Pozemní stavitelství III.

CÍLE KAPITOLY

Cílem kapitoly je ukázat obvodové pláště z pohledu řemesel, které se podílejí na montáži i kompletaci staveb. Předkládaná kapitola se bude zabývat:

     - Individuálním přístupem k řemeslu tesařskému, truhlářskému, zámečnickému a klempířskému v prostředí pozemních staveb.

     - Popisem vybraných konstrukcí budeme chtít přiblížit problematiku současné nabídky výrobků a služeb u jednotlivých řemesel.

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

Kapitola je věnována řemeslným pracím a konstrukcím, které jsou nezbytné pro kompletaci obvodových plášťů budov. Kapitola je rozdělena podle uvedených řemesel, to znamená, že výplně oken jsou zařazeny v truhlářských i zámečnických pracích. Vzhled obvodových plášťů je někdy určován skladbou a stupněm dokončení konstrukcí nebo také způsobem montáže a zabudování. Každé řemeslo má své zvláštnosti, které je nutno ctít a dodržovat . Práce tesařské, truhlářské, zámečnické a klempířské se podílejí na vybraném sortimentu obvodových plášťů jako jsou:

     - Výplně otvorů.

     - Zábradlí, markýzy a přístřešky.

     - Prosklené stěny a lehké pláště.

     - Oplechování ustupujících a vystupujících konstrukcí.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Pro studium je nutné přečíst textovou část cca 2 hodiny na každou podkapitolu a srovnat tuto část s prezentací. Celkem 12 hod pro textovou část.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

     - Tesařství, hraněné dřevo, trám, polštář, bačkora, fošna, deska, lišta, tesařské spoje, hřebíkové spoje, hmoždinky,

     - Truhlářství, truhlářské spoje, palubka,deštění, obklady

     - Dveře, okna, vrata, výkladce, okna (jednoduché, dvojité, zdvojené). Okna dřevěná, plastová,kovová a kombinovaná. Dveře a vrata dřevěná, plastová, kovová, nadsvětlíky. Žaluzie,

     - Zámečnictví, okenní závěsy, otvírání dveří (otočné, posuvné, kyvadlové), otvírání oken (otočné, posuvné, sklápěcí, výsuvné). Montáž kovových oken, okenních a fasádních stěn.

     - Klempířství, oplechování, drážkování, dilatační a lemovací lišty, zinek, pozink, titanzinek, měď, olovo. Montáž plechových plášťů z lamel, kazet a trapézových plechů

PRŮVODCE STUDIA

Kapitola o řemeslných pracích na obvodových plášťích se věnuje ve svých podkapitolách čtyřem základním odvětvím, tesařství, truhlářství, zámečnictví a klempířství.

Každá podkapitola je rozdělena na přehled klasických postupů a konstrukcí a na popis vybraných konstrukcí současnosti.

Konstrukce tesařské

Dřevěné konstrukce se na stavbách provádějí podle norem tesařských a truhlářských. Hrubší práce tesařské jsou založeny na zpracování dřeva z pil bez dalšího průmyslového opracování .

Tesař používá kmeny stromů, zbavené kůry zvané kulatinou.

Hraněné dřevo (trámy povaly)

Řezivo (prkna, fošny , latě, lišty)

Ke spojování používá tesařské spoje a některé kovové prvky jako jsou skoby, hřeby, šrouby s hmoždinkami.

Tesař montuje a kompletuje:

     - Laťové vrata a ploty

     - Prostorové vázané konstrukce z řeziva hraněného - Dřevostavby

     - Lešení

     - Podbíjení stropů a střech z hrubých prken

     - Dřevěné vazníky

     - Konstrukce krovů,

     - Bednění a laťování, podlahy z desek a fošen

Konstrukce truhlářské

Truhlář se věnuje jemnějším pracím s výrobky dokonale opracovanými. Na stavbách používá dřevěných konstrukcí s povrchem hoblovaným a smirkovaným připraveným pro poslední kompletační úpravy.

Ke spojování prvků používá šroubované a lepené spoje.

Truhlář se věnuje montáži a dodávkám dřevěných a plastových oken, okenic, dveří, vrat. Kompletuje stěny s dřevěnou konstrukcí, mobilní i posuvné.

Konstrukce zámečnické

Zámečník je představitel černého řemesla a věnuje se práci s kovy a kovovými výrobky. Montuje kovová okna i stěny. Kompletuje garážová vrata. Kotví a zavěšuje přístřešky, balkony a schodiště, zábradlí, mříže a rošty.

Předkládaná studijní podpora se bude zabývat vybraným konstrukcím, jako jsou:

Zasklené stěny do kovových profilů

Okna a kovové výkladce

Dveře, vrata, kovové

Konstrukce klempířské

Klempíř pracuje s tenkými plechy a stará se o odvedení srážkové vody tak aby neškodila obvodovému plášti.

Klempířské práce se u obvodových plášťů omezují na:

Lemování zdí .

Oplechování parapetů.

Oplechování zdí a nadezdívek a dilataci.

Montáž plechových kazet, šablon a lamel u plechových plášťů.

4.1 Tesařské práce

Tesařské řemeslo patří k nejstarším specializacím v pozemním stavitelství, které pracují ve dřevě. Dřevo dokážeme vypěstovat a proto se řadí mezi obnovitelné zdroje. Jeho zpracování je energeticky nejlevnější. Vlastnosti dřeva jako je pružnost, pevnost, trvanlivost, příjemný vzhled jsou nenahraditelné. Určité nedostatky jako je náchylnost k hnilobě a napadení škůdců, malá odolnost ohni se mohou při zpracování omezit na únosnou míru. Tradiční zpracování dřevěných prvků nabízí mnoho zajímavých řešení, ale nemůže konkurovat produktivitě práce s průmyslově vyráběných prvků.

Současná automatizace v dřevařském průmyslu přinesla nové možnosti v přípravě, v opracování tesařských spojů a v montáži dřevěných konstrukcí. Dokonalé zpracování celé tesařské konstrukce od nařezání až po vytvoření jednotlivých prvků s opracováním pro tesařské spoje, dokáže vytvořit přesnou stavebnici která dokonale využívá tradiční řemeslo. Montáž na stavbě jen ukazuje jak kvalitní mohou být dřevěné konstrukce sestavené podle původních tesařských zvyklostí.

Klasické technologie tesařsky vázaných konstrukcí se u obvodových plášťů využívalo při stavbě roubených staveb. Roubení stěn se provádělo z částečně opracovaných kuláčů nebo hraněných trámů na sraz. Trámy se v rozích překládaly a tak vytvářely zámky, které zabezpečovaly tuhost stavby. Spáry se ucpávaly mechem nebo hlínou. V dnešní době můžete najít podobnou konstrukci stěn s izolací a obkladem na vnitřním povrchu.

Další historickou technologií jsou hrázděné stavby z 12. až 19. století. Tesařsky vázanou konstrukci hrázděné stěny vytvářely rámy z trámů vyztužené šikmými vzpěrami. V dřevěném skeletu byl prostor mezi trámy vyplněn zdivem režným nebo omítaným. V současnosti se tento způsob výhodně aplikuje jako předsazená konstrukce při zateplování obvodových plášťů.

Vedle tesařsky vázané konstrukce se využívá pro dřevostavby řada moderních technologií, které spojují dřevěné trámy na sraz, nebo lípnutí se zajištěním pomocí kovových spojovacích desek. Používá se pomocných spojovacích desek a tvarovek.

U velkých staveb, v místech, kde dřevěné konstrukce by byly komplikované se používá okovaných spojů.

4.1.1 Dřevo v tesařské konstrukci

Dřevu, jako organickému materiálu musíme věnovat zvláštní pozornost vzhledem k nahodilosti jeho vlastností . Spolehlivost dřevěných konstrukcí je závislá na historii jeho růstu, zpracování a užívání. Skladba zatížení těchto konstrukcí závisí na povětrnostních vlivech, biologickém napadení hub, plísní a hmyzu.

