Zastřešení budov

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

  • základní rozdělení zastřešení budov
  • krovy
  • zakreslování, kótování střech ve stavebních výkresech

CÍLE KAPITOLY

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY

  • Budete umět:
  • základní rozdělení střech
  • získáte všeobecné znalosti pro tvorbu výkresů střech
  • Získáte:
  • základní přehled a schopnost orientovat ve stavebních výkresech zastřešení
  • Budete schopni:
  • orientovat se v jednotlivých typech střešních konstrukcí

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Doporučuji důkladné prostudování této kapitoly, neboť informace v ní obsažené jsou nezbytně nutné pro další studium.

Celkový doporučený čas k prostudování kapitoly je 180 minut.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

Ploché střechy, jednoplášťové, dvouplášťové střechy, krovy, tesařské spoje, sedlová, pultová, valbová, polovalbová, mansardová, stanová, pilová, věžová střecha, sraz, plátování, lípnutí, zapuštění, čepování, přeplátování, kampování, osedlání.

PRŮVODCE STUDIEM 3

Tato kapitola podává návod na řešení stropních konstrukcí a jejich zakreslování ve výkresech. Jsou vybrány pouze ty skutečnosti, které jsou náplní předmětu Pozemní stavitelství II. – cvičení. Problematika plochých střech je podrobně řešena ve čtvrtém díle kurzu Pozemní stavitelství IV.

Zájemci o podrobnější informace mohou použít v závěru uvedenou literaturu.

Znalosti získané v této kapitole si budete moci ověřit testem.

3.1 Základní funkce a požadavky

Střecha je definována jako konstrukce nad posledním podlažím stavebního objektu. Skládá se z nosné střešní konstrukce a ze střešního pláště. Nosnou střešní konstrukcí se rozumí část střechy, přenášející zatížení od střešního pláště, vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných částí objektů a může plnit i funkci nosné vrstvy střešního pláště. Střešní plášť je charakterizován jako část střechy bez nosné střešní konstrukce, chránící objekt před vnějšími vlivy a zabezpečující požadovaný stav vnitřního prostředí.

Na volbu nosné konstrukce zastřešení má vliv:

Druh objektu

Jednopodlažní výrobní haly s rozsáhlým zastřešenými plochami, které potřebují přiměřené rovnoměrné množství světla, zastřešujeme střešními vazníky, skořepinami apod.

Druh krytiny

Druh krytiny a místní klimatické podmínky mají vliv na sklon střechy.

Uspořádání nosné konstrukce budovy

Způsob provedení nosné konstrukce budovy je zpravidla určen účelem a její nosné zdi, sloupky, průvlaky apod. mají vliv na volbu hlavní nosné konstrukce zastřešení.

Zatížení

Hlavní nosná konstrukce zastřešení musí přenést jednak stálá zatížení, jako je např. zatížení vlastní hmotností a krytinou, jednak nahodilá krátkodobá zatížení sněhem, větrem, lidmi apod.

Požární předpisy

V normách jsou stanoveny pro jednotlivé objekty stupně bezpečnosti proti ohni. Odolnost konstrukce je vyjádřená dobou v minutách, po kterou konstrukce vzdoruje ohni. V této době nesmí konstrukce ztratit nosnost a stabilitu. Teplota konstrukce na ploše odvrácené od přímého působení ohně nesmí přestoupit 100 °C a v konstrukci nesmí vzniknout trhliny, kterými by se mohl požár šířit. U staveb, u nichž je nebezpečí výbuchu, a u kotelen jsou předepsány střechy, které co nejméně brání tlakové vlně výbuchu. Navrhují se tedy lehké střechy dřevěné nebo ocelové konstrukce.

Architektonické požadavky

Střešní konstrukce jsou význačným a někdy hlavním článkem architektonického výrazu celého objektu, např. u sportovních hal, tribun, průmyslových jednopodlažních hal apod.

