Stropní konstrukce

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

  • požadavky na stropní konstrukce
  • základní rozdělení a vlastnosti
  • návrh stropní konstrukce
  • systémové překlady a věnce
  • zakreslování, kótování stropu a zavěšených podhledů ve stavebních výkresech

CÍLE KAPITOLY

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY

  • Budete umět:
  • základní rozdělení stropů
  • správně navrhnout stropní konstrukci
  • získáte všeobecné znalosti pro tvorbu výkresů stropu
  • Získáte:
  • základní přehled a schopnost orientovat ve stavebních výkresech stropů
  • Budete schopni:
  • orientovat se v jednotlivých typech stropních konstrukcí

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Doporučuji důkladné prostudování této kapitoly, neboť informace v ní obsažené jsou nezbytně nutné pro další studium.

Celkový doporučený čas k prostudování kapitoly je 240 minut.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLy

Stropní konstrukce, stropy, klenby, dřevěné, nosníkové, keramické, železobetonové monolitické, montované stropy, překlady, věnce, zavěšené podhledy.

PRŮVODCE STUDIEM 1

Tato kapitola podává návod na řešení jednotlivých druhů stropních konstrukcí a jejich zakreslování ve výkresech tvaru a skladby, tak jak je tato problematika prezentována českou státní normou ČSN 01 3420 z července 2004.

Z časových důvodu jsou vybrány pouze ty skutečnosti, které jsou náplní předmětu Pozemní stavitelství II. – cvičení.

Zájemci o podrobnější informace mohou použít v závěru uvedenou literaturu.

Znalosti získané v této kapitole si budete moci ověřit testem.

1.1 Základní funkce a požadavky

Stropní konstrukce rozdělují prostor ve vertikálním směru na jednotlivá podlaží. Přenášejí veškerá zatížení v těchto podlažích působící do svislých nosných konstrukcí, zajišťují tuhost a stabilitu budov. Kromě statické funkce musí také zajistit funkci akustickou, protipožární a tepelně technickou.

Strop se skládá z nosné konstrukce, podlahy a podhledu. Všechny tyto částí stropní konstrukce se podílí na zajištění požadovaných funkcí. Podlaha nebo podhled může chybět, ale jejich funkci pak plní nosná část stropu.

Architektonické požadavky

Se zvětšujícím se rozponem stropu narůstá plošná hmotnost stropu, větší zatížení na ostatní konstrukce a tím i celkové náklady.

Při volbě stropní konstrukce je důležité, zda umožňuje provedení konzoly za svislou nosnou konstrukcí a jak umožňuje řešit prostupy. Jelikož lze jednosměrné stropy vykonzolovat efektivně jenom ve směru pnutí nosných prvků, jsou obousměrně pnuté stropní konstrukce výhodnější.

U historických budov se můžeme setkat s podhledy stropů, které tvořily součást výzdoby interiérů (malované dřevěné trámové a kazetové stropy).

Statická funkce a požadavky

Hlavní funkcí stropu je vytvářet únosnou a spolehlivou konstrukci pro uvažovaný provoz a zajišťovat přenos všech na něj působících zatížení do svislých konstrukcí.

Únosnost stropu - konstrukce stropu musí s rezervou přenášet zatížení od provozu (užitné zatížení) a zatížení od vlastní tíhy stropní konstrukce, příček apod. (stálé zatížení).

Tuhost stropu ve svislém směru - stropní konstrukce musí vyhovět z hlediska maximálního průhybu. Nadměrná deformace stropu může způsobit poruchy podhledu, podlahové konstrukce nebo příček.

Tuhost stropu v horizontální rovině - tuhost stropní konstrukce v horizontální rovině souvisí se schopností stropu zajistit přenos vodorovného zatížení (od větru) působícího na objekt do svislých nosných konstrukcí.

