11. PORUCHY STŘECH

CÍLE KAPITOLY

Cílem kapitoly je:

1. Dovědět se základní informace o poruchách střech z hlediska technického. Tedy o poruchách statických, stavebně fyzikálních a o poruchách vodotěsnosti.

2. Dovědět se základní informace o poruchách střech z hlediska příčiny. Tedy o poruchách zapříčiněných například vadou projektu, vadou použitého materiálu, nekvalitním provedením atd.

3. Dovědět se informace o problematice diagnostiky poruch střech.

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

Co je v kapitole důležité.

1. Klasifikace poruch z obou výše uvedených hledisek.

2. Jednotlivé konkrétní typy poruch.

3. Diagnostika poruch..

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Na prostudování kapitoly bude třeba asi 10 hodin.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Poruchy střech, diagnostika poruch střech, statické poruchy střech, stavebně fyzikální poruchy střech, poruchy vodotěsnosti střech,

Střechy patří mezi konstrukce budov, které jsou extrémně namáhány zejména povětrnostními vlivy. Poruchy střech je možno rozdělit v zásadě ze dvou hledisek, a to:

a) Z hlediska technického.

b) Z hlediska příčiny.

Z technického hlediska je možno rozdělit poruchy střech do tří kategorií:

1. Statické poruchy.

2. Stavebně fyzikální poruchy.

3. Poruchy vodotěsnosti.

Veškeré negativní účinky, které plynou z poruch střech jsou tím větší, čím je budova nižší a půdorysně rozlehlejší. Nejhorší vliv mají poruchy střech na jednopodlažní halové objekty (průmyslové, zemědělské), na rodinné domky, apod. U vícepodlažních objektů mají naopak poruchy střech z celkového hlediska menší význam, neboť ovlivňují pouze poslední podlaží.

11. 1 Statické poruchy

Statické poruchy je možno rovněž rozdělit do tří kategorií, a to na:

1. poruchy vzniklé přetížením střechy,

2. poruchy vzniklé tlakem nebo sáním větru,

3. poruchy vzniklé korozí ocelových nosných prvků či betonářské výztuže,

4. poruchy vzniklé napadením dřevěných prvků biologickými škůdci.

1. Poruchy vzniklé přetížením střechy. Tyto poruchy mohou vzniknout:

a) nedostatečnými dimenzemi nosných konstrukcí střechy. Ty mohou být zaviněny jak chybou v projektu, tak také nedodržením projektu při realizaci,

b) změnou způsobu užívání střechy, kdy dojde ke zvýšení užitného zatížení střechy. (Např. změnou nepochůzné střechy na pochůznou, apod.),

c) přidáváním dalších vrstev střešního pláště při rekonstrukci, kdy dojde ke zvýšení stálého zatížení střechy,

d) zatížením srážkovou vodou v důsledku ucpání střešních vpustí, nebo pro jejich nedostatečné dimenze,

e) mimořádným zatížením při realizaci střechy (např. kumulací materiálu na jedno místo, apod.).

2. Poruchy vzniklé tlakem nebo sáním větru. Tyto poruchy mohou vzniknout:

a) nedostatečným mechanickým kotvením v ploše střechy nebo v detailech (např. v důsledku nedostatečného počtu kotev, nebo jejich koroze) - viz také kap. 8. 1,

b) nedostatečným spojením mezi jednotlivými vrstvami střešního pláště,

c) nedostatečným připevněním nadstřešních konstrukcí (poklopů, světlíků, antén, apod.).

3. Poruchy vzniklé korozí ocelových nosných prvků či betonářské výztuže. Tyto poruchy mohou vzniknout:

a) zatékáním srážkové vody, čímž dochází ke korozi ocelových nosných prvků (válcovaných profilů, profilovaných plechů, betonářské výztuže, apod.),

b) použitím materiálů, které působí agresivně na ocelové prvky (např. škvára, keramzit, perlit, apod.),

c) vlivem agresivních výparů působících na nosnou konstrukci střechy (technologické objekty, zemědělské objekty, bazény, apod.).

4. Poruchy vzniklé napadením dřevěných prvků biologickými škůdci (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba, plísně) . Tyto poruchy mohou vzniknout:

a) dlouhodobým zatékáním srážkové vody, čímž dřevo nabývá nadměrné vlhkosti, což má za následek jeho napadení biologickými škůdci. Minimální hmotnostní vlhkost dřeva pro jeho napadení dřevokaznými houbami je 20 % (v případě Dřevomorky domácí 18 %), pro napadení dřevokazným hmyzem již jen 12 %,

b) v důsledku kondenzace vodní páry ve střešním plášti. Pokud se ve střešním plášti nacházejí dřevěné prvky, je třeba při jejím projekčním návrhu zajistit, aby zde kondenzace vodní páry nebyla vůbec připuštěna (Gk = 0). To proto, že kondenzát ve střešním plášti, pokud se zde vyskytují dřevěné prvky, je nebezpečný i při aktivní bilanci množství zkondenzované a vypařené vodní páry (Gk < Gv). To proto, že období, během kterého dochází ke kondenzaci vodní páry, může trvat nepřetržitě i několik měsíců,

c) nedostatečným větráním vzduchové mezery u dvouplášťových střech. Vzduch, který proudí ve vzduchové mezeře má následkem toho nadměrnou vlhkost, která pak zapříčiňuje zvýšenou vlhkost dřevěných prvků, pokud jsou tyto ve střeše obsaženy (dřevěné bednění horního, příp. dolního pláště, dřevěné vazníky),

d) vlivem agresivních výparů, které mohou způsobit degradaci dřeva u nosné konstrukce střechy (technologické objekty, zemědělské objekty, apod.).