3.2 Rozdělení střešních konstrukcí

3.2.1 Druhy střech

Podle sklonu a tvaru střechy definuje tyto typy:

  • plochá střecha - střecha se sklonem krytiny v rozměrech 0° - 10°
  • šikmá střecha - střecha se sklonem krytiny v rozmezí 10°- 45°
  • strmá střecha - střecha se sklonem krytiny větší než 45°
  • zalomená střecha - střecha, jejichž plocha (mezi hřebenem a okapem, popř. úžlabím) je vytvořena více rovinnými plochami různých sklonů
  • zakřivená střecha - střecha, vytvořená zakřivenými plochami
  • pochůzná střecha - plochá střecha, která je určena k trvalému využívání provozem (např. pro účely rekreační, tělovýchovné, parkovací, přistávací apod.)
  • nepochůzná střecha - střecha, která není určena k provozu (přístup na ni z důvodu oprav nebo kontroly je možný buď bez úprav nebo s úpravami, která zamezí poškození krytiny)

3.2.2 Třídění nosných střešních konstrukcí

Podle rozponu (osové vzdálenosti podpor) lze rozdělit nosné střešní konstrukce na:

  • malorozponové (cca do 10 - 12 m),
  • středněrozponové (od 12 - 36 m),
  • velkorozponové (více jak 36 m).

Podle konstrukčního systému a materiálu nosné střešní konstrukce rozlišujeme tyto druhy zastřešení:

  • krovy s krokvemi (dřevěné, kovové, betonové) převážně malé rozpony,
  • vazníkové a rámové soustavy (dřevěné, betonové, kovové) - zpravidla středněrozponové konstrukce, používané především pro jednopodlažní průmyslové haly,
  • skořepinové a lomenicové konstrukce (betonové, dřevěné, kovové, keramické) - na střední rozpony,
  • prostorové příhradové a prutové konstrukce (kovové) - na střední a velké rozpony,
  • visuté lanové střešní konstrukce - na střední a velké rozpony,
  • pneumatické střešní konstrukce - zpravidla na střední rozpony,
  • prostorové střešní konstrukce z plastických hmot,

Podle tvaru rozeznáváme střechy zalomené:

  • střecha sedlová je nejstarší a nejvíce používaný tvar střechy. Má sklon střešních rovin na dvě strany. Přímka, kde se protínají střešní roviny, se nazývá hřeben. Nejnižší hrana střešní roviny se nazývá okap. V čelech je střešní konstrukce zakončena štíty,
  • střecha pultová je polovina střechy sedlové. M á sklon střešní roviny na jednu stranu. Nejvyšší hrana střešní roviny se nazývá hřeben, nejnižší okap,
  • střecha valbová vznikne seříznutím střechy sedlové na dvou protějších stranách v místě štítu, dvě strany mají tvar lichoběžníku a zbylé tvar trojúhelníku. Průsečík střešních rovin se nazývá nároží,
  • střecha polovalbová vznikne podobně jako střecha valbová, trojúhelníkové strany nezabírají celou plochu, ale jen část (zčásti je zde štít),
  • střecha křížová vznikne průnikem dvou střech sedlových o stejné výšce,
  • střecha polokřížová vznikne průnikem dvou střech sedlových, jejichž hřebeny neleží ve stejné výšce,
  • střecha mansardová (mansarda) má střešní roviny v tupém úhlu zalomení a lze ji užít jako střechy sedlové nebo valbové. Spodní část střechy má větší sklon a horní část střechy má sklon menší.
  • střecha stanová má tvar jehlanovitý a všechny střešní roviny se sbíhají v jednom vrcholu, střechy stanové jsou obvykle čtyřboké nebo osmiboké jehlany s různými přechody k okapu,
  • střecha pilová je tvořena soustavou za sebou řazených, obvykle nesymetrických sedlových nebo pultových střech, které k sobě přiléhají okapy, takže mají společné střešní žlaby. Střešní plocha s větším sklonem bývá obvykle zasklena, takže i velké zastřešené prostory jsou dobře osvětleny,
  • střecha věžová značí značně vysokou střechu nad pravidelným půdorysem. Je to vlastně stanová střecha s velmi strmým sklonem střešních rovin.

Při členitém půdorysu budovy se jednotlivé střešní roviny protínají v úžlabí nebo nároží.