Při užívání staveb je nutné sledovat stárnutí dřeva, které nemůžeme srovnávat s úbytkem hmoty ale se změnou struktury. Není možno zapomenout ani na biologickou korozi která vzniká na základě zvýšené vlhkosti spojené s uzavřením dřevní hmoty bez možnosti proudění vzduchu.

Tab.: 4-1 Vlastnosti dřeva podle druhu

4.1.2 Postup práce na tesařském díle:

     - Technická příprava dřevěné konstrukce

     - Přípravné zpracování dřeva (krácení, rozměření, odkorování, vysoušení, výběr řeziva)

     - Příprava dřevěných prvků pro tesařské spojování ( přeplátování nastavování, kampování, čepování).

     - Ochrana tesařských konstrukcí

     - Montáž tesařských konstrukcí na stavbě .

4.1.3 Technická příprava

Pro každou dřevěnou konstrukci musí být zpracována dokumentace, ve které je uvedena skladba jednotlivých dílů konstrukce, jejich velikost a předpokládané vlastnosti včetně dovolených odchylek . V dokumentaci nesmějí chybět podrobnosti spojů a detaily uložení. Dokumentace musí předepisovat přípustnou vlhkost dřeva před provedením povrchových úpravy a způsob udržování povrchu výrobku (obnova a vyspravení nátěrů ). V dokumentaci je vhodné uvést předpokládanou trvanlivost prvků při projektovaném užívání.

4.1.4 Výběr řeziva

Při výběru předcházíme problémům s dřevěnými prvky s menší trvanlivostí a kontrolujeme úplnost opracování prvků.

Základním požadavkem je, aby výběrem neprošlo řezivo :

     - napadené hnilobou (namodralé skvrny)

     - dřevokazným hmyzem

     - se zbytky kůry

     - s výrazně rozdílnou strukturou (řídký masív)

     - s přemírou suků

     - s nerovností vzrůstu ( rovnost kulatiny ve vztahu k požadovanému profilu trámů).

Stavební řezivo se rozděluje podle požadovaného tvaru i velikosti (viz tab.: 4-2)

Tab.: 4-2 Přehled stavebního řeziva

4.1.5 Vysoušení

Podle projektu je nutné zajistit odpovídající vlhkost materiálu v sušičkách nebo na skládce. Obvykle se zřizuje skládka řeziva rozdělená podle druhu materiálu a stavby.

Hrany dřeva jsou proloženy podkladky z lišt nad sebou ve vzdálenosti okolo 1,5m. Mezery mezi trámy v každé vrstvě umožní proudění vzduchu.

Důležité je umístění hranu řeziva do stínu a chránit ji před deštěm provizorním přikrytím.

Před uložením je vhodné provést základní ochranu kombinovaným prostředkem proti dřevokaznému hmyzu a plísním.

Doba vysoušení lze přibližně stanovit podle velikosti trámu a podle zkušeností . Průměrně lze uvažovat s tím, že trám bude vysušen do hloubky řezu 10mm za 14. měsíců. Vlhkost dřeva ale dále zůstává závislá na teplotě a vlhkosti prostředí.

Uvedený tradiční postup je pracný a zdlouhavý proto je výhodné použít lepených nosníků které se vyrábějí jako nekonečné prvky z vysušených lamel, nebo v kombinaci s dřevotřískovými deskami. Tyto nosníky jsou dokonale vysušeny, očištěny od zárodků plísní a hmyzu. Slepením dřevěných lamel se na minimum omezila jejich tvarová paměť.

4.1.6 Spojování prvků tesařské konstrukce

Pro spojování dřevěných prvků používáme spoje:

Tesařské

Hřebíkové

Šroubové

Lepené

Kombinované

Tradiční tesařské spoje jsou odzkoušeny dlouhodobou zkušeností pracovníků se dřevem. Uvedené spoje vystihují charakter dřevěného materiálu a jsou stále zajímavé pro uživatele i projektanty. Přes velké množství empirických pravidel je nutné, aby únosnost tesařských spojů byla prokázána statickým výpočtem. Výběr spojů je uveden v tabulce (Tab.: 4-3).

Hřebíkové spoje jsou montážně nejjednodušší ale jejich kvalitu nutno pečlivě sledovat. Pravidla hřebíkových spojů jsou uvedeny ve stejné normě.

Šroubové spoje jsou jedny z nejspolehlivějších při stahování konstrukčních prvků mezi sebou. Používání šroubů při spojování více vrstev dřevěných prvků se neobejdeme bez použití hmoždinek, které se zatlačí do řeziva svěrnou silou, kterou vyvine šroub a tak spolehlivě zajistí funkci spoje

Tab.: 4-3 Tesařské spoje podle normy ČSN 73 3150

4.1.7 Lepené konstrukce a spoje:

Návrat k lepeným konstrukcím ze dřeva přinesly nové, kvalitní lepící směsi a nedostatek profilů, které by dokázaly splnit nároky na kvalitní a mimořádně velké profily konstrukčního dřevěného materiálu.

Dokonalé prvky, které se nebudou kroutit, sesychat a budou mít všechny stejné vlastnosti se mohou vyrobit jen pomocí lepidel. Lepení dřevěných prvků je podmíněno dokonalou přípravou jednotlivých částí (vysušení, výběr materiálu), která odpovídá technologii lepení a tato podmínka nám zaručuje že lepené prvky budou určitě stejné. Slepením nových profilů z lamel vzniknou nosníky, vazníky, sloupky, které nejsou vázány pamětí svého růstu.

Lepené konstrukce nahrazují plnostěnné trámy, pro větší rozpětí. Slepením lamel se dosáhne „nekonečného profilu" výborných vlastností.

Podobných kvalit se dosahuje při kombinaci lepeného lamelového prvku s deskami různých materiálů při tvorbě vylehčených profilů tvaru  , U, Z. Lamelové prvky se používají na pásnice, stojiny jsou vytvořeny z plošných prvků jako jsou desky OSB.Při lepení nekonečných profilů se lamely spojují na sraz nebo systémem zazubení.

Lepené spoje se (podle lit.2) navrhují pro spoje vazníkových konstrukcí, protože neoslabují průřez. Lepení spojů na stavbě není obvyklé, protože v prostředí stavby nelze zajistit odpovídající podmínky pro jeho provádění. Výhodné je přenést tuto výrobu do dílen, které mohou zabezpečit stabilní vlhkost a teplotu prostředí i materiálu . Nezanedbatelná je i otázka zkoušek lepených spojů, které mohou už při výrobě odhalit chování lepidla při spojování různorodých prvků.

Všechny lepené konstrukce je nutno podrobit zkoušce spolehlivosti.

obr.: 4. 1 schéma lepeného spoje

4.1.8 Ochrana tesařských konstrukcí

Dřevěným konstrukcím z jejich podstaty hrozí biologické napadení dřeva od hub, plísní a dřevokazného hmyzu.

Pro napadení dřeva od dřevokazných hub je rozhodující „dlouhodobá" hmotnostní vlhkost dřeva přes 20% při teplotě nad 5°C. Hmyz obyčejně napadá dřevo poškozené houbami ale přežívá ve dřevě i s nižší vlhkostí. Rozhodující není jen úroveň vlhkosti ale i její změny. Pokud dojde k navlhnutí dřeva tak musí i dokonale vyschnout, tak aby při dalším cyklu nebylo připraveno podhoubí pro dřevokazné houby. Pro dřevěnou konstrukci by pak měla platit norma (ČSN 730540-2), která uvádí: Pokud by mohla kondenzovaná pára ohrozit požadovanou funkci, nesmí dojít ke kondenzaci uvnitř konstrukce.