Z hlediska horizontální tuhosti rozeznáváme stropní konstrukce na tuhé a netuhé. Horizontálně netuhý strop je strop dřevěný, strop s keramickými vložkami Hurdis. Strop tuhý je například železobetonový prefabrikovaný strop, železobetonový prefamonolitický filigranový strop a ocelobetonový strop.

Požadavek minimální vlastní hmotnosti stropu - vlastní tíha nosné konstrukce stropu je zpravidla významnou složkou zatížení, která ovlivňuje nejenom samotný strop, ale i svislé nosné konstrukce a základy. Při návrhu stropů na větší rozpětí (nad 6 m) je vlastní hmotnost zcela rozhodující. Proto je výhodné stropy na velké rozpony vylehčovat dutinami nebo vkládáním vložek z lehčích materiálů.

Protipožární funkce a požadavky

Stropy představují z požárního hlediska jedny z nejdůležitějších konstrukcí. Rozdělují objekt po výšce na úseky, které jsou mnohdy totožné s požárními úseky. Stropy musí splňovat požadavky z hlediska požární odolnosti a stupně hořlavosti použitých stavebních hmot.

Minimální nornou požadovaná požární odolnost stropu je 15 minut, maximální je 180 minut. Stupeň hořlavosti materiálů ve stropech limituje jejich použití u vyšších objektů. Jednoduchý dřevěný trámový strop lez použít pouze v objektech o maximální výšce 4 – 9 m. Smíšené konstrukce obsahující hořlavé, nesnadno hořlavé i nehořlavé hmoty (např. dřevěný trámový strop s násypem a omítaným podhledem) lze používat pro objekty o maximální výšce 22,5 m.

Akustické požadavky

Strop musí splňovat požadavky na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost. Neprůzvučnost je spojena nejenom se skladbou, ale také s uložením stropu na svislé konstrukce a s řešením všech svislých konstrukcí oddělujících prostory.

Vzduchová neprůzvučnost - stavební vzduchová neprůzvučnost zajišťuje odpor konstrukce proti průniku zvuku ze vzduchu jedné místnosti přes konstrukci do místnosti druhé. Rozeznáváme dva způsoby řešení:

  • Princip hmotnostní: Vzduchová neprůzvučnost je úměrná plošné hmotnosti stropu tzn., že strop musí mít určitou minimální plošnou hmotnost (orientačně min. 250-350 kg/m2) tak, aby mohla být zajištěna požadovaná stavební vzduchová neprůzvučnost. Tento požadavek je mnohdy splněn u železobetonových stropů, kleneb a stropů s násypy nebo nadbetonovanými vrstvami dostatečné tloušťky.
  • Princip rozdělených hmot se vzduchovou mezerou: V případě lehčích konstrukcí lze navrhnout systém dvou vrstev oddělených vzduchovou mezerou s výplní (vrstvou rohože z minerálních nebo skelných vláken).

Kročejová neprůzvučnost - jedná se o přenos zvuku, který se do konstrukce dostává prostřednictvím mechanických impulsů (například chůze). Jako ochranu proti kročejovému hluku lze řešit oddělením nášlapné vrstvy podlahy od nosné konstrukce stropu prostřednictvím dvou konstrukčních principů:

  • Plovoucí podlaha: konstrukce podlahy je oddělena od nosné konstrukce stropu, ale i po obvodě od svislých konstrukcí zvukoizolační pružnou vrstvou (například desky z minerálních vláken, plsť).
  • Zvukoizolační podlahový povlak: Jednodušším, ale méně účinným principem je použití nášlapné vrstvy podlahy (koberec, korek), která tlumí účinek dopadajícího mechanického impulsu.

Tepelně technické požadavky

Stropní konstrukce musí splňovat z hlediska tepelně technického požadovaný tepelný odpor, jehož hodnota je závislá na rozdílu teplot v místnostech, které jsou stropní konstrukci odděleny. Větší požadavky jsou proto kladeny na stropy nad průjezdy nebo nevytápěnými prostorami. Naopak požadavky na tepelný odpor stropů mezi vytápěnými prostorami jsou malé. Kromě tepelného odporu je třeba zajistit, aby pokles dotykové teploty podlahy byl menší než požadavek pro daný provoz (koberec, korek).