Obr. 3-1 Obrázek 3-1
Druhy střech (a - pultová, b - sedlová, c - valbová, d,e - polovalbová, f - stanová, g - mansardová, h - pilová, i - věžová)

3.3 Krovy

3.3.1 Tesařské spoje

Podélné spoje:

  1. sraz - nejjednodušší spoj vzájemně rovnoběžných dřev, která se k sobě přikládají buď čely, nebo bočními plochami (obrázek 3-2),
  2. plátování – podélné nastavování dřev, přičemž se spojovaná dřeva stýkají částí čel i podélných ploch, tzv. plátem (obrázek 3-3),

Obr. 3-2 Obrázek 3-2
Tesařské spoje - srazy

Obr. 3-3 Obrázek 3-3
Tesařské spoje - pláty

Příčné spoje:

  1. lípnutí – nejjednodušší spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých dřev, při němž se čelo jednoho dřeva prostě přiloží k podélné ploše druhého dřeva (obrázek 3-4),
  2. zapuštění – spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých dřev, přičemž čelo jednoho dřeva je zapuštěno celou dosedací plochou do výřezu ve dřevu druhém (obrázek 3-5),
  3. čepování – spoj dvou vzájemně kolmých nebo šikmých dřev, z nichž konec jednoho dřeva je opatřen čepem a boční plocha druhého dřeva dlabem odpovídajícím čepu (obrázek 3-6),
  4. přeplátování – spoj dvou vzájemně k sobě kolmých nebo šikmých dřev, jež jsou opatřena vzájemně si odpovídajícími zářezy, takže hloubka přeplátování se rovná součtu hloubek obou zářezů (obrázek 3-7),
    Obr. 3-4 Obrázek 3-4
    Tesařské spoje - lípnutí
    Obr. 3-5 Obrázek 3-5
    Tesařské spoje - zapuštění
  5. kampování – spoj dvou vzájemně k sobě kolmých nebo šikmých dřev, z nichž jedno má zářez a druhé je buď bez zářezu, nebo se zářezy nezbytnými pro vzájemné sesazení obou spojovaných dřev. Hloubka zapuštění se rovná hloubce zářezu (obrázek 3-8),
  6. >osedlání – spojení dvou dřev ležících v různých rovinách, z nichž jedno je opatřeno zářezem (sedlem) a druhé je zpravidla bez zářezu (obrázek 3-9).

Tesařské spoje musí být zajištěny proti vzájemné změně polohy spojovaných dřev nebo vytažení či vypadnutí dřev ze spoje. Provádějí se dřevěnými nebo ocelovými spojovacími prostředky a jejich vzájemnými kombinacemi. Dřevěné spojovací prostředky jsou kolíky, hmoždíky, příložky a vložky. Ocelové spojovací prostředky jsou tesařské skoby, hřebíky, vruty, šrouby svorníky, ocelové příložky, objímky, třmeny a hmoždíky

Obr. 3-6
Zvětšit obrázekObrázek 3-6
Tesařské spoje - čepy

Obr. 3-7
Zvětšit obrázekObrázek 3-7
Tesařské spoje - přeplátování

Obr. 3-8 Obrázek 3-8
Tesařské spoje - kampování

Obr. 3-9 Obrázek 3-9
Tesařské spoje - osedlání

3.3.2 Zásady návrhu krovu

  1. Krokve probíhají zpravidla kolmo k okapu a jsou na pozednice a vaznice osedlány. Každý spoj musí být řádně zajištěn dostatečně dlouhými hřebíky. V hřebeni jsou krokve spojeny rohovým čepem, přičemž u každého sousedního páru krokví mají být čepy a dlaby vystřídány. Spoje krokví v hřebeni se zajišťují kolíkem nebo dvěma protilehlými hřebíky. Spodní konec krokví nesmí zatěžovat římsu a musí být proto od ní vzdálen nejméně 20 mm a nesmí být podkládán dřevěnou podložkou. Krokve mají být pokud možno z jednoho kusu dřeva, v nezbytně nutných případech je lze nastavovat jen v místech podpor. Osová vzdálenost krokví má být pro lehké krytiny max. 1,2 m, pro těžké krytiny 1 m.
  2. Vaznice musí být vodorovné a probíhat nepřerušeně od štítu ke štítu nebo u střech s valbami tvořit vaznicové věnec. Vaznice se prodlužují je v místech podpor.
  3. Pásky se do vaznic čepují a zajišťují kolíkem, hřebíkem nebo tesařskou skobou.
  4. Pozednice musí ležet po celé délce na zdivu. Musí být zakotveny u stojaté stolice v místech plných vazeb, u ležaté stolice ve vzdálenosti 1,5 m až 2 m do zdiva, věnců, stropů nebo vazních trámů. Pozednici lze prodloužit srazem, plátováním se vhodným zajištěním. Vzdálenost pozednice od líce půdní nadezdívky musí být min. 50 mm. Na styku se zdivem musí být řádně impregnována.
  5. Sloupky se do vaznic, vazních trámů nebo bačkor čepují nebo zapouštějí a zajišťují se skobami nebo kolíky.
  6. Vazní trám se ukládá do obvodových zdí nejméně 80 mm nad podlahou půdy. Vazní trám nesmí být těsně zazděn do zdiva. Ukládá se do kapsy, jejíž rozměry jsou takové, aby kolem zhlaví trámu byla min. 50 mm vzduchová mezera. Trám se pokládá na dřevěnou impregnovanou podložku tlustou min. 25 mm, která přesahuje na všechny strany nejméně o 30 mm. Zhlaví trámu musí být impregnováno. Jako mezipodpory vazního trámu lze použít též pilířů střední zdi. Průběžný vazní trám může být u budov s nosnou střešní zdí nahrazen zkráceným, řádně zakotveným vazním trámem (tzv. bačkorou). V místě styku se zdivem nebo stropní konstrukcí musí být bačkora impregnována. U rodinných domků, zvláště s podkrovím, může být vazní trám vynechán a sloupky začepovány do stropnice nebo osazeny do železobetonové stropní konstrukce. V těch místech se však musí počítat s přitížením od střešní konstrukce.
  7. Vzpěry se do sloupků zapouštějí nebo čepují a zajišťují se skobami nebo svorníkem.
  8. Kleštiny se na pozednice a vaznice kampují a se sloupky a krokvemi se kampují, přeplátovávají nebo lípnou. Všechny spoje kleštin se zajišťují svorníky, při lípnutí svorníky s hmoždíky.