Proto je nutno dřevo sledovat, kontrolovat a chránit preventivně nátěry, nebo udržovat konstrukci v nezávadném prostředí.

Před zabudováním do stavby, nebo v době užívání se musíme rozhodnout mezi obnovou nátěru a plnou náhradou znehodnocené konstrukce.

Dřevěné konstrukce se nejčastěji chrání insekticidním nátěry proti

houbám a plísním,

dřevokaznému hmyzu,

korozi a stárnutí dřeva.

Při stavbě věnujeme mimořádnou pozornost výběru zdravého nekontaminovaného materiálu, a podle míry ohrožení napouštíme dřevo prostředkem proti biologické korozi.

Pro univerzální ochranu dřeva v podmínkách stavby je nejvhodnější vodou ředitelný impregnační prostředek ochraňující dřevo před dřevokaznými houbami, plísněmi a dřevokazným hmyzem, jakým je v současné době Bochemit QB. Uvedený nátěr nepáchne, neobsahuje škodliviny jako je formaldehyd, dehet ani chlorované uhlovodíky.

Dřevostavby jsou zvláštní částí prací tesařských, protože zahrnují nejen nosnou dřevěnou konstrukci ale i provedení izolace a opláštění těchto staveb. V konstrukcích tesařských se budeme zabývat pouze dřevěnou konstrukcí stěn z hraněného řeziva(bez konstrukce krovů).

4.1.9 Dřevěné konstrukce z hraněného řeziva.

Mezi tesařské konstrukce patří laťové dveře a vrata.

Laťové dveře se skládají ze svislých latí stažených obyčejně dvěmi svlaky a jedné uhlopříčné vzpěry. Kování dveří z dvou závěsných plochých tyčí s cívkami se šrouby přichytí ke svlakům Proti tyčím se upevní stěžeje do zdiva dveřního otvoru . Laťové dveře se uzavírají petlicí a visacím zámkem. Podobná konstrukce, s většími nároky na nosnost závěsů křídel vrat se tesařsky provádí u domovních a stodolových vrat.

4.1.10 Obrazová příloha vybraných tesařských konstrukcí.

obr.: 4. 2 SRUB A JEHO KONSTRUKCE

obr.: 4. 3 HRÁZDĚNÁ STAVBA

obr.: 4. 4 SPOJE BEZ ČEPŮ

obr.: 4. 5 DŘEVOSTAVBY S IZOLACÍ

obr.: 4. 6 MONTÁŽ CELOSTĚNNÝCH PANELŮ

obr.: 4. 7 DŘEVĚNÁ HALA

4.2 Stavební truhlářství

Stavební truhlářství se zabývá převážně odkrytými dřevěnými konstrukcemi stavby. To znamená, že jejich povrch musí vzdorovat jak vnitřnímu tak venkovnímu prostředí. Jejich konstrukce oproti nábytku bývá nezabudována do stavební konstrukce z betonu nebo cihel, které mají rozdílné vlhkostní a teplotní vlastnosti.

Uvedená kapitola je věnována dřevěným výrobkům, které tvoří největší část výplní otvorů v obvodových pláštích budov, dále sem patří dveře vnitřní, zařízení komor, okna vnitřní, podávací, dělící stěny , schody, podlahy a obložení stěn. Z uvedeného výčtu byly vybrány jako charakteristické konstrukce obvodového pláště venkovní dveře, vrata a okna

Uvedená kapitola navazuje na předcházející část tesařských prací, které zajišťují pro truhláře základní dřevěnou konstrukci jako jsou tesařské zárubně, rošty a podkladky pod podlahy a obkládání podhledů.

Právě truhlářství ukazuje krásu broušeného dřeva, jeho barvu a nenapodobitelnou strukturu. Ceněny jsou i vlastnosti různě upravených konstrukcí laťovek, povrchy vylepšené dýhami a jiné.

Ve stavebnictví se truhlářské výrobky dělí podle stupně dokončení.

Kompletizované výrobky jsou ty, které jsou dokončeny tvarově i povrchově. Jsou okovány, natřeny, nechybí ani vrchní kování.

Nedokončené výrobky jsou ty, které jsou přizpůsobovány a konstrukčně spojovány na stavbě.

Je zřejmé, že rozhodující pro zabudování truhlářských konstrukcí není jen dokonalý stav a kvalita truhlářské konstrukce, ale i rozměry a úroveň dokončení stavby.

Technické náležitosti dodávky truhlářského díla je nutno přesně dohodnout mezi objednatelem a zhotovitelem a před montáží oboustranně odsouhlasit. Dohodnout je nutné i případné přeměření hotového stavebního díla.

Pro uvedené práce se používá řezivo pro truhlářské výrobky s vlhkostí okolo 10%.Viditelné plochy výrobků nesmí vykazovat žádné vady v opracování. Oděrky a nerovnosti musí být vytmeleny a přebroušeny. Všechny dlaby a lůžka pro kování musí být přesné bez otevřených spár. Dřevěné části nesmí být poškozeny při osazení kování i montáži výrobku. Nátěry se někdy provádějí až na stavbě na napuštěný povrch výrobku.

Spojovací části jsou obvykle předepsány v projektové dokumentaci. Pokud nejsou specifikovány rozměry vrutů a hřebíků, počítá se s jejich délkou 3,5x větší než připojovaná tl. prvku. Jejich hlavičky je nutné na viditelných plochách zapustit a přetmelit. Spojení dřevěných částí musí být bez trhlin. Před osazením výrobků musí být předepsané kotvy funkční.

Není dovoleno osazovat truhlářské výrobky tam, kde by byly ohroženy vlhkostí stavby.

Po osazení výrobků se sledují odchylky ve zkřížení, od pravého úhlu a prohnutí na 1m délky.

Největší dovolené odchylky osazení se posuzují podle velikosti plochy výrobků .

Při velikosti do 2,5m² nesmí být zkřížení a odchylka od pravého úhlu větší než 1,5mm. Prohnutí ne větší jako 0,75mm na 1m délky.

Spáry mezi truhlářskými výrobky musí být utěsněny provazci nebo pěnou a tmely.

Při předávání osazených výrobků se obvykle kontrolují tyto vlastnosti:

     - Únosnost ukotvení výrobků.

     - Osazení do svislé a vodorovné polohy.

     - Utěsnění spár.

     - Zalištování spár.

     - Otevírání a zavírání pohyblivých částí.

     - Spojení jednotlivých dílů.

     - Funkčnost kování.

4.2.1 Materiál na bázi dřeva

Na stavební práce truhlářské se používá dřeva smrkového, borového, modřínového, dubového.

Dřevo je poznamenáno svým růstem může být husté nebo řídké, v podélném směru se sesychá o 0,1%, na obvodu se zmenšuje povrch o 10%, napříč vláken se sesychá o 5%. Podle toho při jaké vlhkosti řeziva dojde ke zpracování, podle toho můžeme čekat velikost objemových změn u výrobků. Pokud nedojde ke snížení vlhkosti řeziva pod 12%, konstrukce se bortí. Použité dřevo by mělo být bez zjevných vad (zkroucení, pryskyřičné kanálky). U truhlářských konstrukcí je povrch řeziva hoblován, proto je nutno počítat s tím, že tloušťky původního sortimentu desek a fošen se sníží u jednostranného hoblování o cca 2mm a u oboustranného hoblování o 4mm.

Ve stavebním truhlářství při výrobě oken a dveří používáme pro rámy obyčejných oken a dveří dřevěný masiv . U nových typů Euro oken používáme nekonečný lepený profil z lamel. Oba profily jsou zpracovávány na frézách do podoby rámů a křídel oken.

Pro parapetní desky používáme laminovaných dřevotřísek , nebo laťovek.

4.2.2 Spoje

Pro spojení truhlářských konstrukcí byly vybrány tyto charakteristické spoje:

     - Spojení na péro a drážku.