Problematika sanace statických poruch, podle druhu nosné střešní konstrukce, patří do oblasti betonových, ocelových či dřevěných konstrukcí. Vhodný způsob sanace se navrhne na základě odborného posouzení a statického výpočtu nosné konstrukce střechy.

11. 2 Stavebně fyzikální poruchy a poruchy vodotěsnosti

Tyto poruchy se projevují:

1. Nadměrnou kondenzací vodní páry uvnitř střešního pláště nebo na jeho dolním povrchu v interiéru (kondenzace se projevuje zpravidla s určitým časovým zpožděním).

2. Zatékáním srážkové vody do střešního pláště nebo do prostoru pod střechou.

Důsledkem uvedených závad je snížení tepelně izolačních vlastností střešního pláště (součinitele prostupu tepla - U), resp. zatékání srážkové vody do interiéru.

Ke stavebně fyzikálním poruchám patří také poruchy akustických vlastností střechy (nedostatečná vzduchová či kročejová neprůzvučnost střechy), nadměrná hlučnost v důsledku kmitání střešní konstrukce způsobeného vanutím větru, či dopadu srážek na střechu (obojí zejména u lehkých ocelových střech).

DŮLEŽITÉ!

11. 3 Diagnostika stavebně fyzikálních poruch a poruch vodotěsnosti

Oprava nebo rekonstrukce střechy musí být navržena a provedena odborně. Návrhu opravy či rekonstrukce střechy musí vždy předcházet přesná diagnóza poruch a to formou odborného posudku, který musí obsahovat:

1. Výsledky vizuální prohlídky střechy zevnitř i zvenku, včetně prohlídky jednotlivých detailů (okrajů střechy, prostupů, vpustí, atd.).

2. Popis odběru jednotlivých sond a jejich vyhodnocení, tzn.:

a) složení a tloušťky jednotlivých vrstev střešního pláště,

b) mechanický stav jednotlivých vrstev střešního pláště,

c) vlhkostní stav - hmotnostní vlhkost (příp. také maximální nasákavost) jednotlivých vrstev střešního pláště.

3. Tepelně-technické posouzení střechy, které se provede v souladu s ČSN 73 0540 - 2 [16] a musí obsahovat náležitosti uvedené výše v kap. 4.

Teprve na základě takto provedeného odborného posudku je možno provést odborný a technicky správný návrh opravy nebo rekonstrukce střechy. V žádném případě nelze akceptovat návrh na opravu či rekonstrukci střechy bez stanovení diagnózy poruch odborným způsobem tak, jak je zde popsáno.

Požadavek na případnou rekonstrukci střešního pláště může být vyvolán nejen pro jeho poruchy, ale také:

a) požadavkem na změnu mikroklimatu vnitřního prostoru umístěného pod střechou (teploty a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu),

b) požadavkem na zvýšení uživatelských parametrů - např. snížení součinitele prostupu tepla U střechy,

c) požadavkem na změnu provozu střechy - např. změnou střechy nepochůzné na střechu provozní, apod.

11. 4 Poruchy střech z hlediska příčiny

Poruchy střešních konstrukcí je možno z hlediska příčiny rozdělit na poruchy způsobené:

a) vadou v projektu střechy,

b) vadou použitého materiálu v konstrukci střechy,

c) nekvalitním provedením,

d) změnou okrajových podmínek působících na střešní plášť,

e) překročením předpokládané životnosti,

f) zanedbanou údržbou,

g) havárií.

11. 4. 1 Poruchy způsobené vadou v projektu střechy

Chyby v projektu střechy bývají zpravidla následující:

1. Nesprávné konstrukční řešení detailů. A to jak na vnějším obvodě střechy (atiky, okapy, římsy), tak také uvnitř střešní plochy (vpusti, proniky rovinou střechy - komíny, potrubí, dilatace, střešní okna, světlíky).

Poruchou v místě vnějšího okraje střechy bývá často kondenzace vodní páry ve vodorovných koutech v místě styku obvodové stěny a nosné konstrukce střechy. To je zapříčiněno tepelným mostem, který vzniká:

- u jednoplášťových plochých střech v důsledku nedostatečné tepelné izolace atiky, římsy či volného okraje,

- u dvouplášťových plochých střech v důsledku nedostatečné tepelné izolace obvodového zdiva v místě vzduchové dutiny pod větracími otvory,

- u sklonitých střech pak v důsledku nedostatečné tepelné izolace v místě půdní nadezdívky.

V ploše střechy se vlivem tepelných mostů způsobených nedostatečnou tepelnou izolací objevují stejné poruchy (vlhnutí vnitřního povrchu stropu nebo vnitřní stěny pod stropem, resp. u vnitřních okrajů střechy) a to v místech nedostatečně tepelně izolovaných střešních vpustí, proniků potrubí vnitřní kanalizace, světlíků, apod.).

