zesilující pás hydroizolace, 3 - vrchní pás hydroizolace, 4 - manžeta ze stejného materiálu jako hydroizolace (součást prostupujícího tělesa), 5 - volná příruba, 6 - stahovací páska, 7 - prostup pro vedení kabelů, 8 - plášťová trouba s přírubou, 9 - plechové lemování s okapnicí, 10 - prostupující trouba s horkým médiem (pára, horká voda), 11 - pevná příruba.

Obr.6. 26: Přímý prostup - ukázka řešení u systému Sarnafil: 1 - fólie Sarnafil, tvořící lemování chráničky, 2 - fólie Sarnafil, tvořící lemování horní části chráničky, 3 - fólie Sarnafil v ploše střechy

Obr. 6. 27: Dvouplášťový prostup pro vedení kabelů (systém Topwet)

6. 4 Řešení dilatací

Krytí dilatační spáry musí umožnit vzájemný pohyb obou dilatačních celků a zároveň být vodotěsné. Příklady řešení dilatačních spár jsou znázorněny na obr. 78 ÷ 80. Pokud prochází přes dilatační spáru parozábrana, je nutno ji v dilatační spáře ponechat mírně prověšenu.

Obr.6. 28: Řešení krytí dilatační spáry u navazujícího vyššího objektu

Obr.6. 29: Řešení krytí dilatační spáry pomocí klempířských prvků

Legenda k obr. č. 6. 28 a 6. 29: 1 - hydroizolace (asfaltový pás, polymerní fólie), 2 - zesilující pás hydroizolace, 3 - vrchní pás hydroizolace, 4 - klempířský prvek

Obr. 6. 30: Řešení dilatační spáry pomocí pěnového provazce a upevňovacích profilů (systém Sarnafil): 1 - fólie Sarnafil, 2 - pěnový provazec, 3 - upevňovací profil se svařovací šňůrou Sarnafil

6. 5 Řešení světlíků

Světlíky mohou být bodové a liniové. Z hlediska technologie pak světlíky realizované přímo na stavbě (např. zděné, dřevěné) nebo prefabrikované (kovové, z plastických hmot). Co se týká tvaru, mohou být pravoúhlé nebo kruhové. Světlíky sestávají z dolní části (manžety) a horní části (čočky).

Je nutné, aby světlík byl řádně ukotven k nosné konstrukci střechy. Hydroizolace musí být vytažena na manžetu světlíku do výše minimálně 150 mm nad povrch střechy, lépe až na úroveň čočky. Manžety prefabrikovaných světlíků bývají tepelně izolovány a přizpůsobeny pro napojení různých typů hydroizolací. U prefabrikovaných světlíků je vždy nutno zjistit, jestli je možno hydroizolaci na světlík natavovat či lepit.

Na obr. 6. 31 a 6. 32 jsou znázorněny principy řešení ukončení hydroizolace u zděných a prefabrikovaných světlíků.

Obr. 6. 31: Ukončení hydroizolace u zděných světlíků

Obr. 6. 32: Ukončení hydroizolace u prefabrikoných světlíků

Legenda k obr. č. 6. 31 a 6. 32: 1 - hydroizolace (asfaltový pás, polymerní fólie), 2 - zesilující pás hydroizolace, 3 - vrchní pás hydroizolace, 4 - horní část (čočka) světlíku

Obr. 6. 33: Příklad řešení detailu ukončení hydroizolace u prefabrikovaného světlíku (systém Sarnafil): 1 - upevňovací profil se svařovací šňůrou Sarnafil

Obr. 6. 33: Příklad řešení detailu ukončení hydroizolace u prefabrikovaného světlíku (systém Sarnafil): 2 - fólie Sarnafil,

samostatný úkol

1. Vysvětlete, které typy detailů plochých střech je třeba řešit.

2. Vysvětlete, jakými způsoby je možno řešit detail u vnějšího okraje.

3. Vysvětlete, co všechno je třeba vyřešit u detailu vnějšího okraje.

4. Znázorněte principy ukončení hydroizolace u vnějšího okraje střech s klasickým pořadím vrstev (bez tepelné izolace).

5. Znázorněte principy ukončení hydroizolace u vnějšího okraje střech s klasickým pořadím vrstev (s tepelnou izolací).

6. Znázorněte principy ukončení hydroizolace u vnějšího okraje střech s opačným pořadím vrstev

7. Znázorněte princip ukončení hydroizolace na atice.

8. Znázorněte princip ukončení hydroizolace na okapnici.

9. Znázorněte princip ukončení hydroizolace na závětrné liště.

10. Znázorněte princip ukončení hydroizolace na svislé ploše.

11. Znázorněte principy ukončení hydroizolace u střešních vtoků.

12. Znázorněte principy ukončení hydroizolace u prostupů potrubí.

13. Znázorněte princip ukončení hydroizolace u dilatací.

14. Znázorněte princip ukončení hydroizolace u světlíků.

SHRNUTÍ KAPITOLY

Po prostudování první kapitoly budete umět:

Řešit detaily plochých střech.