Na styku obvodové konstrukce a stropu je nutné zamezit vzniku tepelného mostu tak, aby nemohlo ani v případě extrémních rozdílů vnitřní a vnější teploty dojít ke kondenzaci na vnitřním povrchu (vznik plísní aj.).

Konstrukce stropu

Základní prvky vodorovných konstrukcí jsou deska, trám a průvlak. Deska je vhodná pro stropní konstrukce o malém rozpětí (obrázek 1-1a). Trám se používá pro větší rozpětí, při kterém by deska musela mít velkou tloušťku (deska se kombinuje s trámy). Zatížení stropu se přenáší deskou do trámu a z trámu do podpory (obrázek 1-1b). Průvlak se používá pro velká rozpětí, obvykle v kombinaci s deskou a trámy. Zatížení přenáší deskou do trámu a trámem na průvlak osazený na svislé podpoře (obrázek 1-1c).

Podepření stropních konstrukcí může být provedeno stěnou (obrázek 1-2a), skeletovou rámovou konstrukcí (obrázek 1-2b), skeletem hlavicovým (obrázek 1-2c), nebo bodově sloupy (obrázek 1-2d).

Materiál nosných stropních konstrukcí musí vyhovovat mnoha požadavkům, především požadavkům statickým.

Vodorovné nosné prvky ve stropech jsou namáhány zejména ohybem, smykem, popř. kroucením. V konstrukcích namáhaných ohybem je prvek v pásmu přivráceném k zatížení tlačený (s tendencí zkrácení délky) a v pásmu odvráceném je tažený (s tendencí k protažení). Tomu musí odpovídat volba stavebních hmot popř. jejich kombinace.

Dřevo a ocel mají dobrou pevnost v tlaku i tahu. Konstrukce z cihel, tvárnic, kamene a prostého betonu mohou být namáhány pouze tlakem. Prostý, nevyztužený beton má sice velkou pevnost v tlaku, avšak malou v tahu, proto je nutno do tažené části betonového prvku vkládat výztuž. Smyk se v železobetonu zachycuje pomocí třmínku.

Obr. 1-1
Zvětšit obrázekObrázek 1-1
Skladba stropních konstrukcí – a) deska, b) deska a trám, c) deska, trám a průvlak

Obr. 1-2
Zvětšit obrázekObrázek 1-2
Podepření stropní konstrukce – a) stěnou, b) skeletem rámovým, c) skeletem hlavicovým, d) bodově sloupy

Stropní konstrukce lze roztřídit podle stavebního materiálu na:

  • klenby
  • stropy dřevěné
  • stropy železobetonové
  • stropy keramické
  • stropy ocelové

1.2 Klenby

Klenby jako konstrukce stropů se vyskytují ve všech historických obdobích stavitelství a architektury. Jejich význam spočívá hlavně v tom, že umožňují zastropení i na velké rozpětí, protože přenášejí zatížení tlakem a nikoli ohybem. Nevýhodou kleneb po stránce statické je, že většina z nich vyvozuje šikmé tlaky do podpor, které je nutno zachytávat masivními opěrami nebo táhly. Další nevýhodou kleneb je, že mezi vrchním lícem klenby a podlahou vzniká velký nevyužitý prostor, který se nejčastěji zasypává násypem, čímž se zvyšuje hmotnost stavby. Avšak tato hmotnost přispívá k dobré tepelné a zvukové izolaci těchto stropů.