     - Překližovaná deska - laťovka. .

     - Zazubení (cinkování). .

     - Zadlabaný čep. .

     - Rohové spojení dveřních obrub. .

4.2.3 Stavební kování

Kování spojovací otáčecí a uzavírací.

Okenní závěsy.

Dveřní kování ( závěsy, zámky, zástrče, kliky, štítky,úchytky, bezpečnostní závory)

4.2.4 Dveře

Dveře jsou určeny pro uzavření některého z prostor vymezených stěnami. V našem případě se jedná o vchodové dveře, nebo dveře v zádveří vstupů. Každé takové dveře mají zárubeň a jedno nebo více křídel. Zárubeň slouží k upevnění dveří do konstrukce stěn a zůstává pevná.Otvírají se pouze křídla. Zárubně se podle zpracování dělí na :

     - Zárubně tesařské - nehoblované, které se následně opatří dřevěným obkladem.

     - Zárubně truhlářské hoblované typu fošnové, rámové, obložkové.

     - Zárubně kovové, které jsou popsány v zámečnických pracích.

     - Ojediněle mohou být řešeny samostatně, třeba jako další funkce stěn zárubně betonové nebo kamenné.

Na zárubních jsou umístěny závěsy, na které se zavěšují dveřní křídla. Závěsy vynášejí hmotnost dveřních křídel a tak usnadňují jejich otáčení.

Vstupní dveře - můžeme otvírat ven nebo dovnitř. U obytných budov se dveře převážně otvírají dovnitř, u veřejných budov se otvírání řídí požadavkem bezpečnosti na hladký únik do volného prostoru.

Dveře můžeme otvírat posouváním ve vodorovném nebo svislém směru, které je umožněno zavěšením dveřních křídel na posuvné konstrukci umístěné ve stěně objektu.

Vnější vstupní dveře se doporučují provádět ze dřeva borového, modřínového nebo dubového.

Domovní dveře by měly být řešeny podle fasády, jako důstojný vstup do budovy.

Šířka dveří nesmí být užší než 1,4m a jejich výšku je vhodné doplnit nadsvětlíkem nad 2,4m.

Přehled dveří uveden v příloze zpracované jako prezentace „Dřevěných dveří"

4.2.5 Okna

Okna slouží k osvětlení a větrání místnosti . Dobré okno má v profilování křídel a rámů přiléhat tak aby prach, voda ani průvan jimi nepronikal. Okno má mít málo dřeva a více skla aby mohlo světlo pronikat dovnitř.

Okno se má dobře zavírat, lehce otvírat a bezpečně čistit.

Okenní konstrukce dřevěné jsou základní skupinou truhlářských prací a mají dlouhou historii. Konstrukce rámů oken se průběhem času měnila a dále se mění. Původní rozdělení oken podle rámů na jednoduchá, dvojitá a zdvojená (sdružená). Všechny dřívější okenní konstrukce počítaly se zasklením jednoduchým sklem. Současný vývoj spěje k používání tepelně izolačních skel s tepelně izolačními vlastnostmi, které se přiblíží izolacím neprůsvitného obvodového pláště.

Jednoduchá okna mají jednu rovinu, která musí mít své profilování a těsnění upraveno jako zábrana proti hnanému dešti i proti pronikání větru.

Tato okna se původně otvírala pouze jednou olivou nebo půlolivou ve středu rámu křídla. Dnes je nejčastěji používáno kombinované otvírání se sklápěním křídla.

Sdružená okna (zdvojená) jsou dva rámy venkovní a vnitřní pevně sešroubované, které se otvírají jednou půlolivou. Obě křídla se rozpojí pouze při čistění oken.

Dvojitá okna mají dvě konstrukce ( vnitřní křídlo s rámem a venkovní křídlo s rámem). Rámy jsou propojeny svlaky a propojení je obvykle kryto deštěním.

Původně se venkovní křídla otvíraly ven a vnitřní dovnitř. Rozšířením venkovního rámu bylo umožněno otvírat obě křídla dovnitř objektu.

Pro ukázku historických oken byla vybrána konstrukce Vídeňského dvojitého okna v prezentaci oken.

Z konstrukce je patrná původní koncepce historického okna s otvíráním na obě strany se zazděním na celou výšku rámů bez deštění. Prostor mezi rámy byl upraven omítkou , která zakrývala i svlaky spojující oba rámy. Taková úprava rámů nevyžadovala další kotvení rámů. Konstrukce venkovních křídel byly původně upraveny tak, že při tlaku větru docházelo k uzavření spár a ke zmenšení průvzdušnosti. Při sání větru byl prostor mezi skly dokonale odvětráván. Pro řadu problémů při čistění oken, zvítězil zvětšený rám který umožnil otvírat obě okna dovnitř.

Příklad dvojitých oken s deštěním ukazuje na nutné zakotvení rámů pomocí lavičníků.

Zdvojená konstrukce je uvedena jako nejrozšířenější konstrukce oken používaná v panelové výstavbě (viz obr.4.8).

Tepelně izolační skla přinesla nový pohled na jednoduchá okna a protože vývoj izolačních oken se nezastavil jsou uvedeny v příloze okna s rámem dále krytým hliníkovým profilem a hliníkovým profilem s tepelnou izolací.

obr.: 4. 8 Zdvojené okno

obr.: 4. 9 Eurokno s ochranným profilem

4.2.6 Plastová okna a dveře

Plastové výrobky oken a dveří jsou založeny na plastových profilech, které se upravují na míru podle poptávky objednatele. Polvinylchlorid používaný pro konstrukce oken a dveří existuje v několika verzích, které se liší svým složením i způsobem výroby. OD profilů z PVC se očekává , že budou po dobu své životnosti spolehlivě odolávat rozdílům venkovního a vnitřního prostředí. Povrch profilů bude barevně stálý, tvarově stálý s neměnnými vlastnostmi k prostupu tepla a zvuku. Životnost profilů by neměla být kratší než 30 let a materiál by měl být recyklovatelný.

Plastové profily se dodávají v délkách 6až 7 m do kompletačních výroben oken a dveří.

Pro okenní rámy se zpravidla používají pětikomorové profily. Tyče se krátí na potřebnou délku, při sestavování se vloží dovnitř vyztužení z ocelových profilů a celé rámy se v rozích svaří.

Obvykle rozměrově největší komora slouží pro umístění žárově pozinkované ocelové výztuhy, menší komory v plastovém profilu mají funkci tepelné a zvukové izolace. Komory tvoří uvnitř profilu labyrint pro odvodnění bez nebezpečí proniknutí vody k ocelové výztuži a její následné koroze.

Ocelové výztuhy tvoří konstrukční jádro plastového okna. Nejčastěji se jedná o ocelový U profil žárově pozinkovaný s tloušťkou stěny 1,5-3 mm.

Hodnota součinitele prostupu tepla U_f se u profilů pohybuje okolo 1,4 W/(m²K). Pokud dojde k vyplnění profilu izolační pěnou, je možno počítat s U_f = 1 W/(m²K)

U konstrukcí z profilu PVC-u je nutné počítat s jeho délkovou roztažností

Δl = 0,08 mm/(mK).

Pokud dojde k osazení dvoumetrového okna při 10 °C musí se v zimě počítat se zmenšením velikosti o 4 - 5mm a v létě na osluněné fasádě s prodloužením o 12mm.

Základní barvou profilů je barva bílá ale je možné na uvedený povrch naválcovat tenkou fólii podle požadavku objednatele.

Pod pojmem profilový systém si lze představit jakousi „stavebnici" složenou z pestré škály rámových a křídlových profilů, sloupků, příček, lišt a různých doplňkových profilů jejichž vzájemnou kombinací lze vyrobit okno nebo dveře s požadovanými vlastnostmi.