Poruchy detailů mohou být způsobeny také chybnou realizací (přestože bylo v projektu navrženo jejich správné řešení).

Příklady chybných a správných řešení předmětných detailů jsou znázorněny na obr. 84 ÷ 86.

Poznámky k obrázkům č. 11. 1 ÷ 11. 3:

1. Předmětná vyobrazení znázorňují pouze principy chybného a správného řešení uvedených detailů z hlediska návrhu tepelné izolace. Ostatní konstrukce jsou znázorněny pouze schématicky. Nejsou zde tedy řešeny detaily nosných konstrukcí, hydroizolací, atd.

2. Pokud se týká obr. 11. 1e, bude zpravidla nutné, aby zdivo atiky bylo navrženo rovněž z materiálu s nízkou hodnotou součinitele prostupu tepla U. Nejlépe ze stejného materiálu jako obvodové zdivo v podstřešním prostoru .Například u návrhu plných cihel, apod. se může stát, že atikové zdivo, pokud nebude v horní části tepelně izolováno, bude tvořit tepelný most a předmětný detail bude z hlediska povrchových teplot a povrchové kondenzace vodní páry nevyhovující.

3. K obr. 11. 1f: Tepelná izolace římsy tímto způsobem je sice možná, avšak z důvodu nutnosti jejího provedení po celé délce římsy, finančně nákladná. Navíc, pokud není izolováno také čelo římsy může se stát, zejména u kratších říms, že i přes umístění tepelné izolace na dolním i horním povrchu římsy tvoří tato tepelný most a vodorovný kout bude z hlediska povrchových teplot a povrchové kondenzace vodní páry nevyhovující.

Proto je výhodnější řešení, které je znázorněno na obr. 11. 1g. Tedy řešení užitím vhodného systému (např. Schöck, aj.), který umožní přerušení železobetonové konzoly a provedení spojité tepelné izolace. Statický princip je zde takový, že konzola je kotvena pomocí ocelových nerezových profilů, které procházejí skrze tepelnou izolaci.

Obr. 11. 1: Schémata tepelných mostů u okrajů jednoplášťových plochých střech, resp. u okrajů šikmých střech. Obr. 11. 1: Schémata tepelných mostů u okrajů jednoplášťových plochých střech, resp. u okrajů šikmých střech.

Schémata a, b, c, d - chybná řešení. Schémata e, f, g, h, ch - správná řešení.

Obr. 11. 2: Schémata tepelných mostů v ploše jednoplášťových plochých střech. Obr. 11. 2: Schémata tepelných mostů v ploše jednoplášťových plochých střech.

Schémata a, b, c, d - chybná řešení. Schémata e, f, g, h - správná řešení.

Obr. 11. 3: Schémata tepelných mostů u dvouplášťových  plochých střech (v místě okrajů a výlezu). Obr. 11. 3: Schémata tepelných mostů u dvouplášťových plochých střech (v místě okrajů a výlezu).

Schémata a, b, c, d - chybná řešení. Schémata e, f, g, h, i - správná řešení.

Na obr. 11. 4 - 11. 6 jsou pro ilustraci znázorněny příklady průběhů teplotních polí u chybně řešených detailů znázorněných na obr. 11. 1a, resp. 11. 1b a týchž detailů řešených správně, jež jsou vyobrazeny na obr. 11. 1e, resp. 11. 1g.

Obr. 11. 4: Průběh teplotních polí u detailu znázorněného na obr. 84a. Výstup z programu AREA 2002 (předchozí verze programu AREA 2005[18]). Obr. 11. 4: Průběh teplotních polí u detailu znázorněného na obr. 84a. Výstup z programu AREA 2002 (předchozí verze programu AREA 2005[18]).

Obr. 11. 5: Průběh teplotních polí u detailu znázorněného na obr. 84e. Výstup z programu AREA 2002 (předchozí verze programu AREA 2005[18]). Obr. 11. 5: Průběh teplotních polí u detailu znázorněného na obr. 84e. Výstup z programu AREA 2002 (předchozí verze programu AREA 2005[18]).

Obr. 11. 6: Průběh teplotních polí u detailu znázorněného na obr. 84b. Výstup z programu AREA 2002 (předchozí verze programu AREA 2005[18]). Obr. 11. 6: Průběh teplotních polí u detailu znázorněného na obr. 84b. Výstup z programu AREA 2002 (předchozí verze programu AREA 2005[18]).

Obr. 11. 7: Průběh teplotních polí u detailu znázorněném na obr. 84g. Výstup z programu AREA 2002 (Předchozí verze programu AREA 2005[18]). Obr. 11. 7: Průběh teplotních polí u detailu znázorněném na obr. 84g. Výstup z programu AREA 2002 (Předchozí verze programu AREA 2005[18]).

2. Nesprávné řešení klempířských výrobků:

U plochých střech je možno se často setkat s chybným řešením klempířských výrobků v místech ukončení vnějších a vnitřních okrajů střech. Platí zásada, že klempířské výrobky se snažíme z detailů pokud možno vyloučit, nebo alespoň minimalizovat na nezbytně nutný rozsah.