Všechny části dřevěné střešní konstrukce musí být od omítnutého nebo řádně vyspárovaného líce zdiva vzdáleny nejméně 50 mm. Toto ustanovení platí i pro komíny a průduchy.

Obr. 3-10
Zvětšit obrázekObrázek 3-10
Tesařské spoje - osedlání

Obr. 3-11
Zvětšit obrázekObrázek 3-11
Axonometrie vaznicové soustavy (a - stojatá stolice, b - ležatá stolice, 1 – vazný trám, 2 – podezdívka, 3 – pozednice, 4 – střední vaznice, 5 – krokev, 6 – sloupek, 7 – vzpěra, 8 – pásek, 9 – kleštiny, 10 – jalová vazba)

3.4 Zakreslování střech dle ČSN 01 3420

Střechy se zobrazují:

  1. půdorysem střechy, jako pohledy shora na dokončenou střechu,
  2. zobrazením nosné konstrukce střechy půdorysem a svislými řezy.

Druhy krytiny, popř. skladba střešního pláště a doplňkové výrobky, které tvoří součást střechy (poklopy, střešní okna, lávky, klempířské výrobky apod.), se označí odkazem podle zásad (problematika je obsahem kurzu Pozemní stavitelství I).

Kótování délkových rozměrů a výškových úrovní střech podle zásad (problematika je obsahem kurzu Pozemní stavitelství I).

Půdorys střechy

V půdorysu střechy se kreslí:

  1. viditelné hrany a obrysy veškerých konstrukcí viditelné při pohledu shora a převyšující úroveň vnějšího povrchu střešního pláště – tlustou plnou čarou,
  2. průniky střešních rovin – tlustou plnou čarou,
  3. prvky procházející konstrukcí střešního pláště – grafickými značkami podle následující tabulky,
  4. střešní okna, světlíky, poklopy apod. – schematickým obrysem tlustou plnou čarou a úhlopříčkami tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami (u světlíků lze kreslit místo úhlopříček jejich členění),
  5. označení sklonu střešních rovin i žlabů – velikostí sklonu a šipkou.

V půdorysu ploché střechy se dále kreslí:

  1. prostory nad úrovní vnějšího povrchu střešního pláště mající výškově charakter dalšího podlaží (strojovny výtahů, místností apod.) – zobrazují se vodorovnou řezovou rovinou podle zásad kreslení půdorysu podlaží,
  2. větrací kanálky ve střeše – schematickým obrysem tlustou čárkovanou čarou
  3. dilatační spáry ve střešním plášti – tlustou čárkovanou čarou.

Příklad půdorysu ploché střechy je na obrázku 3-12 .