Pro otvírání jsou okna opatřena celoobvodovým kováním , které má několik uzavíracích bodů. Kování je ocelové s antikorozní úpravou zapuštěné do drážky profilu křídla. Základní provedení podle polohy olivy umožňuje křídla otevírat nebo sklápět. Uzavírání oken může být upraveno pro mikroventilaci.

Těsnění mezi rámy tvoří gumový profil, který je vložen do drážek v profilu křídla a zasklívacích lišt.

Ke každému výrobku je možno připojit odpovídající doplňky jako jsou žaluzie, rolety, sítě proti hmyzu, vnitřní a venkovní parapety.

Příklad vlastností oken naleznete v prezentaci na konci kapitoly.

Okno, dveře balkónové a vchodové, prosklená stěna, parapet, žaluzie z pětikomorových plastových profilů VEKA s výztuhami z pozinkovaného plechu s izolačním dvojsklem jedno-, dvou- nebo vícekřídlové; otevíravé, sklápěcí, posuvné a sklápěcí, L, P, pravoúhlé, obloukové (min. ø 850 mm), zkosené, s nadsvětlíkem, kování ROTO, rozměry křídla v mm: min. 360 x 440, max. 1500 x 1500, zalomení stěn 90° nebo 135°, součinitel prostupu tepla 1,5 až 2,6 W/m^2.K¹ , koeficient zvukové průzvučnosti 36 až 44 dB, barva: zelená, hnědá, modrá, červená, žlutá, šedá, 3 druhy imitace dřeva. Záruční doba 5 let.

Před plastová okna je vhodné osadit i plastové rolety a plastový parapet.

Okenní rolety zabezpečují úsporu tepla, ochranu před hlukem a zvýšení bezpečnosti proti vloupání. Systém rolet, bývá složený ze skříňky montované přímo na okno, umožňuje úspěšně přizpůsobit vzhled rolet architektonickému designu. Díky použití revizní klapky otvírané zespodu jsou možné různé varianty montáže skříňky. Je možné použít v roletách hliníkové nebo PVC pancíře. Komfort při obsluze garantuje: navíječ popruhů, kliková hřídel a elektrický pohon. Automatické zámky a ruční závory (na výběr), ztěžující zvednutí pancíře rolety z venku, představují dodatečnou ochranu proti vloupání.

obr.: 4. 10 Řez rámem okna se zasklením

4.3 Stavební zámečnictví.

Zámečnické řemeslo zahrnuje široký výběr činností při práci s kovy. Stavební zámečnictví zahrnuje tu část, která je vlastní výrobkům potřebným pro kompletaci staveb. Bez něj se neobejdou ani montážní práce některých dohotovených prvků ani technologická zařízení průmyslových provozů.

Zámečnické řemeslo pracuje s kovy a podle toho s jakými kovy a jakým způsobem dokáže splnit potřeby stavby, podle toho se dělí na specialisty kováře, klempíře, montážníky OK, svářeče, technology OK. Pro dokončení zámečnických výrobků potřebujeme, sklenáře, natěrače, konzervátory, izolatéry aj.

Převážná většina zámečnických prvků se vyrábí dílensky nebo průmyslově a na stavbě dochází jen k jejich montáži a závěrečné kompletizaci.

Stavební zámečnictví se vyznačuje tím že používá ve svých výrobcích kovy různého druhu v kombinaci s plasty, sklem i s kompozity. Vyrábějí se konstrukce ocelové, hliníkové, litinové, kombinované. Vlastnosti materiálu jsou poznamenány tím jak byly původně zpracovány . Struktura závisí na rychlosti vychladnutí, na kalení, lisování, kování, ohřátí při svařování a úpravách za studena.

Zámečník pracuje s kovovými tyčemi,trubkami,sítěmi a rošty. Využívá plocháčů, tenkostěnných a silnostěnných profilů, válcovaných nosníků různých typů.

Spoje zámečnických spojů se dělí na trvalé a rozebíratelné. Trvalé spoje jako jsou svary různých typů, nýty, lepidla, kovářské spoje. Kromě spojování zámečnických prvků mezi sebou máme řadu kotevních prvků, které zahrnují uchycení zámečnických prvků k nekovovým prvkům stavby jak je uvedeno v kap.3.

Rozebíratelné spoje jsou založeny na použití šroubů, nýtů, čepů, třmenů a háků.

Kovové konstrukce mají řadu výhod, jejich hmotnost ve vztahu k nosnému průřezu je ideální a spolehlivost montovaných konstrukcí je jedna z nejlepších. Konstrukce jsou přístupné a proto se mohou dobře kontrolovat. Vlastnosti materiálů jsou odvozeny z velkých souborů naměřených hodnot při zkušebních testech uvedených v normách.

4.3.1 Železné kovy

Tavením železných rud s přísadami ve vysokých pecích získáváme surové železo, které obsahuje více jako 2 % uhlíku, nedá se kovat, lisovat ani válcovat. Při zkujňování železa za přídavku šrotu se v konvektorech získává kujné železo (ocel), které se dá zpracovávat.

Železo je slitina železa s uhlíkem, manganem,křemíkem,fosforem,sírou, mědí, hliníkem,a niklem. Při zvyšování množství uhlíku stoupá mez průtažnosti a pevnost, zmenšuje se její tažnost.

Železo bílé má 2,14% uhlíku 1,5% křemíku a je tvrdé, křehké těžce zpracovatelné a zpracovává se na temperovanou litinu.

Železo šedé má 2,14 % uhlíku (část volného šupinkového C) , křemíku kolem 4% a používá se jako stavební litina. Litina je na volném vzduchu stálejší než ocel. se používá při odlívání konstrukcí.

Kujné oceli obsahují (max. 2% uhlíku) používáme podle potřeby tvrdosti k výrobě zámečnických konstrukcí.

Pro zámečnické výrobky používáme konstrukční oceli třídy 11, která má obsah uhlíku kolem 0,1%, vykazuje tažnost 20% potřebnou pro ohýbání, rovnání a tvarování. Uvedená ocel obsahuje také 0,5 Mn 0,3% Si, 0,1% P , 0,05S a 0,2%Cu.

Ocelí s vyšší pevností mají menší deformační schopnost.

Při volbě oceli musíme také rozhodnout o svařitelnosti a vrubové houževnatosti použitých ocelí.

Kvalita oceli je závislá na druhu ochlazování. Pomalé ochlazování vytváří usměrněnou jemnou strukturu s větší tažností. Při rychlém ochlazení se zvýší pevnost ale ocel se zakalí, je křehká.

4.3.2 Neželezné těžké kovy

Mezi uvedené kovy patří olovo, kadmium, nikl, měď zinek a cín

Olovo se používalo na potrubí pro zvláštní tekutiny. Olověné vlny se používá k temování (ucpání hrdlových trub).

Kadmium se používá k povrchové úpravě oceli.

Niklu se používá především jako přísady do oceli.

Měď jako přísada do oceli.

Zinek je používán do ochranných povlaků proti korozi.

4.3.3 Neželezné, lehké kovy

Mezi lehké kovy patří draslík, sodík, vápník , hořčík, hliník a další.

Pro stavební konstrukce je nejdůležitější hliník a jeho slitiny. Tyto slitiny a kompozity se používá na okenní profily, lišty a okapní profily, zábradlí, trouby. Při zpracování zušlechtěných kovů je nutné při ohýbání volit větší oblouky, proto je vhodnější používat tlačených profilů.

Modul pružnosti hliníkových slitin je E= 70 000 MPa.

4.3.4 Spojování kovových prvků

Spojování ocelových a hliníkových profilů můžeme svařovat podle druhu materiálu

Dále je možno použít šrouby, lepení a nýtování.

4.3.5 Ochrana povrchů

K ochraně proti korozi v prostředí lze použít

Tab.:4. 4 Přehled odolnosti kovů podle prostředí.