Zásadně nenavrhujeme dříve používaná poruchová řešení (např. plechové lemování přechodů hydroizolace z vodorovné střešní plochy na svislou stěnu (např. u atiky). Povlakovou krytinu je nutno vyvést plynule na svislý povrch do výšky min. 150 mm a ukončit ji vhodným způsobem (např. ukončující lištou, apod.).

U šikmých střech je nutno v maximální míře nahrazovat klempířské konstrukce kompletačními prvky, které bývají součástí celého systému příslušné krytiny (např. krajovky, průchodky pro větrací kanalizačních potrubí, atd.).

3. Chybný návrh dvouplášťových střech

a) nejčastější poruchou dvouplášťových střech je zpravidla špatný vlhkostní režim uvnitř vzduchové dutiny v důsledku jejího nedostatečného větrání. Příčinou zde může být:

- malá výška vzduchové dutiny,

- malá plocha nasávacích a výdechových otvorů,

- okolní zástavba, vegetace či konfigurace terénu,

b) u dvouplášťových střech se často vyskytuje problém nevhodného (nebo i chybějícího ) řešení krycí mřížky větracích otvorů, kdy může dojít ke vnikání deště nebo sněhu do vzduchové dutiny,

c) kondenzace vodní páry na dolním povrchu horního pláště (např. u nosné konstrukce tvořené z ocelových trapézových plechů) a posléze kapání vody do tepelné izolace. V zimním období může dojít k tvorbě ledových krápníků na dolním povrchu horního pláště. Po jejich roztátí může dojít nejen k zamáčení tepelné izolace, ale také i zatečení vody do interiéru,

d) pokud je horní plášť tvořen dřevěným bedněním, může pro nedostatečné proudění vzduchu docházet k nadměrnému vlhnutí dřeva a následkem toho pak k jeho napadení dřevokaznými houbami (obvykle Dřevomorkou domácí).

4. Další možné projekční závady

Kromě poruch, které se týkají detailů vnějších a vnitřních okrajů střech se v projektech vyskytuje ještě velké množství závad, z nichž je možno uvést například:

1. Chyby v návrhu nosné konstrukce střechy (poddimenzování nosných prvků, jejichž důsledkem je nadměrný průhyb jak nosné konstrukce, tak krytiny není zajištěna dostatečná stabilita střechy).

2. Chybný návrh odvodnění střechy (např. odvodnění vně dispozice u jednoplášťové ploché střechy nad vytápěným prostorem).

3. Nedostatečný sklon střešního pláště potřebný pro konkrétní typ střešní krytiny.

4. Opomenutí návrhu některé vrstvy střešního pláště, která je nutná pro jeho správnou funkci: Například:

a) expanzní vrstvy mezi podkladním betonem a hydroizolací. Poruchy se projevují vznikem výdutí,

b) separační, expanzní a dilatační vrstvy zároveň mezi tepelnou izolací a hydroizolací. Poruchy se projevují vznikem trhlin v hydroizolaci, příp. jejím utržením od atiky či proniků uvnitř střešní plochy v důsledku tepelné roztažnosti.

5. Chybějící pomocná hydroizolace mezi tepelnou izolací a vrstvou tvořenou mokrým procesem (např. podkladním betonem).

7. Chybějící parotěsná vrstva, nebo její nedostatečná dimenze (nedostatečná hodnota difúzního odporu) tam, kde je tato vrstva pro správnou funkce střešního pláště nutná (ve střeše nad prostorem o vysokých hodnotách teploty a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu).

8. Nevhodné umístění parozábrany ve skladbě střešního pláště.

9. Vysoká hodnota difúzního odporu hydroizolace (krytiny).

10. Nedostatečná hodnota součinitele prostupu tepla střešního pláště U [W.m-2.K-1].

11. Nevhodný návrh skladby střešního pláště z hlediska tepelně technického a vlhkostního (např. v jednoplášťové ploché střeše navržení monolitické spádové vrstvy nad tepelnou izolaci těsně pod hydroizolaci).

12. Použití nevhodných materiálů pro jednotlivé vrstvy střešního pláště (např. návrh krytiny z asfaltových pásů s nasákavou vložkou, návrh tepelně izolační vrstvy z desek z minerálních vláken u provozních střech).

13. Návrh principiálně chybné skladby střešního pláště pro konkrétní okrajové podmínky.

14. Chybějící dilatace monolitických vrstev střešního pláště (v ploše střechy a v místě atiky).

15. Chybějící dilatace mezi některými vrstvami střešního pláště (např. chybějící separační a dilatační vrstva mezi hydroizolací a betonovou mazaninou, která tvoří podklad pod dlažbu).

16. Nezajištění dostatečné stability střešního pláště proti sání větru (poddimenzování mechanických kotevních prvků, chybějící stabilizační vrstva o dostatečné hmotnosti).

17. Návrh materiálů s nevhodnými vlastnostmi, například:

dříve se pro spádové, podkladní a vyrovnávací vrstvy používala škvára a škvárobeton. Škvára obsahuje síru. Síra pak působí agresivně na ocelové prvky (např. stropní nosníky). Výsledkem je jejich koroze.

V případě škvárobetonu se pak v důsledku vlhkosti tvoří Candlotova sůl (tzv. cementový bacil), jejíž krystaly zvětšují svůj objem, čímž dochází také ke zvětšování objemu škvárobetonu. Důsledkem toho je posléze vytlačování atik nebo vznik trhlin v ploše střechy. Sírany mohou také tvořit výkvěty na fasádě.