Tradiční klenby se vyzdívaly nejčastěji z kamene nebo cihel, méně obvyklé byly klenby z monolitického betonu. Tvary kleneb v jednotlivých historických obdobích byly hlavním charakteristickým znakem stavebního slohu. Klenuté konstrukce se používají nejenom pro stropy, ale i pro překlady otvorů ve stěnách (nadokenních, nadedveřních), popř. pro odlehčení příček (obrázek 1-12). Patky klenby mohou být zapuštěné, polozapuštěné nebo vyložené (obrázek 1-10). Klenby uložené do ocelových nosníků jsou znázorněné na (obrázek 1-11). V novodobém stavitelství se uplatňují klenby jako tenkostěnné skořepinové železobetonové konstrukce.

Tradiční masivní klenby se dnes již při výstavbě nových objektů nepoužívají. Nejčastěji užívaná cihelná klenba je klenba valená a klenba valená do pásů (obrázek 1-8). Tyto klenby se vyzdívaly v půlkruhovém oblouku. Klenby se vyzdívají na podskružení, které se skládá z lešení, ramenátů a bednění. Cihly se klenou v příčném směru současně z obou stran do vyložených nebo zapuštěných patek. V podélném směru klenby se zdí na vazbu. Odskružuje se po zatvrdnutí malty tak, že se uvolní klíny, kterými bylo podskružení ustaveno do správné polohy.

Podle tvaru dělíme klenby na:

  • Valená klenba – spočívá na dvou podporách. Je základem všech kleneb a z nich jsou odvozené klenby křížové a klášterní.
  • Klášterní klenba – tvar vzniká pronikem dvou valených kleneb. Tam, kde se obě klenby protínají, vznikají tupá žebra, která se ve vrcholu stýkají v jednom bodě.
  • Neckovitá klenba – je kombinaci klenby valené a klášterní.
  • Zrcadlová klenba – tvar zrcadlové klenby vznikne z klášterní klenby, jejíž střední část se doplní zrcadlem, což je rovný strop. Nad zrcadlem vznikne prázdný uzavřený prostor.
  • Křížová klenba – tvar vznikne pronikem dvou valených kleneb (jakou u kášterní klenby). Je to však klenba otevřená. Zvláštním druhem křížových kleneb jsou klenby hvězdicové.
  • Lunetová klenba – je část křížové klenby, která vznikne pronikem dvou valených kleneb o nestejné výšce.
  • Kopule (báň) – tvar kopule je svérická plocha, která vznikne nad kruhovým, eliptickým nebo oválným půdorysem.
  • Česká klenba – lícní plocha české klenby je částí kulové plochy a vzniká, když z báně odřízneme svislými rovinami zbývající části úhelníka vepsaného do půdorysu páteční čáry kopule.
  • Pruská klenba - je tvořena translační plochou kruhovo-kruhovou, elipticko-eliptickou, elipticko-kruhovou nebo naopak. V ploše klenby nevznikají žádné průnikové plochy, a tím ani žádná žebra.

Obr. 1-3Obrázek 1-3
Cihelná klenba valená– 1 – závěr klenby, 2 – patka klenby, 3 – vrcholový klenák (závěrák), l - rozpětí klenby, v - zdvih klenby, R - poloměr zakřivení

Obr. 1-4Obrázek 1-4
1 - Valená klenba, 2 – Klášterní klenba

Obr. 1-5Obrázek 1-5
1 - Necková klenba, 2 – Zrcadlová klenba

Obr. 1-6Obrázek 1-6
1 - Česká klenba, 2 – Kopule (báň)

Obr. 1-7Obrázek 1-7
1 - Pruská klenba, 2 – Křížová klenba

Obr. 1-8Obrázek 1-8
Klenba cihelná valená do pásů – 1 - zeď, 2 - klenba, 3 - klenutý pás

Obr. 1-9
Zvětšit obrázekObrázek 1-9
Klenby valené – úpravy pro docílení klínovitosti spár

Obr. 1-10
Zvětšit obrázekObrázek 1-10
Úpravy patek valených kleneb do zdiva

Obr. 1-11
Zvětšit obrázekObrázek 1-11
Klenby valené – valené klenby do ocelových nosníků a úpravy patek kleneb do ocelových nosníků

Obr. 1-12
Zvětšit obrázekObrázek 1-12
Klenby

1.3 Dřevěné stropy

Dřevěné stropy se v minulosti běžně používaly v bytových, občanských i zemědělských stavbách. V současnosti se s nimi setkáváme většinou při menších stavbách, při stavbách rodinných domů, rekreačních chat a při rekonstrukcích starších budov.