V souvislosti s el. potencionálem dochází k působení různých kovů mezi sebou jako galvanické články.

4.3.6 Rozsah zámečnických prací na stavbách.

Pro lepší poznání rozsahu prací uvedené profese je vhodné projít nabídkami zámečnických firem. Jedna z nabídek uvádí, že firma zajistí

     - výrobu atypických ocelových konstrukcí lehkých hal a jejich opláštění,

     - výrobu a montáž přístřešků, markýz, výtahových šachet atypických ocelových konstrukcí.

     - výrobu - zámečnických doplňků . Ocelová vrata a dveře, dělící stěny, rovná i vřetenová schodiště, poklopy, žebříky, zábradlí a jiné atypické výrobky z černé, nerezové oceli a hliníku.

Pokud bude zámečnická dílna nabízet takový rozsah prací, musí mít pro výrobu zámečnických konstrukcí oprávnění, dostatečnou kapacitu technické přípravy a odpovídající výrobní vybavení.

4.3.7 Dveře a okna

Používání celokovových dveří bez izolace se omezuje jen na uzávěry pomocných prostor, jako jsou dílny,sklepy, dvířka k el. skříním, zárubním a rámům. Kovové konstrukce dveří se vyrábějí z úhelníkových rámů doplněných plechy., nebo z plechových vlysů

Kovové dveře pro uzavření vytápěných prostor musí být tepelně izolační s požadovaným součinitelem tepelného prostupu

Dříve vyráběné kovové dveře z uzavřených tenkostěnných profilů doplněné okrasnými a zasklívacími lištami nevyhovují požadavkům norem. Proto současná nabídka kovových dveří vychází z technologie hliníkových profilů, které jsou dodávány s přerušeným tepelným mostem. Nosný profil křídla a rámu je proveden ze dvou kovových vrstev, které jsou propojeny izolační plastovou vložkou. Tato vložka přerušuje tepelný most mezi vnitřní a vnější vrstvou a spolu s tepelně izolačním sklem dokáže splnit náročné tepelně izolační předpoklady oken a dveří.

Profily rámů dveří jsou vyrobeny ze slitin hliníku.

Protlačované profily rámů dveří jsou vyrobeny ze slitiny AL-Mg-Si 0,5 F22 s pevností v tahu 215 N/mm² .

K zajištění trvalé protikorozní ochrany může být povrch opatřen

     - Anodickou oxidací.

     - Povrchovou úpravou práškovým lakem.

     - Chemickým chromátováním, fosfátováním.

     - Nátěry na bázi živic.

     - Potažení povrchu plastovým povlakem.

4.3.9 Zábradlí balkónů

Balkony podle stavebního zákona musí být ohrazeny zábradlím (ČSN 743305). Povinnost zřídit zábradlí vzniká při hloubce volného prostoru 0,5m pod balkonovou deskou . Podrobně viz tab. Protože balkon považujeme za volně přístupný musí být výplň zábradlí bez otvorů nebo mezery ve výplních zábradlí vodorovně i svisle nesmí být větší než 0,12m.

Půdorysně nesmí zábradlí přesahovat okraj balkonu o 0,05 m.

Výplň zábradlí nesmí vytvářet žebříkovou konstrukci

Madlo zábradlí musí vyhovět rovnoměrnému zatížení ve vodorovném směru

q_k = 0,5 kN/bm

Tab.:4. 5 Výška zábradlí

Uvedené parametry nejlépe splňují zámečnické konstrukce. Kovová konstrukce je nejlehčí, dobře se kotví, údržba a kontrola je jednoduchá.

Kovová konstrukce vychází z obecných podmínek ale rozhodující pro její provedení je i druh ukotvení kovových prvků.

Konstrukce balkónů převážně vychází z nosného systému stropu ale balkony se také výhodně zavěšují na obvodový plášť.

Jednou z nových konstrukcí, které získávají oblibu u projektantů i uživatelů jsou lankové konstrukce zábradlí.

obr.: 4. 11 Příklad zábradlí s lankovou výplní

obr.: 4. 12 Použití povrchově upravených lanek v interiéru.

4.3.10 Vybrané zámečnické konstrukce.

obr.: 4. 13 Úprava a kotvení sloupku zábradlí

obr.: 4. 14 Prefabrikace zábradlí.

obr.: 4. 15 Výměna zábradlí po skončení životnosti zámečnického prvku.

4.4 Stavební klempířství

Klempířství v mnohém navazuje na konstrukce zámečnické, má podobné materiály i systémy zpracování. Rozhodující je pouze tvar (tloušťka) základního konstrukčního prvku, kovového plechu. Klempířské práce se dále specializují na konstrukce , které chrání střechu a odvádějí dešťovou vodu a konstrukce fasádní, které ochraňují všechny vyčnívající prvky včetně balkonů, lodžií a říms. První oplechování přišlo s rozšířením výroby měděných, zinkových a olověných plechů v 18. století. Složité barokní střechy vyžadovaly mistrné zacházení s plechovým materiálem. Řemeslná výroba poznamenala stavební klempířství až do dnešních dnů.

Stavební klempířství lze rozdělit na část určenou pro úpravy fasád a na část, která se týká střešních konstrukcí.

Oplechování vyčnívajících konstrukcí obvodového pláště musí spolehlivě odvádět dešťovou vodu tak aby nedocházelo k smáčení, zatékání, vyplavování povrchových vrstev omítek. Oplechování má poskytnout i základní ochranu před krupobitím. Na spolehlivosti a kvalitě klempířských konstrukcí závisí i trvanlivost celých fasád. Klempířské práce na obvodových pláštích se převážně omezují na montáže a úpravy klempířských výrobků určených pro parapety oken, oplechování dilatačních spár, balkónů a opláštění fasád.

Plechové krytiny a ostatní klempířské konstrukce jsou zpracovány v části Pozemní stavitelství IV (lit.19).

4.4.1 Materiály pro oplechování obvodových plášťů.

Pro oplechování se používají plechy:

- Ocelové v nerezové úpravě, ocelové pozinkované, ocelové s povlaky.

- Titanzinkové bez povrchových úprav a plechy s uměle vytvořenou patinou.

- Hliníkové bez povrchových úprav a s povrchem upraveným eloxováním.

- Olověné plechy.

- Měděné bez povrchových úprav.

Nejrozšířenějším klempířským materiálem byl donedávna pozinkovaný ocelový plech tl. 0,6mm. V pozinkovaném plechu se spojují vlastnosti ocelových plechů válcovaných za tepla a zinkového povlaku. Ocelové plechy se máčejí do zinkové lázně při teplotě 500°C. Po ochlazení zůstane na povrchu vzorovaná vrstva zinku. Po zaválcování první vrstvy se může uvedený proces zopakovat.

Při galvanickém pozinkování se zinek ukládá na povrch elektrickou cestou.

Povrch takového plechu se musí dále chránit syntetickými nátěry na kov, které se podle potřeby obměňují.

Pozinkovaný plech pro oplechování ploch se dodává v tabulích 1 x 2m v tloušťkách 0,55 až 0,6mm. Pro žlaby a namáhané konstrukce se používá tl. 1 mm.

Místo pozinkovaných plechů nastupuje nyní nový materiál titanzinek, který nepotřebuje další nátěr ani složité pozinkování, vše je součástí slitiny kovů (viz tab.4.3).

Skladba titanzinku napoví o jaký materiál se jedná:

Tab.:4. 3 Složení plechu z titanzinku.

