Pozemní stavitelství III.

CÍLE KAPITOLY

Cílem této kapitoly je znát problematiku skla a skleněných výrobků z hlediska jejich využití ve stavebnictví a z hlediska jejich výroby. Důraz je kladen především na sklo v konstrukcích pozemních staveb - ve výplních otvorů, v obvodových pláštích a v celoskleněných konstrukcích (stěnách).

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

Sklo a jeho výroba.

Vlastnosti skla.

Použití skla ve stavebnictví.

Příklady vybraných druhů skel.

Zasklívání oken stěn a dveří.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Předpokládaná doba nutná pro nastudování kapitoly týkající se skla, skleněných výrobků a zasklívání je 4 hodiny. Tato doba je určena průměrně a není stanovena závazně pro všechny studenty.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Amorfní anorganický materiál, výroba skla, sklářský kmen, čeřiva, zušlechťování skla, ohýbání skla, float proces, vlastnosti skla, kompaktní sklo, pěnové sklo, skleněná vlákna, válcované ploché sklo, tažené ploché sklo, tvarové sklo, tepelně izolační skla, strukturální zasklení, beztmelé zasklení, zasklívání do rámů.

5.1 Úvod

Sklo patří mezi historicky velmi staré stavební materiály, které výrazně ovlivnily vývoj stavitelství. Je známo, že již v období 5 000 př. n. l. se používal materiál na bázi skla vyráběný z křemenného písku, vápna a sody. Rovněž staří Egypťané používali sklo kolem roku 1500 př. Kr. pro výrobu láhví a váz. Avšak způsob původní výroby není znám. S rozvojem stavitelství a technologií dochází i k rozvoji způsobu výroby a jeho použití. Kolem roku 100 př.n.l. došlo k revoluční změně ve zpracování skla. Jako způsob tvarování se začalo používat vyfukování skla. Železná trubka se jedním koncem namočila do roztaveného skla, které se druhým koncem vyfukovalo ven. Sklo se mohlo foukat do formy a tím se utvořil jeho tvar. Způsob technologie tvarování skla foukáním se ve vybraných odvětvích používá dodnes.

Sklo je čirá hmota, jejichž uplatnění nalézáme v řadě technických oborů, ale i v umělecké oblasti.

Výrazné rozšíření používání skla ve stavebnictví se rozvinulo až v minulém století (do této doby bylo sklo finančně velmi drahým stavebním materiálem), především díky svým výhodným vlastnostem. Kromě výhod technických vlastností jsou pro použití skla důležité i výtvarné přednosti - čistota, čirost, barva a možnost dalšího zušlechťování.

obr 5. 1 sklad skla

V posledních letech rozšíření progresivních protipožárních úprav umožňují použit sklo i do prostředí, kde to nebylo doposud možné, a to z důvodu ohrožení možným vznikem požáru.

Sklo řadíme mezi silikátové hmoty, jehož podstatu tvoří chemický prvek křemík (silicium, zn. Si). Nejrozšířenější použití skla ve stavebnictví je pro zasklívání výplní otvorů především okenních a dveřních a pro skleněné stěny a fasády, kde sklo působí jako moderní a výrazný architektonický prvek.

Sklo je anorganický materiál, tedy materiál nerostného neživého původu, amorfní podstaty, tedy nepravidelného uspořádání částic tvořících mikroskopickou strukturu. Při běžných teplotách se sklo jeví jako pevná látka, technicky je možné chápat sklo spíše jako kapalinu, a to díky způsobu tuhnutí, které je způsobeno nárůstem viskozity nikoli krystalizací jak tomu bývá u většiny pevných látek - látek krystalických.

U tohoto materiálu je možné pozorovat velmi pomalé tečení, které je viditelné u starých skel např. v oknech starých domů, kde sklo dosahuje ve spodní části větší tloušťky než v části horní.