18. Chybná kombinace materiálů, které se vzájemně ovlivňují galvanickou korozí. Např. při odvádění dešťové vody stéká voda z měděného plechu na plech hliníkový.

19. Chybná kombinace materiálů, které se vzájemně ovlivňují chemicky.

Například:

- pěnový polystyrén a hydroizolační fólie na bázi monomericky měkčeného PVC. Tyto musí být odděleny separační vrstvou (např. rohoží ze skleněného rouna o hmotnosti 120 g.m-2).

- kombinace výrobků na bázi asfaltů či dehtů a hydroizolační fólie na bázi monomericky měkčeného PVC. Tyto musí být rovněž odděleny separační vrstvou (např. deskami z minerálních vláken, netkanými polyesterovými či polypropylenovými rohožemi o hmotnosti 200 - 500 g.m-2 podle chemické agresivity příslušného výrobku).

20. Nedodržení některých důležitých konstrukčních zásad. Například položení pojistné hydroizolační fólie, u které je difúzní propustnost zajištěna perforací, přímo na tepelnou izolaci nebo na bednění - bez vzduchové mezery, apod.).

21. Návrh určité skládané krytiny na nedostatečný sklon (u šikmých střech).

22. Chybějící kontralatě nad pojistnou hydroizolační vrstvou (u šikmých střech).

23. Chybějící pojistná hydroizolace nebo parozábrany ve střešním plášti (u šikmých střech).

11. 4. 2 Poruchy způsobené vadou použitého materiálu v konstrukci střechy

Poruchy způsobené vadou použitého materiálu nemůže ovlivnit ani projektant ani dodavatel. Vlastnosti příslušného výrobku nebo materiálu garantuje vždy výrobce. Ten je povinen předložit jeho atest a technický list, v němž jsou uvedeny vlastnosti výrobku, resp. materiálu a podmínky pro jeho aplikaci.

Pokud však projektant pro danou střechu a její okrajové podmínky navrhne nevhodný materiál, jehož technické vlastnosti jsou sice garantovány, ale je určen do jiných okrajových podmínek, nelze to charakterizovat jako vadu materiálu, ale jako vadu projektu (viz výše kap.11. 4. 1).

Mezi vady materiálu patří například:

- zabudování nedostatečně vysušené nosné vložky v asfaltových pásech nebo šindelích,

- nedostatečně stabilizovaný pěnový polystyrén,

- odpadávající ochranný posyp asfaltových pásů nebo šindelů,

- špatná svařitelnost hydroizolační fólie,

- nedostatečně kvalitní dřevo v konstrukci krovů (např. s množstvím podélných trhlin),

- kaverny ve střešních keramických taškách.

11. 4. 3 Poruchy způsobené nekvalitním provedením

Poruch tohoto typu může být velmi mnoho. Příčinou je buďto neznalost technologického postup, nebo nedbalost při realizaci. Množství těchto poruch se vyskytuje při kladení povlakových izolací (asfaltových pásů a fólií) a při nanášení stěrkových hydroizolací.

K nejčastějším poruchám, které se vyskytují při kladení povlakových hydroizolací patří:

1. Nedostatečné vzájemné slepení dvou na sobě položených asfaltových pásů. Příčinou je nekvalitně provedené natavení horního asfaltového pásu. Při natavování horního pásu plamenem musí být jeho intenzita taková, aby došlo k dostatečnému ohřátí spodní krycí asfaltové vrstvy, která se musí roztavit natolik, aby umožnila přilepit horní pás na dolní pás v celé ploše. Důsledkem nedostatečného natavení je uzavření vlhkosti v místech, kde nedošlo se pásy neslepily. Vzniklá dutina pak způsobuje výdutě.

2. Nedostatečné slepení přesahů dvou sousedních asfaltových pásů nebo fólií. Tato závada je nebezpečná zejména u jednovrstvých hydroizolací. Voda proniká neslepenými přesahy do střešního pláště a posléze do interiéru. U tepelné izolace, která se zpravidla nachází bezprostředně pod krytinou a je smáčena nejvíce, dochází také ke snížení její tepelně izolační schopnosti (zvýšení součinitele prostupu tepla U), což má za následek nejen zvýšení tepelných ztrát skrze poškozenou část střechy, ale také zvýšení kondenzace vodní páry v předmětném místě.

3. Zvlňování hydroizolační vrstvy z asfaltových pásů. Ke zvlňování hydroizolace dochází zpravidla tehdy, jestliže se pod ní nacházejí tepelně izolační dílce s mezerami. Ke zvlňování hydroizolačního povlaku dochází přímo v místě mezer, což je důsledkem objemových změn.