RHEINZINK je přírodní materiál, který není opatřen povrchovou vrstvou nebo ochranným povlakem. Tento materiál má v atmosféře stálé vlastnosti. Povrch zinku reaguje nejprve se vzdušným kyslíkem tvorbou oxidu zinečnatého. Působením vody (déšť, vlhkost) se tvoří hydroxid zinečnatý, který se reakcí s oxidem uhličitým ze vzduchu přemění na hustou, pevně lnoucí a vodou nerozpustnou vrstvu zásaditého uhličitanu zinečnatého (patina). Tato povrchová ochranná vrstva způsobuje vysokou odolnost zinku vůči korozi . Tvorbou přirozené patiny kov nejen získává vlastní ochranu, ale vlivem přirozeného stárnutí a kontaktu s dešťovou vodou dochází i k jeho neustálému čištění (tzv. samočistící efekt zinku).

Mezi časté materiály patří také hliníkový plech, který oxidaci vytvářena svém povrchu tenkou zoxidovanou vrstvu. Tato vrstva chrání před další oxidací ale není vzhledná ani dokonalá. Proto se povrch dále chrání eloxováním (anodickou oxidací) . Při této úpravě se na plech ponořený v kyselé lázni nechá působit elektrický proud, který vytvoří silnější vrstvu oxidu hliníku . Plechy se mohou dále ponořit do barevného roztoku, který vytvoří požadované zbarvení matné nebo lesklé se zaručenou stálosti provedení.

Na strmé plochy a střechy se používají plechy olověné, které jsou těžší ale po určitém čase se dotvarují a jejich spoje nevibrují tak jak ostatní materiály. Povrchová vrstva oxidu olova se zbarví do stříbrného tónu a plně postačí pro odolnost povrchu vůči korozi

Dokonalým materiálem je bez údržbový plech měděný, který se při oxidaci potáhne měděnkou a bez dalších povrchových úprav je odolný vůči korozi.

Měděné plechy se válcují za studena z 99% mědi v provedení měkkém, polotvrdém a tvrdém. Pro klempířské práce se používá měkkých plechů tl. 0,55mm a polotvrdých plechů pro náročné konstrukce v tloušťce 0,6mm .

4.4.2 Provádění – montáže oplechování obvodových plášťů:

Původní klempířské řemeslo bylo založeno na ruční práci ve výrobnách i na stavbách. Klasické oplechování vycházelo z používání tabulí plechu, které se na stavbě spojovaly ručním drážkováním a pájením. Produktivita takových prací dlouho zůstávala na nízké úrovni.

Teprve příchodem nových mobilních strojních ohýbaček, drážkovaček a nůžek na plech, dochází k mechanizaci klempířských prací. Nekonečné pásy plechu, které se stříhají na míru a strojně ohýbají přímo na stavbě jsou novým prvkem, který tvoří novou kvalitu klempířských prací na střeše i na fasádě. Při používání pásových plechů dochází k zmenšení množství příčných spojů a problematického spojování při křížení drážek.

Uvedené technologie se uplatňují při montážích plechových fasád z kazet, lamel a trapézových pásů viz prezentace ke kapitola 4.4 Oplechování OP.

Klempířské konstrukce využívají tvárnost, malou hmotnost, pevnost i pohledovou dokonalost tenkých plechů. K tomu, aby se mohlo v konstrukci využít všech uvedených vlastností, musí se omezit na minimum nebezpečí ostrých hran.

Okraje tenkých plechů se z těchto důvodů zesilují naválkami, drážkami, nebo se opatřují tuhými zámečnickými profily. Naválkou se nazývá ohyb plechového profilu, kterým se zvýší tuhost a omezí se nebezpečí pořezání o kraj plechové tabule. Neupravené konce plechových výrobků musí vždy končit v drážkách oplechovávaného prvku, nebo v ochranných profilech dřevěných, plastových nebo zámečnických konstrukcí.

Neupravené konce plechových výrobků musí vždy končit v drážkách oplechovávaného prvku, nebo v ochranných profilech dřevěných, plastových nebo zámečnických konstrukcí.

Plechové systémy, pokrývající velké plochy fasád používají šablony, lišty, kazety nebo trapézové profily. Vždy se jedná o klempířské prvky, které jsou upraveny pro odvedení dešťové vody. Prvky jsou ztuženy různými ohyby tak, aby jejích tuhost vyhovovala montážnímu systému. Uvedené povrchové prvky jsou plně kompletizovány a proto je nutné minimalizovat viditelné úchytky a kotvy. Pro spolehlivé uchycení plášťových prvků slouží systémy kotevních roštů, které vytvářejí můstek mezi nosnou části pláště a povrchem fasády. Většina roštů je z plechových profilů s antikorozivní povrchovou úpravou. Kotvení roštů do nosné části pláště je zpracováno v kapitole 3 ( Kotvení stavebních konstrukcí).

4.4.3 Spojování klempířských plechů.

Spojování klempířských výrobků a plechů vychází z tradice doplněné novými technologiemi. Pro spojování tenkých klempířských plechů nemůžeme volit stejné způsoby jako u zámečnických konstrukcí. Proto při jejich spojování používáme technologie, které nám základní materiál neporuší, ale spojí. Základní druhy spojování:

- Pájením.

- Lepením.

Drážkováním.

Svařováním.

Nýtováním.

Pájení. Tradičním spojováním plechů je pájení, které vychází z nanášení roztaveného kovu na obě spojované části plechu. Povrchy v místě pájení je nutno očistit a kyselinou mírně narušit. Kov používaný k pájení je dodáván v tyčích ve třech druzích – měkké, tvrdé a stříbrné. Slitiny cínu s olovem se taví při teplotě 200 °C a používá se k pájení pozinkovaných plechů.

Slitiny mědi a zinku se používají při spojování mosazi a mědi při teplotě 850 °C .

Slitiny mědi, stříbra a zinku se používá u stříbrného pájení. Posledních dvou se ve stavebním klempířství nepoužívá.

Technologie pájení je postupně nahrazována lepením plechů v místě jejich překrývání.

Drážkování. Základním spojovacím prvkem zůstává drážkování stojaté nebo ležaté v provedení jednoduchá nebo dvojitá drážka. Kraj plechových tabulí nebo pásů se ohýbá do pravého úhlu a dvě takto připravené tabule se přiloží k sobě v místě ukotvených příponek. Ohýbacími kleštěmi se stlačí ohnuté okraje plechu a jednou nebo dvakrát se ohnou do tvaru stojaté nebo ležaté drážky. Stojatá drážka je směrována tak aby nepřekážela odtékající vodě. Ležaté drážky se směrují kolmo ke spádnici a mohou překážet při stékání vody. Proto je vhodné používání plechových pásů na celou délku zakrytí. Přichycení drážek k podkladu se provádí pomocí příponek plechových, drátěných, dilatačních.

Svařování. Svařování tenkých plechů je složitý proces, který je nelze provádět bez schváleného a odzkoušeného technologického popisu. Pro pomocné trapézové konstrukce je možno použít odporového svařování.

Nýtování. Pro konstrukční spojování plechů, které nejsou přístupné z obou stran se používá jednořadé nebo dvojřadé nýtování dutými nýty. Spojení dvou plechů předchází vyvrtání děr v místě spoje. Do připravených otvorů se umístí nýty s deformačním hřebíkem, který pak vytáhneme nýtovacími kleštěmi. Při vytahování hřebíků dojde k deformaci tělesa nýtu a tak dojde k zajištění polohy plechů i nýtu.

4.4.4 Oplechování obvodových plášťů.

Oplechování chápeme jako ukončení stěn, které nejsou kryty střechou, nebo oplechování části parapetu, který není kryto okenní konstrukcí. Oplechování je vytvořeno okapnicí, která přečnívá chráněnou konstrukci o 30-50 mm.

Okapnice u oken bývají přichyceny k parapetu příponkou z plechu nebo připojovací podkladní lištou. Na druhé straně slouží rám okna pro uchycení ohnutého okraje parapetního plechu. Kotvení parapetního plechu se provádí na kotvící perka, drátěné příponky nebo se lepí k lemovacím lištám v omítce.