5.2 Výroba skla

Výrobu skla můžeme rozdělit do čtyř procesů, a to příprava vsázky, tavení, tvarování a řízené chlazení skleněné hmoty. Základními surovinami pro výrobu skla jsou sklářský kmen, čeřiva a skleněné střepy. Hlavní surovinou sklářského kmene je křemičitý písek, který obsahuje oxid křemičitý SiO₂ ze 60 – 80 %. Velikosti zrn křemičitého písku se pohybují v rozmezí 0,1 až 0,4 mm. Písek musí být čistý, čehož se dosahuje ušlechtěným praním. Chemickou odolnost skla zajišťuje oxid vápenatý CaO přidávaný ve formě jemně mletého vápence CaCO₃. Další výrobní surovinou jsou čeřiva přidávaná ve formě přísad (např. síran sodný - Na₂SO₄, síran vápenatý - CaSO₄), jejíž úkolem je zamezit vzniku bublinek ve skle. Skleněné střepy se přidávají v maximálním množství do 30% a způsobují urychlení tavení.

Druhou fázi výroby skla představuje tavení vsázky. Připravená vsázka ve formě mletých a vysušených surovin se taví ve speciálních sklářských pecích při teplotách 1400°C až 1600°C. Proces tavení vsázky je složen z dvou fází, a to zahřátí vsázky na tavící teplotu a reakce mezi jednotlivými složkami – čeření a chemická homogenizace taveniny.

Třetí navazující fází je tvarování skla. Rozlišujeme několik způsobů tvarování, jejichž výběr je závislý na dalším užití skla. Jedná se o foukání, válcování, lití, lisování a float proces. Float proces je zvláštním druhem tvarování skla, kdy proud skla vstupuje do komory s roztaveným cínem, na kterém se v důsledku povrchového napětí a gravitačních sil roztéká a získává hladkou povrchovou plochu rovnoměrné tloušťky. Horní plocha takto tvarovaného skla se vyhlazuje působením teploty v ochranné atmosféře vlivem povrchového napětí.

obr 5. 2 výroba skla

Poslední a velmi důležitou fází při výrobě skla představuje časově řízené chlazení při teplotách 400 až 700 °C.

Vyrobené stavební sklo nejčastěji ve formě tabulí se řeže na požadované rozměry. Podle přání investora a podle účelu dalšího využití je možné sklo dále zušlechťovat a zdobit. Nejběžnějšími způsoby jsou leptáním, pískováním, broušením, rytím nebo malováním na sklo. Leptáním a pískováním se dosáhne matného provedení skla při zachování průsvitnosti. Zatímco leptání je dáno rekcí s kyselinou fluorovodíkovou, pískování vzniká otryskáním čirého skla jemným pískem přes šablonu pod vysokým tlakem. Různými způsoby zušlechtění skleněné tabule je možno dosáhnout zajímavých dekorů vyrobených přímo na přání investora.

Barevné sklo může být vyrobeno barvením ve hmotě, tedy přidáním oxidů některých kovů do taveniny (např. zinek Zn – zelené sklo, kobalt Co – červené sklo) nebo lepením skleněných tabulí s vnitřní barevnou fólií.

Ke speciálním úpravám skel řadíme ohýbání. Metoda spočívá v ohýbání ploché tabule skla přes nerezovou šablonu na požadovaný tvar v plynových či elektrických pecích.

5.3 Vlastnosti skla

Některé vlastnosti skleněné hmoty je možné ovlivnit složením sklářských surovin. Základní vlastnosti obecně charakteristické pro sklo jsou uvedeny v tabulce 5 - 1. Fyzikální, mechanické i tepelné vlastnosti jsou zde uvedeny v obecných rozmezích, udávajících rozsah hodnot různých druhů skel. K oceňovaným vlastnostem skla patří v prvé řadě dobrá propustnost světelného záření v části viditelného spektra, např. ploché sklo tl. 2 – 3 mm má propustnost světelného záření až 92%, přičemž matované druhy skel mají propustnost 50 -  60% (viz konkrétní případy v kapitole 10.4). Propustnost světelného záření je závislá nejen na barvě skla ale i na tloušťce skla – s nárůstem tloušťky se snižuje.

Tab.: 5. 1 : Obecné vlastnosti skel

Dobré mechanické vlastnosti při běžných teplotách - tuhost a tvrdost – umožňují časté používání materiálu ve stavebnictví. Značnou nevýhodou je ovšem křehkost, která souvisí s vysokým modulem pružnosti cca 70 GPa a nízkou pevností v tahu. Avšak skutečnost, že se sklo jeví jako křehký materiál je posílena používáním skla převážně v tenkostěnných výrobcích.

Sklo má výborné hygienické vlastnosti a je odolné vůči působení kyselin kromě kyseliny flourovodíkové, která se používá při zušlechťování skla leptáním.