4. Poruchy u střešních vtoků. V místě střešních vtoků se mohou vyskytovat následující druhy poruch:

a) špatné napojení hydroizolace na střešní vtok. Hydroizolace v místě vpusti netěsní a dochází k zatékání do střešního pláště, případně také do podstřešních prostorů.

b) chybné výškové osazení střešního vtoku. Často se stává, že střešní vtok je osazen nad úroveň okolní střešní plochy. V okolí takto vadně osazeného vtoku se pak tvoří kaluže. Důsledkem toho je nerovnoměrné namáhání hydroizolace. Navíc, pokud hydroizolace v místě napojení na vtok je provedena také chybně a netěsní, dochází i k zatékání (viz výše - bod a)).

c) vtok není osazen v nejnižším místě. V okolí takto osazeného vtoku se tvoří kaluže. Důsledkem toho je rovněž nerovnoměrné namáhání hydroizolace.

d) osazení vtoku v blízkosti atiky nebo jiné svislé konstrukce. Střešní vtok musí být osazen min. 500 mm od atiky či jiné svislé konstrukce, která vystupuje nad střechu. Pokud tomu tak není, bývá obtížné provedení hydroizolace. Důsledkem toho je její nekvalitní provedení a posléze zatékání.

e) zanesení ochranné mřížky vtoku. V okolí vtoku se tvoří kaluže. Důsledkem je rovněž nerovnoměrné namáhání hydroizolace.

f) v případě dvouúrovňového vtoku je vhodné utěsnění spodní úrovně gumovým kroužkem. Pokud tomu tak není, dochází odpařování vlhkosti z odpadního potrubí do střechy.

5. Špatné provedení spádu povrchu střechy. Důsledkem je tvorba kaluží, které urychlují stárnutí hydroizolace.

6. Nedostatečné slepení přesahů parozábrany a nedostatečně těsné napojení parozábrany na svislé konstrukce, které pronikají rovinou střechy. Z hlediska spolehlivé funkce parozábrany je nutné řádné spojení jejich přesahů a zároveň těsné napojení na svislé konstrukce, které pronikají skrze střešní plášť nad rovinu střechy. Pokud tomu tak není, dochází k pronikání vodní páry z interiéru do vrstev střešního pláště, které se nacházejí nad parozábranou. I zdánlivě velmi malé netěsnosti mají za následek omezení, či úplné zrušení funkce parozábrany.

Následkem toho pak dochází ke zvyšování vlhkosti vrstev obsažených ve střešním plášti, včetně tepelné izolace. Při nízkých venkovních teplotách pak vodní pára uvnitř střešního pláště kondenzuje. Zvýšenou vlhkostí vrstev střešního pláště (zejména tepelné izolace) dochází ke zvyšování jeho hodnoty součinitele prostupu tepla U.

Vlhkost, která takto do střešního pláště pronikla v něm navíc zůstává trvale uzavřena (mezi hydroizolací a parozábranou) bez možnosti odpaření (do exteriéru či interiéru).

7. Nedodržení počtu kotev u povlakových hydroizolací (asfaltových pásů, polymerních fólií), které jsou kotveny mechanicky. Použití kotev nevhodných nebo méně kvalitních. Sáním větru vzniká nebezpečí celkového utržení hydroizolace. Nesmí se používat kotvy s nedostatečnou ochranou proti korozi (např. ocelové pozinkované kotvy). Někdy je třeba navrhnout také kotvy s úpravou proti prošlápnutí. Pokud kotva takovou úpravu nemá, vzniká nebezpečí propíchnutí hydroizolace.

8. Vynechání spojovacích vrstev ve střešním plášti. Vlivem sání větru vzniká nebezpečí utržení hydroizolace, případně také dalších vrstev střešního pláště, které se nacházejí nad vrstvou, jenž není řádně připevněna k podkladu. Toto riziko je větší zejména u střech bez stabilizační vrstvy, nebo bez provozního souvrství.

9. Zabudování mokrých materiálů do střešního pláště pod hydroizolaci. Zabudovaná vlhkost ve střešním plášti může negativně ovlivnit funkci různých vrstev střechy, především pak tepelnou izolaci. Zvýšením vlhkosti tepelné izolace se zvětšuje její tepelná vodivost (součinitel λ [W.m-1.K-1]), čímž se zvýší tepelné ztráty podstřešního prostoru. Pokud voda obsažená ve střešním plášti zmrzme, zvýší se tepelná vodivost radikálně, protože tepelná vodivost ledu je asi 4 krát vyšší než tepelná vodivost vody (součinitel tepelné vodivosti ledu λ ≈ 2,3 W.m-1.K-1, součinitel tepelné vodivosti vody λ ≈ 0,59 W.m-1.K-1).

V letním období se voda (zabudovaná i zkondenzovaná) začne měnit v páru. Pokud ji expanzní vrstva neodvede, vzniká pod hydroizolací přetlak vodní páry. Následně dochází k postupnému odlepování a odtrhávání hydroizolace od podkladu a ke vzniku výdutí. V těchto výdutích při poklesu teploty pára sice znovu kondenzuje, avšak při následném zvýšení teploty se opět mění v páru, čímž se výdutě postupně zvětšují, až dojde k jejich protržení. Výdutě však v hydroizolaci nevzniknou, pokud je pod ní provedena expanzní vrstva.

10. Stěrkové izolace.

Zde se může vyskytovat celá řada závad. Například:

a) aplikace stěrkové hmoty na nevhodný podklad (s nečistotami, apod.),

b) nanesení stěrkové hmoty v nedostatečné tloušťce,

c) nedodržení stejné tloušťky stěrkové hmoty po celé ploše střechy,

d) položení výztužné tkaniny bez přesahů (zpravidla min. 100 mm) nebo s mezerami,

e) výztužná tkanina se nachází na povrchu stěrky (není dostatečně krytá),

f) aplikace stěrkové hmoty za nevhodných klimatických podmínek (za nízkých teplot venkovního vzduchu, při nízké teplotě podkladu, při vyšší relativní vlhkosti než je pro určitý druh stěrky dovoleno, za deště, apod.).