Dřevěné stropy jsou lehké a přitom únosné, mají dobré tepelně a zvukově izolační vlastnosti. Nevýhodou dřevěných stropů je malá bezpečnost proti ohni, poměrně malá tuhost, velké průhyby stropů, malá odolnost proti účinkům vody a vlhkosti (výskyt houby a plísní).

Během dlouhodobého vývoje a používání dřevěných stropních konstrukcí se vyvinulo veliké množství různých druhů a variant těchto stropů. Podle konstrukčního řešení dělíme dřevěné stropy na povalové, trámové a fošnové.

Stropy povalové

Nosnou část stropu tvoří dřevěné trámy (povaly) kladené těsně vedle sebe na sraz, které jsou vzájemně spojené ve styčných spárách dřevěnými klínky nebo železnými skobami. Díky tomuto uložení vzniká deska s rovným podhledem. Povaly jsou většinou ze tří stran hraněné trámy, někdy lze použít i povaly z kulatiny. Na horní líc povalů může být provedena vrstva hliněné mazaniny nebo násyp s podlahou na polštářích. Spodní líc povalů je bez omítky nebo je opatřen rákosovou omítkou. Povalové stropy se používají do rozponu 4,5 m (obrázek 1-13).

Obr. 1-13Obrázek 1-13
Povalový strop – 1 - dřevěné povaly, 2 – ocelové skoby

Stropy trámové

Jsou sestaveny z dřevěných trámů a záklopu (obrázek 1-14). Trámy (stropnice) se kladou ve vzdálenosti 0,90 až 1,00 m do kapes ve zdivu. Zhlaví trámů se před osazením impregnují, stejně jako podložka, na kterou se ukládají. V kapse pro uložení trámů musí být vzduchová mezera, ta tvoří ochranu proti účinkům stavební vlhkosti.

Pro výšení stability nosných zdí se některé trámy kotví ocelovými kotvami do zdi. V minulosti se používaly trámové kleštiny, které se osazovaly obvykle u krajních trámů, nad meziokenními pilíři ve vzdálenosti max. 3 až 4 m. Záklop tvoří desky spojené na pero a drážku nebo překryté lištami. Násyp ze škváry nebo pórobetonové drti působí částečně jako protipožární ochrana a slouží k uložení podlahy. Podhled trámových stropů tvoří buď omítka na pletivu, na rákosové rohoži nebo dřevocementové a sádrokartonové desky, které zvyšují požární odolnost stropů. Dřevěné trámové stropy se používají na rozpětí do 5 - 6,5 m.

Obr. 1-14
Zvětšit obrázekObrázek 1-14
Jednoduchý trámový strop s viditelnými trámy – 1 – fošny, 2 – trám, 3 - podlahová lišta, 4 - podkladní prkno, 5 - trámová klešť

Rozeznáváme trámové stropy:

Jednoduchý trámový strop s viditelnými trámy – používal se nejčastěji pro skladiště, sýpky apod. Prováděl se z hraněných nosných trámů, které se kladly do osové vzdálenosti až 1 m od sebe. Průřezy trámů se volily podle rozpětí, osové vzdálenosti trámů a velikosti zatížení. Na trámy se přibíjel záklop z fošen tloušťky 50 mm, který tvořil tzv. mlynářskou podlahu. Při rozpětích větších než 5 m byly trámy podporovány průvlaky, které mohly být podepřeny dřevěnými sloupy se sedly a pásky (obrázek 1-15).