Sklo je vodotěsné, což umožňuje použít tento materiál do konstrukcí obvodového pláště budov. Je odolné vůči působení klimatu. Ačkoli tepelně technické a akustické vlastnosti samotného běžného tabulového plochého skla nejsou příliš příznivé je možné je zlepšit speciálmi postupy- výroba zvukově a tepelně izolačních skel (dvojskel).

5.4 Sklo ve stavebnictví

Sklo je materiál, který nalezneme snad v každé pozemní stavbě.

Nejrozšířenější forma je kompaktní tabulové sklo užívané pro zasklívání výplní otvorů – oken a dveří. Kromě kompaktního skla se ve stavebnictví užívá řada výrobků na bázi skla, které mají výborné tepelně izolační vlastnosti, dokáží akumulovat teplo, vylehčovat kompozity atd. vše pod označením technické sklo.

Izolační skleněné materiály

Pěnové sklo je anorganický pórovitý materiál s velmi dobrými tepelně izolačními vlastnostmi a vysokou pevností v tlaku. Výroba spočívá v rozemletí skla na jemné částice, které se smíchají s ještě jemnějším uhelným prachem. Výsledná směs se rozprostírá do ocelových forem, které se opěk v pecích zahřívají na teplotu cca 1000°C. Při této teplotě dochází k tavení skla a reakci s uhlíkem za vzniku oxidu uhličitého CO₂. Dochází tak ke vzniku bublinek ve struktuře skla, čímž se může až zdvacetinásobit původní objem směsi. Díky přítomnosti uhlíku pří výrobě získává pěnové sklo černou až našedlou barvu. Z vlastností pěnového skla je třeba zdůraznit vodotěsnost, parotěsnost, nehořlavost, vysokou mechanickou pevnost, tvarovou stálost a v neposlední řadě biologickou a chemickou odolnost. Nejčastěji se můžeme s tímto tepelně izolačním a hydroizolačním materiálem setkat v nepochůzích, pochůzích, pojízdných i zelených plochých střechách a izolacích ledové plochy zimních stadiónů.

Výroba skleněných vláken se výrazně rozšířila až v první polovině 20. století. Skleněná vlákna mají stejně jako sklo výhodné vlastnosti avšak rozvlákněním roztaveného skla se ještě zvýší jeho pevnost v tahu. Skleněná vlákna mohou tvořit tepelné izolace nebo mohou být použity jako surovina do výroby jiných kompozit. Mohou být vyráběna ve formě střiže nebo nekonečných vláken. Rozměry vláken dosahují průměru 3 – 7 μm.

Ve stavebnictví je možné se setkat také se skleněnými dutinkami, tzv. mikrokuličkami. Ty představují duté částice o velikosti 10 - 120 μm. Mikrokuličky mají velmi nízkou objemovou hmotnost a jsou proto schopny snižovat hustotu různých kompozitních materiálů a zároveň vedou ke zlepšení tepelně izolačních vlastností

Akumulační bloky

Kompaktní tabulové sklo.

Nejrozšířenějším typem stavebního skla je ploché válcované sklo. Hlavní charakteristikou skla vyrobeného válcováním, je jeho neprůhlednost při propustnosti světelného záření cca 75 – 88%. V praxi se setkáme se dvěmi typy válcovaných skel, a to drátové a opakní. Při výrobě drátovaného skla je zaválcovaná drátěná mřížka do skleněné tabule. Mřížka má zajistit soudržnost při rozbití skla. Druhým typem neprůhledného skla vyráběného válcováním je sklo opakní s jedním hladkým a druhým rýhovaným povrchem. Lícní strana se leští plamenem, rýhovaná strana zajišťuje lepší přilnavost k ostatním povrchům. Válcované skla používáme podobně jako tažené skla pro zasklívání výplní otvorů i pro obvodové pláště, tam kde je kladem důraz na průsvitnost ale neprůhlednost.

Kompaktní tvarovaná skla se používají zejména pro obklady nebo pro prosvětlení a jsou výrazným architektonickým prvkem. Mohou být vyráběny jako duté i jako plné tvarovky. Mezi tvarovaná skla řadíme skleněné tvárnice, copility, skleněné tašky apod. Skleněné tvárnice je možné použít jako výplň horizontálních i vertikálních konstrukcí. Nejrozšířenějšími dutými skleněnými tvárnicemi jsou tzv. luxfery (původně firemní název) vyráběny v různých barevných odstínech, tvarech i velikostech. Nejrozšířenější tvar je čtvercového průřezu s rozměry 190 x 190 x 60 (80) mm. Lícní plochy těchto tvárnic jsou hladké. Boční stěny jsou upraveny pro zlepšení přilnavosti k pojivu. Tvárnice nejsou nosné. Proto nesmí být použity pro nosné konstrukce.