Na konstrukcích vyčnívajících z obvodového pláště se provádí lemování. Lemování balkónů je vystaveno neustálému střídání tepla, vlhka a síle větru. Při tom konstrukce, která odolává atmosférickým vlivům je sestavena z několika tenkých vrstev. Životnost těchto konstrukcí končí mnohdy dříve než celý obvodový plášť.

Při tradičních úpravách podlah balkónů se na betonový povrch nosné balkónové desky položilo lemování z pozinkovaného plechu s naletovanou zábranou s odvodňovacími otvory, pak se přitavila na penetrovaný podklad izolace z živičných pásů. Na takto upravený povrch se vybetonovala podkladní mazanina pod maltové lože pro nenamrzavou keramickou dlažbu. Taková skladba mohla být funkční tak dlouho jak dlouho vydržela nepropustnost dlažby . Pokud se vlhkost dostala do uvedené skladby, skončila její odolnost proti namrzání a došlo k rozložení uvedených vrstev.

Nové úpravy uvedené konstrukce počítá s ověřenými skladbami klempířských detailů a vrstev podlah balkónu řešených za pomocí nopků, lišt a povrchových vrstev. Konkrétní detaily uvedeny v prezentaci Klempířské konstrukce obvodových plášťů.

Jedním z nejdůležitějších klempířských konstrukcí na obvodovém plášti jsou dilatační spáry. Provedení dilatačních spár je jedním z prvků, který může znehodnotit celé řešení fasády. Provedení dilatačních a dělících spár je nutno věnovat mimořádnou pozornost v místech nastavování jednotlivých profilů a v místě přechodu na omítané plochy. Vlastní funkce spáry je založena na určení velikosti předpokládaného pohybu obou dilatovaných ploch, podle které je nutno navrhnout deformační zónu dilatačního prvku.

4.4.5 Ochrana povrchů klempířských konstrukcí.

Pro oplechování se používají tenké plechy tabulové nebo pásové. Kovové plechy, tabule i pásy se vyrábějí z oceli, titanzinku, mědi, hliníku,zinku a olova. Kombinace materiálů na jedné stavbě není žádoucí. Pokud dojde ke kombinaci několika materiálů je nutno zabránit elektrolytické korozi. Vznik el. článků je způsoben rozdílnými vlastnostmi kovů a proto se kombinace různých druhů plechů musí řídit doporučením normy. Míra vzájemného ovlivňování kovů je různá podle toho jak působí atmosférická vlhkost. Pokud dešťová voda stéká po měděném plechu na hliníkový plech dochází ke korozi povrchu hliníkového plechu. Pokud budou plechy opačně, nedojde k poškození měděného plechu. Nejhůře se chová měděný plech nad hliníkovým a zinkovým plechem nebo železo nad zinkem. Proti tomu železo, zinek ani hliník nepoškodí spodní měděný plech.

Klasickou ochranou ocelových plechů byl nátěr proti korozi. Povrch plechu se musel očistit, odmastit a natřít základním nátěrem s přídavkem suříku proti korozi. Na zaschlý základní nátěr se nanášel syntetický nátěr v několika vrstvách.

Ochrana pozinkovaných plechů je prováděna stejně, jen povrch se nechává oxydovat tak aby se nátěr lépe přichytil na povrch plechu.

Nové nátěry jsou připravovány na zakázku podle kvality natírané plochy a projektovaného řešení. Příprava povrchu vždy zůstává základní podmínkou pro provedení kvalitního nátěru. Na připravený povrch se nanášejí nátěry, které v jednom nátěru splňují funkce základního i vrchního nátěru. Technologie provádění musí být prokazatelně dokumentována výrobcem nátěrových hmot.

Povrchová ochrana titanzinku, mědi a zinku jsou založeny na vrstvičce oxidu kovů, který se vytvoří na jejich povrchu působením venkovního prostředí. Tato vrstva zastaví korozi a plechy se nemusí natírat. U prvků z titanzinku je možné objednávat plechy s předem upravenou vrstvou umělé patiny.

Údržba přístupných povrchů klempířských výrobků je snadná, problémy nastávají u spodních povrchů, které nejsou přístupné pro opravy ale nejsou chráněny proti venkovnímu prostředí. U některých materiálů uložených na asfaltových lepenkách hrozí asfaltová koroze (titanzinek)

4.4.6 Vybrané klempířské konstrukce

Základním spojem klempířských konstrukcí jsou ležaté a stojaté drážky.

V každé drážce je místo pro příponky plechové krytiny k podkladu.

obr.: 4. 16 Základní klempířské spoje plechů - a) ležatá, b) stojatá drážka

Plechové příponky se vkládají do drážek nebo jsou ukotveny k chráněné konstrukci a plechová konstrukce se na ně nasazuje.

obr.: 4. 17 Plechové příponky jako spojení mezi plechem a kotvou.

Parapetní plech má tři základní části:

a) Ohnutá podélná část, která se vkládá do drážky okna.

b) Okapový nos ukončený ohybem ve tvaru drážky.

c) Lemovací profil pro ukončení parapetu v místě ostění nebo ukončení u balkónového okna.

obr.: 4. 18 Profilování a kompletace oplechování parapetu.

Shrnutí kapitoly

Souhrn kapitoly o řemeslných pracích na obvodových pláštích budov byl zpracován formou prezentace základních témat uvedených v textové části.

Formou prezentace jsou zde předvedeny výrobky, práce i příklady realizací na skutečných stavbách. Obrazové přílohy jsou i námětem pro projektované stavby.

Shrnutí témat kapitoly je rozděleno na prezentace:

KAP. 4.2 – DŘEVĚNÉ DVEŘE A OKNA

KAP. 4.3 - KOVOVÁ OKNA,DVEŘE A VRATA

KAP. 4.4 – OPLECHOVÁNÍ OBVODOVÉHO PLÁŠTĚ

LITERATURA

[13.]   Hájek, V., Konstrukce pozemních staveb 30 Praha:ČVUT, 2002,ISBN 80-01-02506-3.

[14.]   KOHOUT,J.: Tesařství. Praha: Grada Publishing, 1996, ISBN 80-7169-413-4

[15.]   KUKLÍK, P.: Dřevěné konstrukce. Praha: ČKAIT, 2005, ISBN 80-86769-72-0

[16.]   BIELEK, M.: Dvojité transparentné fasády budov. Bratislava: COREAL, 2002. ISBN 80-968846-0-3.

[17.]   FLORIÁN M.: Inteligentní skleněné fasády. Praha: ČVUT, 2005. ISBN 80-01-03195-0

[18.]   SOLAŘ j.: Pozemní stavitelství IV.Ostrava: VŠB - TU Ostrava, FAST, 2007. ISBN 978-80-248-1475-9

DOPLŇUJÍCÍ ZDROJE

[1.]   ČSN 731701:1984. Navrhování dřevěných konstrukcí. Praha:Český normalizační institut.

[2.]   ČSN 733150:1994. Tesařské spoje. Praha:Český normalizační institut.

[3.]   ČSN 732810:1993. Dřevěné stavební konstrukce. Provádění. Praha:Český normalizační institut.

[4.]   ČSN 73 3130. Truhlářské práce. Praha:Český normalizační institut.

[5.]   ČSN 73 1401. Zámečnické práce. Praha:Český normalizační institut.

[6.]   ČSN 74 3282. Žebříky. Praha:Český normalizační institut.

[7.]   ČSN 73 3440. Sklenářské práce. Praha:Český normalizační institut.

[8.]   ČSN 73 3610. Klempířské práce. Praha:Český normalizační institut.

[9.]   ČSN 74 6101. Dřevěná okna. Praha:Český normalizační institut.

[10.]   ČSN 74 6210. Ocelová okna. Praha:Český normalizační institut.

[11.]   ČSN P ENV 1991-2-1 až 5 Zásady navrhování a zatížení konstrukcí.

[12.]   Prospekty firem Hartman, Vekra, Reizing