Obr. 3-12 Obr. 3-12
Zvětšit obrázekObrázek 3-12

Zobrazení nosné konstrukce jednoplášťové ploché střechy

Půdorys nosné konstrukce jednoplášťové ploché střechy tvořené stropem se zakresluje do půdorysu posledního podlaží objektu podle shodných zásad jako konstrukce stropu.

Poznámka

Nosná konstrukce ploché střechy (půdorys i svislý řez) tvořená vazníky se kreslí podle zásad zobrazení nosné konstrukce střechy tvořené vazníky. Pokud je tvořená jinou prutovou konstrukcí, zobrazuje se přiměřeně podle shodných zásad.

Světlíky, poklopy apod. se kreslí v průmětu do půdorysny obrysem tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami a v ploše úhlopříčkami tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami (u světlíků lze místo úhlopříček kreslit členění).

Svislý řez (příčný i podélný) nosnou konstrukcí jednoplášťové ploché střechy, pokud je tvořená stropem, se kreslí podle shodných zásad jako konstrukce stropu.

Zobrazení nosné konstrukce dvouplášťové ploché střechy

Nosná konstrukce dvouplášťové ploché střechy se zobrazuje zpravidla dvěma půdorysy, a to půdorysem konstrukce horního střešního pláště a půdorysem konstrukce dolního střešního pláště.

V půdorysu nosné konstrukce horního pláště, jako pohledu shora po odkrytí krytiny a doplňkových vrstev střešního pláště se kreslí (příklad viz. obrázek 3-13 ):

Obr. 3-13
Zvětšit obrázekObrázek 3-13

  1. nosné plošné střešní prvky (panely, střešní desky apod.) zpravidla uložené ve sklonu – obrysem tlustou plnou čarou (alespoň na části půdorysu),
  2. nosné tyčové prvky střešního pláště uložené vodorovně a viditelné v pohledu shora – obrysem tlustou plnou čarou,
  3. nosné tyčové prvky střešního pláště uložené vodorovně a zakryté v pohledu shora (např. střešními panely) – obrysem tlustou čárkovanou čarou,
  4. nosné tyčové prvky střešního pláště uložené ve sklonu – osou tenkou čerchovanou čarou,
  5. římsa, žlab – obrysem tlustou plnou čarou,
  6. konstrukce vystupující nad úroveň vnějšího povrchu horního střešního pláště (strojovny, větrací komory apod.) se zobrazují vodorovnou řezovou rovinou)
  7. konstrukce situované v mezistřešním prostoru a nevystupující nad úroveň vnějšího povrchu střešního pláště (podezdívky apod.) – obrysem tlustou plnou čarou.

Půdorys nosné konstrukce dolního střešního pláště se kreslí podle zásad zobrazení nosné konstrukce jednoplášťové ploché střechy.

Poznámka: U několikaplášťových střech (např. tříplášťových) se konstrukce každého pláště zobrazují samostatně.

Svislý řez nosnou konstrukcí dvouplášťové ploché střechy (příčný i podélný) se kreslí podle shodných zásad jako konstrukce stropu (příklad viz. obrázek 3-23 ).

Obr. 3-14
Zvětšit obrázekObrázek 3-14

Zobrazení nosné konstrukce střechy tvořené krovem

Půdorys konstrukce střechy vytvořené krovem se zobrazuje pohledem shora bez uvažování vrstev uložených na prvcích nosné konstrukce (např. krytiny, laťování, popř. bednění, či pojistné hydroizolace).

V půdorysu krovu se kreslí (příklad viz. obrázek 3-15):

Obr. 3-15
Zvětšit obrázekObrázek 3-15

  1. vodorovné prvky a čela svislých prvků viditelná v pohledu shora – obrysem tlustou plnou čarou
  2. prvky uložené ve sklonu (např. krokve, ztužení, vzpěry, pásky, námětky) a výměny krokví – tenkou čerchovanou čarou v ose, konec vzpěry námětku nebo pásku se označí tenkou úsečkou kolmo na osu,
  3. svislé prvky (sloupky) zakryté v pohledu shora (vaznicí) – obrysem průřezu a úhlopříčným křížkem tlustou plnou čarou,
  4. šikmá čela kleštin, popř. hambalků – obrysem velmi tlustou plnou čarou,
  5. průniky střešních ploch (hřebeny, úžlabí, nároží), okapy bez žlabů – tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  6. konstrukce nevystupující nad úroveň vnějšího povrchu střešního pláště – obrysem tlustou plnou čarou (viz. poznámka)
  7. konstrukce vystupující nad úroveň vnějšího povrchu střešního pláště, zobrazené vodorovnou řezovou rovinou vedenou zhruba v úrovni průniku konstrukce střešním pláštěm),
  8. kotvení pozednic – schematicky tlustou plnou čarou,
  9. poklopy, střešní okna, apod. v průmětu do půdorysny – obrysem tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami a v ploše úhlopříčkami tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  10. vikýře a vikýřová okna:
    1. vodorovné prvky – podle bodu a)
    2. svislé prvky – podle bodu c)
    3. obrysy střešních ploch vikýře – tlustou plnou čarou a podle bodu e).