Pro velkoplošné samonosné zasklívání se používají copility, profility. Používají se pro zasklívání fasád a stěn průmyslových objektů, správních budov i objektů občanské vybavenosti.

obr 5. 3 Luxfery

S nejrozšířenějším kompaktním sklem se ve stavebnictví setkáváme ve formách plochého nebo tvarovaného skla. Podle způsobu tvarování skla při výrobě dělíme ploché sklo na sklo tažené a válcované. Tažené ploché sklo je nejběžnější, standardně se vyrábí ve tloušťce 4 mm. Podle tloušťky je možné tažené sklo rozdělit na tenké (tl. 0,7 - 1,35 mm), střední (tl. 2 – 4 mm) a tlusté sklo (5 – 20 mm).

Z taženého skla se vyrábějí další speciální druhy skel, kde řadíme skla: matová, ledová, determální, zrcadlová, bezpečnostní vrstvená a tvrzená. Matová a ledová skla mají potlačenou průhlednost. Matová skla jsou na povrchu jemně zdrsněná. Výroba ledového skla spočívá v nanesení vrstvy truhlářského klihu na sklo. Při chladnutí a tvrdnutí skla klíh vytrhává nepravidelnou vrstvičku skla, a ty následně tvoří kresbu připomínající ledové sklo. Determální skla absorbují 45% až 55% infračerveného záření bez výraznějšího snížení propustnosti světelného záření. Zrcadlové sklo je oboustraně broušené a leštěné a má velmi dobré optické vlastnosti.

Bezpečnostní vrstvená skla se vyrábějí spojením dvou nebo více tabulí skla jednou nebo více vrstvami polyvinylbutyralové fólie. Přičemž při rozbití tohoto skla fólie udrží střepy a nedojde k jejich rozsypání. Tvrzené sklo se vyrábí řízeným rychlým ochlazováním, které vnáší do skleněné tabule trvalé napětí. Při rozbití se sklo rozpadá na neostré úlomky.

obr 5. 4 Drátěné sklo

5.5 Příklady vybraných druhů plochých skel

V následujících podkapitolách jsou uvedeny příklady vybraných druhů skel dostupných na českém trhu. Na příkladech plochého stavebního skla, bezpečnostního skla a izolačního skla jsou uvedeny konkrétní charakteristické vlastnosti těchto materiálů.

5.5.1 Planibel ®

Tab.: 5. 2 Vlastnosti skla PLANIBEL

Vlastnosti skla PLANIBEL pro různé tloušťky a barvy

      DET – přímá propustnost [%]

      ER – reflexe [%]

      EA – absorbce [%]

      SC – stínicí faktor [%]

      U – součinitel prostupu tepla [W.m^-2.K^-1]

obr 5. 5 stěna se sklem Planibel

5.5.2 Bezpečnostní sklo vrstvené s litou folií

Tab.: 5. 3 Akustické vlastnosti vybraných lepených skel

Při kombinaci dvojskla s lepeným sklem je možné dosáhnou zvukového útlumu až 53 dB (lepené sklo 8 – 2 – 3 / mezera mezi skly vyplněna plynem 16 / lepené sklo 3 - 2 - 3 mm).

5.5.3 Climalit a Climaplus

5.5.4 Heat Mirror™

5.5.5 Výběr skla podle určení

Pro zasklívání rámů oken, dveří, stěn, zvolíme skla podle funkce, kterou mají plnit:

Sklo ploché, plavené, čiré, vyráběné technologií float, použijeme tam, kde se vyžaduje přirozený, ničím nezkreslující průhled. Je vhodné všude tam, kde se požaduje dokonalá světelná propustnost a estetika zasklené plochy. Uvedené sklo slouží také k výrobě izolačních skel. Tloušťka 3-10mm

Sklo lité válcované, jedno nebo oboustranně ornamentální použijeme tam, kde budeme rozdělovat místnosti s tlumenou propustností, vitráže a zasklení dveří a oken s nežádoucím průhledem. Skla je možno vyrábět čirá, , bronzovým, žlutým matování. Toto sklo můžeme použít i u ohýbaných a tepelně izolačních skel. Tl. 3-10mm.