Důsledkem těchto závad je pak praskání stěrky a její odtrhávání od podkladu.

Na obr. 11. 8 až 11. je možno vidět několik typů poruch střech.

Obr. 11. 8: Nedbalé upevnění jímací tyče hromosvodu Obr. 11. 8: Nedbalé upevnění jímací tyče hromosvodu

Obr. 11. 9: Ukázka chybného provedení tepelné izolace (snížení tloušťky v blízkosti atiky) Obr. 11. 9: Ukázka chybného provedení tepelné izolace (snížení tloušťky v blízkosti atiky)

Obr. 11. 10: Ukázka chybného provedení tepelné izolace (nedbalé uložení izolantu) Obr. 11. 10: Ukázka chybného provedení tepelné izolace (nedbalé uložení izolantu)

Obr. 11. 11: Vodorovné trhliny v místě uložení atiky - důsledek chybějící dilatační spáry mezi spádovým betonem a atikou Obr. 11. 11: Vodorovné trhliny v místě uložení atiky - důsledek chybějící dilatační spáry mezi spádovým betonem a atikou

Obr. 11. 12: Chybné položení hydroizolační fólie - riziko prošlápnutí skrze kotvu. Kotva měla být také provedena v místě přesahů fólie a tímto také kryta. Obr. 11. 12: Chybné položení hydroizolační fólie - riziko prošlápnutí skrze kotvu. Kotva měla být také provedena v místě přesahů fólie a tímto také kryta.

Obr. 11. 13: Důsledek nesprávné funkce podokapního žlabu Obr. 11. 13: Důsledek nesprávné funkce podokapního žlabu

Obr. 11. 14: Důsledek nesprávné funkce podokapního žlabu v úžlabí Obr. 11. 14: Důsledek nesprávné funkce podokapního žlabu v úžlabí

Obr. 11. 15: Důsledek nedostatečné výšky lemování Obr. 11. 15: Důsledek nedostatečné výšky lemování

Obr. 11. 16: Důsledek nedostatečné výšky lemování Obr. 11. 16: Důsledek nedostatečné výšky lemování

Obr. 11. 17: Nedostatečná výška lemování Obr. 11. 17: Nedostatečná výška lemování

Obr. 11. 18: Důsledek chybějících sněhových zachytačů na okraji střechy Obr. 11. 18: Důsledek chybějících sněhových zachytačů na okraji střechy

Obr. 11. 19: Záplaty na fóliové hydroizolaci. Perforace zde byla způsobena pádem prvků obkladu stěn vyčnívajících nad rovinu střech Obr. 11. 19: Záplaty na fóliové hydroizolaci. Perforace zde byla způsobena pádem prvků obkladu stěn vyčnívajících nad rovinu střech

Obr. 11. 20: Kondenzát na dolním povrchu pojistné hydroizolace v šikmé střeše Obr. 11. 20: Kondenzát na dolním povrchu pojistné hydroizolace v šikmé střeše

Obr. 11. 21: Zdeformovaný ochranný koš u střešní vpusti Obr. 11. 21: Zdeformovaný ochranný koš u střešní vpusti

Obr. 11. 22: Perforace hydroizolace (polymerní fólie) Obr. 11. 22: Perforace hydroizolace (polymerní fólie)

Obr. 11. 22: Trhlina v povlakové krytině (asfaltovém pásu) následkem nerovnoměrného průhybu podkladu Obr. 11. 22: Trhlina v povlakové krytině (asfaltovém pásu) následkem nerovnoměrného průhybu podkladu

Obr. 11. 23: Zamokření podhledu následkem zatékání srážkové vody Obr. 11. 23: Zamokření podhledu následkem zatékání srážkové vody

Obr. 11. 24: Napadení dřevěných prvků krovu a bednění dřevokaznou houbou Obr. 11. 24: Napadení dřevěných prvků krovu a bednění dřevokaznou houbou

Obr. 11. 24: Napadení dřevěných prvků krovu a bednění dřevokazným hmyzem Obr. 11. 24: Napadení dřevěných prvků krovu a bednění dřevokazným hmyzem

Obr. 11. 25: Důsledek zatékání srážkové vody pod skládanou střešní krytinu Obr. 11. 25: Důsledek zatékání srážkové vody pod skládanou střešní krytinu

11. 4. 4 Poruchy způsobené změnami okrajových podmínek

Správný návrh skladby střešního pláště je závislý na definovaných okrajových podmínkách (teplota a relativní vlhkost vnitřního vzduchu, teplota a relativní vlhkost venkovního vzduchu, požadavky na provoz na střeše, apod.). Pokud dojde k jejich výrazné změně, může dojít ke vzniku poruch střešního pláště.

Ve většině případů se jedná o důsledek změny podmínek vnitřního prostředí. Pokud se například v důsledku změny provozu zvýší teplota a relativní vlhkost vnitřního vzduchu a střecha nemá parozábranu, dochází k postupnému zvlhčování vrstev střešního pláště, včetně tepelné izolace.