Poznámka

Konstrukce vytvářejí provozně využívané prostory (podkrovní místnosti) pod střešním pláštěm v půdním prostoru se doporučuje kreslit na samostatný výkres, kde se tyto konstrukce zobrazí vodorovným řezem (půdorysem) kresleným podle zásad, ve kterém se konstrukce krovu kreslí jen v nezbytném rozsahu tak, aby byl zachycen její vztah ke konstrukci podkrovních místností.

Při zobrazování svislého řezu konstrukcí krovu se svislá řezová rovina příčného řezu vede mezi krokvemi a svislá řezová rovina podélného řezu se vede hřebenem střechy tak, aby vodorovné konstrukce umístěné v hřebeni (např. hřebenová vaznice) byly zobrazeny vždy v pohledu.

Obr. 3-16
Zvětšit obrázekObrázek 3-16

Ve svislém řezu konstrukcí krovu se kreslí (příklad příčného řezu viz. obrázek 3-16 ):

  1. konstrukce zobrazovaného pohledu – obrysem tlustou plnou čarou,
  2. konstrukce, které řezová rovina protíná – obrysem velmi tlustou plnou čarou,
  3. vnější obrys krytiny (bez zakreslení tlouštěk s ní souvisejících podkladních vrstev prvků) – velmi tlustou plnou čarou,
  4. krokve kolmé k okapu rovnoběžnému s řezovou rovinou i výměny krokví – tenkou čerchovanou čarou v ose.
  5. poklopy, vikýře, střešní okna apod. v příčném řezu – podle bodu a) až c),
  6. poklopy, střešní okna, vikýře apod. v pohledu (zpravidla v podélném řezu) – schematicky obrysem tlustou plnou čarou a úhlopříčkami tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami.

Zobrazení nosné konstrukce střechy tvořené vazníky

Půdorys nosné konstrukce střechy tvořené vazníky se zakresluje do půdorysu posledního podlaží objektu podle shodných zásad jako konstrukce stropu.

V půdorysu nosné konstrukce se kreslí (příklad viz. obrázek 3-17 ):

  1. osy vazníků, průvlaků, vazniček apod. – tenkou čerchovanou čarou,
  2. obrysy (styky) plošných prvků nosné vrstvy střešního pláště (panely, desky apod.) – tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  3. hrany vazníků, průvlaků, vazniček apod. – tlustou čerchovanou čarou,
  4. světlíky, střešní okna apod. – obrysem tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami a v ploše úhlopříčkami tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami.

Poznámka

Nosná vazníková konstrukce se zakresluje do půdorysu jen tehdy, je-li to nutné z hlediska objasnění konstrukčního řešení (nekreslí se samostatné výkres sestavy vazníkové konstrukce apod.) nebo je-li třeba objasnit umístění vazníků, průvlaků, světlíků apod.

Obr. 3-17 Obrázek 3-17

Rozsáhlou (popř.složitou) nosnou vazníkovou konstrukci střechy se doporučuje zobrazit:

  1. půdorysem schématu sestavy nosné konstrukce (např. v měřítku 1.200), na který má navazovat,
  2. půdorys vyjmuté charakteristické části střechy zobrazený ve větším měřítku (např. 1:50) nebo jako podrobnost.

V půdorysu schématu sestavy nosné vazníkové konstrukce se kreslí:

  1. osy vazníků a průvlaků – tenkou čerchovanou čarou
  2. osy ztužujících prvků – tenkou čerchovanou čarou, tvoří-li jednotlivé ztužující prvky celé ztužující pole, lze celé pole označit schematicky úhlopříčkou tenkou čarou (jednotlivé prvky se nekreslí),
  3. obrysy a průniky střešních ploch (okapy bez římsy nebo žlabu, hřebeny apod.) – tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  4. svislé nosné konstrukce (stěny, sloupy apod.) zastřešovaného objektu – zjednodušeným obrysem velmi tlustou plnou čarou,
  5. světlíky, střešní okna apod. – obrysem tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami a v ploše úhlopříčkami tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami.