Obr. 1-15Obrázek 1-15
Jednoduchý trámový strop s viditelnými trámy upravený pro větší rozpon – 1 – průvlak, 2 – sedlo, 3 – svorník, 4 – hmoždík, 5 – pásek, 6 - sloupek

Jednoduchý strop s viditelnými trámy se záklopem a násypem – měl proti jednoduchému trámovému stropu zlepšené zvukově izolační vlastnosti a byl používán v bytové výstavbě, ovšem jen v nízké zástavbě. Na nosné trámy se přibíjel záklop tloušťky 30 mm. Tloušťka násypu byla 120 až 160 mm. Hrubá podlaha se přibíjela do polštářů průřezu 80/120 mm, uložených v násypu v osové vzdálenosti 80 až 90 mm od sebe. Viditelné části nátěru se opatřovaly nátěry (obrázek 1-16).

Obr. 1-16
Zvětšit obrázekObrázek 1-16
Trámový strop s viditelnými trámy se záklopem a násypem – 1 – prkenná podlaha, 2 – polštáře, 3 – násyp, 4 – záklop, 5 – trám, 6 – podlahová lišta, 7 – podkladní prkno, 8 - trámová klešť

Kazetový strop – v podhledu mezi stropnicemi jsou vytvořeny pomocí výměn pravidelné čtverce nebo obdélníky (obrázek 1-17).

Obr. 1-17Obrázek 1-17
Kazetový strop

Trámový strop s omítnutým podhledem a násypem (polospalný strop) – byl nejužívanějším typem stropu v obytných stavbách. Tento strop se používal pro světlosti až do 6 m a celková tloušťka stropní konstrukce včetně podlahy byla kolem 450 mm. Stropní trámy se kladly v osové vzdálenosti až do 900 mm od sebe, polštáře průřezu nejčastěji 80/120 mm byly vždy kolmo na směr trámů ve vzdálenostech 900 mm od sebe. Podbíjení se orákosovalo rohožemi a omítalo (obrázek 1-18).

Obr. 1-18
Zvětšit obrázekObrázek 1-18
Trámový strop s omítnutým podhledem a násypem (tzv. polospalný strop) – 1 – vlýsková podlaha, 2 – hrubá podlaha, 3 – polštáře, 4 – násyp, 5 – záklop, 6 – trám, 7 – podbití, 8 – omítka, 9 – podlahová lišta, 10 - trámová klešť, 11 - podkladní prkno

Obr. 1-19Obrázek 1-19
Výměna u komínu - 1 - normální stropní trám, 2 - zkrácený stropní trám, 3 - trámová výměna

Obr. 1-20Obrázek 1-20
Spojení stropního trámu s trámovou výměnou – 1 – zkrácený stropní trám, 2 – trámová výměna, 3 – skoby

Obr. 1-21Obrázek 1-21
Uložení příček a jejich podporování stropní konstrukcí – a – půlcihelná příčka prochází dřevěným stropem, b - půlcihelná příčka je podporována ocelovým nosníkem, c - půlcihelná příčka je podporována ŽB nosníkem, d - čtvrcihelná příčka je položena na fošnu spočívající na záklopu dřevěného stropu

Trámový strop se zapuštěným záklopem – se liší od předcházejícího stropu tím, že záklop je zapuštěn pod horní líc stropních trámů, takže se zmenšuje celková tloušťka stropu a tedy i jeho hmotnost. Polštáře se kladou do násypu rovnoběžně se stropními trámy, aby mohla být dodržena minimální tloušťka násypu 80 mm kolem trámů i polštářů. (obrázek 1-22).