Skla lité válcované s drátěnou vložkou používáme v oknech výrobních hal, kde má dlouhou tradici jako beztmelé zasklívání do Jáklova profilu. Také se velmi často používalo jako výplň balkonových zábradlí a stěn výtahových šachet. Tl 6-9mm.

Bezpečnostní sklo ploché, plavené, tvrzené se zvýšenou odolností proti teplotním změnám použijeme při zasklívání stěn budov, pro výplně zábradlí schodišť,balkónů a verand. Toto sklo splňuje požadavky na zvýšenou tepelnou a mechanickou odolnost. Tloušťky 3-12mm.

Bezpečnostní sklo vrstvené se skládá z několika vrstev čirého, barevného reflexního skla s vrstvami folií, které při rozbití zabrání rozsypání skla. Tohoto skla použijeme všude tam, kde hrozí poranění osob skleněnými střepy. Mohou to být akvária, terária, střešní světlíky, přepážky v bankách a na poštách. Uvedené sklo kromě bezpečnostního faktoru dokáže odrážet teplo, sluneční paprsky a redukuje UV záření. Kombinací folií s reflexními skly můžeme docílit řadu efektů.Výhodou tohoto zasklení je jeho odolnost proti oděru a trvanlivost v prostoru mezi interiérem a exteriérem.

Sklo požárně odolné vrstvené má mezi vrstvami čirého skla je speciální vrstva, která se při teplotě 120 °C rozpíná až vytvoří pevný neprůhledný štít, který nepraskne, nepropustí plameny, dým ani horké spaliny. Tak se sníží množství tepla vedením a sáláním. Tloušťka skla 12,16,21,25,39.

Izolační dvojsklo prosté, je slepeno ze dvou tabulí skla v místě distančního rámu (v provedení Al, plast, nerez) plněného vysoušecím prostředkem. Plocha rámečku ve styku se sklem je vyplněna adhezním trvale plastickým tmelem. Vnější povrch obvodu skla je pokryt trvale pružným vulkanickým tmelem. Mezera vymezená rámečkem a vyplněná vzduchem působí jako uzavřený vzduchový prostor.

Funkce skla je možno nastavit použitím různých druhů skel v kombinaci prostého tabulového skla se sklem upraveným. Tak třeba pokovované sklo se zesílenou reflexní složkou odráží sluneční záření. Různé tloušťky skel mohou zvýšit zvukově izolační funkce dvojskla.

Izolačnímu dvojsklu se zvýšenou tepelnou izolací se věnuje poslední dobou velká pozornost. Postupně dochází k vyzkoušení různých úprav, které dokáží snížit součinitel tepelného prostupu sklem jako je výměnou vzduchu mezi skly za tepelně izolační plyn (argon, nebo podobné směsi). Vnitřní tabule jsou zkoušeny s povrchem na bázi oxidu kovů, které odrážejí dopadající infračervené paprsky zpět do místnosti. Zvláštní pozornost se věnuje konstrukci distančního rámečku, který je malým tepelným mostem okolo celého tepelně izolačního skla. V současnosti se používají rámečky ze slitin kovů na bázi hliníku, ocelové a nerezové a teplé rámečky kompozitní (typu Thermix, TGI, Swisspacer a insul Edge).

U konstrukcí oken s prostupem tepla pod U=1 W/(m².K) je nutné používat „teplý rámeček" při prohloubení zasklívací drážky.

Tloušťka skla se uvádí jako součet skel a mezer . Nejčastěji používaná izolační skla tl (4+16+4) do rozměru tabule 1600/1600 mm . U větších otvorů je nutné provést podrobný výpočet ve vztahu k uložení skla a umístění v budově.

Sklo transparentní reflexní protisluneční s vrstvou oxidů kovů se stříbrnou reflexí nebo třpytem . Orientace vrstvy ovlivňuje reflexi i barevný odstín skla. Reflexe se pohybuje od 8% až po 29%. Přímá propustnost od 25 do 68%. Absorpce od 8 po 75%. Tloušťka 4 až 8 mm. Použití skla u Celoskleněných fasád,dveří a zábradlí.