Pokud jde o vnější podmínky, může se jednat například o změnu užívání střechy, zvýšení užitného zatížení, zvýšení stálého zatížení v důsledku chybně provedené rekonstrukce, apod.

11. 4. 5 Poruchy způsobené překročením předpokládané životnosti

Životnost střechy je dána zpravidla trvanlivostí střešní krytiny. Po uplynutí trvanlivosti střešní krytiny je třeba provést její výměnu. Někdy také kompletní rekonstrukci celého střešního souvrství, pokud degradací střešní krytiny došlo ke ztrátě její vodotěsnosti natolik, že dešťová voda zatekla do ostatních vrstev střešního pláště a tyto vykazují nadměrnou vlhkost.

V souvislosti s návrhem nové střešní krytiny je vždy nutné vzít v úvahu její trvanlivost. Skutečnost je taková, že drtivá většina skládaných krytin má mnohem vyšší životnost než krytiny povlakové. Mnohé ze skládaných krytin mají životnost delší než sto let. Mezi krytiny s nejvyšší trvanlivostí patří například štípaná břidlice, krytina z měděného plechu, krytiny z hliníkového plechu, apod. Povlakové krytiny mají životnost v rozmezí 10 - 30 let. U některých nejnovějších materiálů je životnost odhadována až na padesát let (na základě laboratorních zkoušek stárnutí). Skutečnost však ukáže až reálné použití na stavbách.

Trvanlivost střešní krytiny je také ovlivněna následujícími faktory:

a) sklonem střešní plochy,

b) kvalitou provedení na stavbě,

c) pravidelnou kontrolou a údržbou.

Již v projekčním návrhu je nutno uvažovat s trvanlivostí střešní krytiny (u tradičních materiálů již prakticky ověřenou, u nových materiálů předpokládanou).

11. 4. 6 Poruchy způsobené zanedbanou údržbou

Některé materiály střešních krytin vyžadují pravidelnou údržbu nátěry. U povlakových krytin jde především o asfaltové pásy z oxidovaných asfaltů a některé typy stěrek. U skládaných krytin je to například plechová krytina hladká z pozinkovaného plechu, krytina z dřevěných prken nebo šindelů.

Rovněž klempířské konstrukce z ocelového pozinkovaného plechu vyžadují pravidelné nátěry.

Zanedbání pravidelné údržby střechy způsobuje rychlejší stárnutí hydroizolace a klempířských konstrukcí z ocelového pozinkovaného plechu. Důsledkem je pak ztráta vodotěsnosti a zatékání.

Poruchy vznikají také zanedbáním čištění žlabů, vtoků i střešních ploch od nejrůznějších nečistot (listí, apod.). Nečistoty zpomalují odtok vody a mají za následek její kumulaci zvláště na střešních plochách s povlakovou krytinou o malém sklonu a ve žlabech. Působí tak rychlejší stárnutí jak krytiny, tak žlabů. Místa s větším nánosem nečistot pak slouží jako živná půda pro růst nežádoucí vegetace (tzv. náletová zeleň).

Na obr. 11. 26 až 11. 30 jsou zobrazeny některé typy poruch střech v důsledku zanedbané údržby.

Obr. 11. 26 Obr. 11. 26

Obr. 11. 27 Obr. 11. 27

Obr. 11. 28 Obr. 11. 28

Obr. 11. 29 Obr. 11. 29

Obr. 11. 30 Obr. 11. 30

11. 4. 7 Poruchy vzniklé havárií

Havárie patří mezi výjimečné typy střešních poruch. Mohou být způsobeny různými příčinami - vichřice, prudký déšť, kroupy, požár, výbuch. Důsledkem bývá překročení únosnosti nosné konstrukce střechy. V důsledku ztráty únosnosti nosné konstrukce pak dochází k havárii celé střechy. Řešením je provedení úplně nové střechy jako celku.

SAMOSTATNÝ ÚKOL

1. Uveďte, jakým způsobem rozdělujeme poruchy střech.

2. Uveďte, jak rozdělujme statické poruchy střech.

3. Pojednejte o problematice statických poruch střech.

4. Uveďte, jak se projevují stavebně fyzikální poruchy a poruchy vodotěsnosti střech.

5. Uveďte, co všechno musí obsahovat diagnostika stavebně fyzikálních poruch a poruch vodotěsnosti.

6. Uveďte, jak rozdělujeme poruchy střech z hlediska příčiny.

7. Pojednejte o problematice poruch způsobených vadou v projektu.

8. Pojednejte o problematice poruch způsobených vadou použitého materiálu v konstrukci střechy.

9. Pojednejte o problematice poruch způsobených nekvalitním provedením.

10. Pojednejte o problematice poruch způsobených změnou okrajových podmínek působících na střešní plášť.

11. Pojednejte o problematice poruch způsobených překročením předpokládané životnosti.

12. Pojednejte o problematice poruch způsobených zanedbanou údržbou.

13. Pojednejte o problematice poruch způsobených havárií.

SHRNUTÍ KAPITOLY

Po prostudování jedenácté kapitoly budete umět:

1. Klasifikovat poruchy střech z hlediska technického i z hlediska příčiny.

2. Mít znalosti o řadě konkrétních poruchách střech.

Vytisknout | Nahoru ↑