V půdorysu vyjmuté části schématu sestavy nosné vazníkové konstrukce, jako pohledu shora po odkrytí konstrukce (krytiny a doplňkových vrstev střešního pláště) se kreslí:

  1. nosné plošné střešní prvky (panely, střešní desky apod.) zpravidla uložené ve sklonu – obrysem tlustou plnou čarou (zpravidla jen na části půdorysu),
  2. vazníky a průvlaky viditelné v pohledu shora (nezakryté prvky podle bodu a) – obrysem tlustou plnou čarou s vyznačením osy tenkou čerchovanou čarou,
  3. ztužující prvky, vazničky – tenkou čerchovanou čarou v ose prvku.

Při zobrazování svislého řezu (příčného i podélného) nosnou konstrukcí střechy vytvořené vazníky se svislá řezová rovina vede tak, aby byl zobrazen charakteristické tvar konstrukce střechy. Řezová rovina příčného řezu se vede mezi vazníky, tak, aby vazník byl zobrazen v pohledu. Konstrukce (prvky) uložené ve sklonu (vzhledem k myšlené rovině) se nezobrazují.

Ve svislém řezu nosnou konstrukcí se kreslí (příklad viz. obrázek 3-18 ):

  1. konstrukce, které řezová rovina protíná – obrysem velmi tlustou plnou čarou,
  2. konstrukce zobrazené v pohledu – obrysem tlustou plnou čarou
  3. vnější obrys povrchu střešního pláště (bez rozlišení a zakreslení tlouštěk všech druhů krytin) – velmi tlustou plnou čarou,
  4. rozhraní jednotlivých částí konstrukce a rozhraní hmot v ploše řezu – tlustou plnou čarou.

Obr. 3-18
Zvětšit obrázekObrázek 3-18

SAMOSTATNÝ ÚKOL 5

Navrhněte, nakreslete a okótujte v měřítku 1:50 půdorys a řez sedlové střechy. Budova bude mít rozměr 9x15 m.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 6

Navrhněte, nakreslete a okótujte v měřítku 1:50 půdorys a řez plochou jednoplášťovou střechu s vnitřním odpadem. Budova bude mít rozměr 9x15 m.

TEST 3

1. Vzdálenost vtoků ve žlabech či úžlabích od jejich konců nebo od rozvodí v těchto žlabech či úžlabích je:

  1. max. 15 m,
  2. min. 15 m,
  3. max. 10 m.

2. Expanzivní vrstva je:

  1. tenká vzduchová vrstva nebo vrstva s velkou mezerovitostí, sloužící k vyrovnání rozdílů tlaků vodní páry mezi daným místem střešního pláště a vnějším prostředím,
  2. soubor jedné i několika vzduchových vrstev a dalších konstrukčních či doplňkových prvků zajišťující větrání střechy,
  3. vrstva omezující či zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště.

3. Jakou čarou jsou kresleny v půdorysu střešní okna, světlíky a poklopy:

  1. tlustou plnou čárou obrysem a úhlopříčkami tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  2. tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami obrysem a úhlopříčkami tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  3. tlustou plnou čárou obrysem a úhlopříčkami tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami.

4. Jakou čarou jsou kresleny v půdorysu hrany vazníků, průvlaků, vaznic:

  1. tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  2. tlustou plnou čárou,
  3. tenkou plnou čárou.

5. Dilatační spáry ve střešním plášti jsou kresleny:

  1. tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  2. tlustou plnou čárou,
  3. tlustou čárkovanou čárou.

6. Římsa a žlab se v půdorysu zakresluji:

  1. obrysem tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  2. obrysem tlustou plnou čárou,
  3. obrysem tlustou čárkovanou čárou.

7. Na obrázku 3-28 je:

  1. pozednice a krokev,
  2. vazný trám a krokev,
  3. kleština a pozednice.

8. Na obrázku 3-19 jsou použity tesařské spoje:

  1. zapuštění a osedlání,
  2. přeplátování a osedlání,
  3. kampování a zapuštění.

Obr. 3-19 Obrázek 3-19

Vytisknout | Nahoru ↑