Sklo ohýbané a zrcadlové. Ohýbání tabulí skla se těší velkému zájmu architektů pro své nesporné přednosti při tvorbě zajímavých kombinací prostor. Některá použití jsou uvedeny v příloze jako jsou válcové výtahy, výkladní skříně, zatočená schodiště, vstupní prostory a arkýře. Pro ohýbání můžeme použít skla opakní, ornamentní, s drátěnou vložkou, skla vrstvená s folií. Pro ohýbaná skla je možno použít i izolační dvojskla.

Tloušťka skel se pohybuje od 2-12mm.

5.6 Zasklívání konstrukcí

Prvním zasklíváním bylo umístění kusů skla do stěn z kamene, pokračovalo se skládáním střípků skla do olověných pásků, dřevěných a kovových rámů. Vývoj zasklívání postupoval dál přes klasického zasklívání do tmelů a lišt.

U průmyslových objektů bylo vyvinuto beztmelé zasklívání pomocí přítlačných plechových profilů s roznášecími pryžovými pásky. V současnosti se převážně zasklívá pomocí zasklívacích lišt s pryžovými těsněním, U skleněných stěn se používá lepení samonosného skla na konstrukce stavby a bodové upevňování přes vyvrtané otvory v samonosných skleněných deskách.

Zasklívání je práce se sklem, která má své pravidla a své specializované provozy a sklenářské řemeslníky. Každý systém zasklívání je závislý na tom s jakým materiálem se pracuje, kde se provádí a jak velké prvky se osazují do stavební konstrukce. Každá technologie má své přednosti a nedostatky.

Tradiční rámová konstrukce nechává vyniknout kombinacím materiálů rámů a skla.

Celoskleněné konstrukce překvapují svou jednoduchostí a nezvyklými detaily.

5.6.1 Zasklívání do rámů

Nejrozšířenější použití tabulového skla ve stavebnictví, je zasklívání výplní otvorů. Řemeslo sklenářské zahrnuje komplex prací spojených se zasklíváním oken, stěn a dveří před nebo po jejich zabudování do otvorů stavebních konstrukcí.

Příprava prací začíná zpracováním technické přípravy, výpisu materiálů pro sklenářské práce podle technické dokumentace stavby. Příprava je rozdělena podle způsobů zasklívání a druhu použitých skel .

Skleněné tabule rozměru až 3200/6000 mm jsou děleny tak aby prořez skla byl co nejmenší. Požadované rozměry je nutno ověřit dle skutečné velikosti okenních rámů dřevěných, plastových, nebo kovových. Osazení skla do polodrážek dřevěného rámu je podmíněno úplně dokončenou konstrukcí, včetně základních nátěrů zasklívacích spár. Drážky musí být čisté, bez vyčnívajících částí kování a spojovacích prostředků. Zasklívací spára musí být dostatečně široká pro umístění podložek skel a zasklívacích lišt.

Skleněné tabule jsou osazovány do zasklívacích drážek rámů na nosné podložky a zajištěny vymezovacími podložkami. Poloha podložek se řídí systémem otvírání. Vyklopení skleněných tabulí se zamezí u dřevěných rámů zabíjením sklenářských hrotů. U plastových a kovových oken jsou to zasklívací lišty, které drží polohu skel v rámu. Při osazování jednoduchých skel do dřevěných rámů se můžeme setkat se zasklíváním do sklenářského fermežového tmelu, který vytváří pro skleněnou tabuli plastické lože, které po čase ztvrdne a může se opatřit nátěrem. Doporučuje se potřít polodrážku pro sklo slabou vrstvou tmele na tuto vrstvu se přitlačí tabule skla, které se zajistí trojúhelníkovými hroty a celá drážka se zatmelí pod 45o.Tmel u oken se dává vždy z venkovní strany aby byly polodrážky chráněny proti dešti. Zasklívání je vhodné provádět po zaschnutí prvního nátěru aby druhý mohl překrýt i tmel.

U kovových rámů se někdy používá pro osazení skla pryžových profilů ve tvaru C. Venkovní kovové lišty tvaru u se připevňují napevno svařením s rámem a vnitřní lišty se připevňují šroubováním.

Při zasklívání tepelně izolačními skly se používá lišt s pryžovým těsněním . Do profilu venkovního okenního křídla osadíme vnější těsnící profil, umístíme podložky podle druhu otevírání a nasadíme přesné vnitřní lišty do klínových drážek a zaklapneme.

Při zasklívání izolačními dvojskly je nutné počítat s tepelným mostem, který vzniká v místě kovových rámečků uzavírajících jejich tepelně izolační mezeru. Zde je nutné dbát na prohloubení drážky nebo použití tepelně izolačních zasklívacích lišt.

Zvlášť citlivý je tento detail u výměny jednoduchých skel zdvojených oken za tepelně izolační. (Viz obr. Podložení skleněných tabulí)

obr 5. 7 Podkládání okenních tabulí

obr 5. 8 zasklívací lišty

Při zasklívání oken je nejrozšířenějším materiálem kompaktní ploché sklo typu float tloušťky 4 mm dodávané v tabulích 3210x6000 mm, které je děleno pro menší výrobny na velikost 1600x2000 mm.

Tab.: 5. 4 Vlastnosti nejvíce používaného skla v rámech oken

Při zasklívání dveří se používá nejčastěji typ float tl 4 mm pro vnitřní dveře a pro venkovní dveře bezpečnostní sklo s drátěnou vložkou.

5.6.2 Zasklívání strukturální

Mezi samonosnými skleněnými konstrukcemi je zajímavá skupina strukturálního zasklívání. Název vznikl chybným překladem, strukturální je zde ve smyslu sklo lepené nebo přichycené na konstrukci stavby. Název je nepřesný ale používaný pro samonosné skleněné konstrukce stěn, které jsou uchyceny přímo na konstrukci budovy bez vlastních rámů

U tepelně izolačních skel je venkovní sklo silnější než vnitřní a přesahuje distanční rámeček. Tato přesahující část se lepí k profilu stěny. Blíže obrázek. 5-9

obr 5. 9 strukturální zasklení

5.6.3 Bodové zasklívání samonosných skel

Samonosná skla se navrtají tak aby nevznikly ve spoji vruby a osadí se na připravené šrouby v pavoukových úchytkách. Také je možno podobně upravit spoj ve spáře skla (viz obr.)

obr 5. 10 Pavouk a bodové uchycení samonosných stěn

obr 5. 11 Bodové uchycení ve spáře skleněných tabulí

obr 5. 12 Bodové uchycení zábradlí

5.6.4 Jiné zasklívání samonosných skel

Bodové uchycení se dobře uplatňuje i u celoskleněných dveří, které dokonale prezentují interiér stavby. Použití skla při prezentaci historických památek mimo provozní dobu je nezastupitelný (viz obr )

.

Úchytky se také kombinují se závěsy. Spolehlivé zamykání ale vyžadují mnohem víc uzamykatelných bodů.

Při bezrámovém zasklení balkónů se na samonosné skleněné (nebo plastové) tabule navlékají plastové lemovací profily.

obr 5. 2 Vstup a zasklení lodžií bez rámu

SHRNUTÍ KAPITOLY

Díky dobrým vlastnostem skla je možné se s tímto materiále v praxi často setkávat a jeho používání je rozsáhlé v mnoha oborech, nikoli jen ve stavebnictví. Pro stavebnictví je nejrozšířenější používání skla ve formě plochého tabulového skla, které je běžným materiálem pro zasklívání výplní otvorů, ale je v poslední době často používán jako konstrukce obvodových plášťů a celoprosklených stěn, neboť působí jako výrazný architektonický prvek mnoha reprezentativních budov. Zanedbatelné není ani použití ve formě pěnového skla pro výborné izolační a pevnostní vlastnosti.

LITERATURA

[1]   SVOBODA, L. a kolektiv. Stavební hmoty. Bratislava: Jaga group, s.r.o., 2004, ISBN 80 8076-007-1.

[2]   SLAVÍČKOVÁ, J. a kolektiv. Nové Rochlovy stavební tabulky. Praha: Ehrman a Foster, 2001, ISBN 80 902397-3-0.

[3]   ADÁMEK, J., NOVOTNÝ, B., KOUKAL, J. Stavební materiály. Brno: Cerm, s.r.o., 1997, ISBN 80 214-0631-3.

[4]   HÁJEK, V., NOVÁK, L., ŠMEJCKÝ, J. Konstrukce pozemních staveb 30. Praha: ČVUT, 2002, ISBN 80 01-02506-3.