Obr. 1-22
Zvětšit obrázekObrázek 1-22
Trámový strop s omítnutým podhledem a násypem (tzv. polospalný strop) se zapuštěným záklopem – 1 – vlýsková podlaha, 2 – hrubá podlaha, 3 – polštáře, 4 – násyp, 5 – záklop, 6 – trám, 7 – podbití, 8 – omítka, 9 – podlahová lišta, 10 - trámová klešť, 11 - podkladní prkno

Trámový strop s rákosníky – se liší od normálního trámového stropu tím, že se podhled přibíjí na samostatné trámy (rákosníky). Rákosníky se kladou vždy rovnoběžně se stropními trámy. Tím jsou odděleny části stropní konstrukce od podhledu a dosahuje se zlepšení zvukově izolačních vlastností. Nevýhodou je větší spotřeba dřeva a větší tloušťka stropu. (obrázek 1-23).

Obr. 1-23
Zvětšit obrázekObrázek 1-23
Trámový strop s rakosníky - 1 – vlýsková podlaha, 2 – hrubá podlaha, 3 – polštáře, 4 – násyp, 5 – záklop, 6 – trám, 7 - rákosník, 8 – podbití, 9 – omítka, 10 – podlahová lišta, 11 - trámová klešť, 12 - podkladní prkno

Stropy fošnové

Je dřevěný strop, který ve srovnání s trámovými stropy vykazuje podstatnou úsporu řeziva o 30 až 40 %. Místo tlustých stropních trámů se používá na stropnice fošny tloušťky 50 mm, které se kladou v osové vzdálenosti 500 až 600 mm. U fošnového stropu je důležité zabezpečení stropnic proti vybočení do stran. Provádí se křížovými vzpěrami z latí nebo prken v poli ve vzdálenosti 1200 až 2000 mm (obrázek 1-24).

Obr. 1-24
Zvětšit obrázekObrázek 1-24
Fošnový strop – 1 – vlýsková podlaha, 2 – hrubá podlaha, 3 – polštáře, 4 – násyp, 5 – asfaltovaná lepenka, 6 – záklop, 7 – fošnová stropnice, 8 – příčné vyztužení, 9 – podbití, 10 - omítka, 11 – podlahová lišta

1.4 Stropy keramické

Keramika se – kromě uplatnění v monolitických železobetonových stropech používá pro stropní konstrukce hlavně ve formě prefabrikátů. Jednotlivé nosné konstrukční dílce jsou keramobetonové, vyrábějí se z keramických tenkostěnných tvarovek, z výztuže a z betonu. Výztuž přenáší v konstrukci tahová napětí, napětí tlaková přejímá buď beton nebo sama keramická tvarovka.

Keramické stropy jsou lehké, vytvářejí jednotný keramický podhled (usnadňující povrchovou úpravu), mají velmi dobré tepelně izolační vlastnosti, dobrou požární odolnost a použitelnost ve vlhkém prostředí. Uplatňují se v bytové, občanské i zemědělské výstavbě.

Podle konstrukčního uspořádání rozlišujeme stropy montované:

  • z keramických nosníků a vložek
  • z keramických povalů
  • z keramických panelů

1.4.1 Stropy z keramických nosníků a vložek

Keramické nosníky a keramické vložky se vyrábějí v mnoha tvarových, rozměrových i konstrukčních variantách. V ČR se dlouhodobě používal typ nosníků vytvořený z tvárnic o průřezu obráceného „T“, v jejichž spodních přírubách je zabetonována nosná výztuž, dimenzovaná podle požadovaného rozpětí a zatížení nosníku (v horní části průřezu je uložena pouze výztuž transportní).

Obr. 1-25Obrázek 1-25
Stropy keramické, montované z nosníků a vložek

Nosníky, jejichž délka je odstupňována obvykle po 300 mm (násobek rozměru tvárnic) se kladou v osové vzdálenosti odpovídající zatížení a rozpětí stropní konstrukce (450 mm, 600 mm). Keramické vložky se ukládají na spodní přírubu nosníků. Prostor mezi nosníky a vložkami se dobetonuje (současně s betonáží horní, tlačené vrstvy nosníku).

Keramické nosníky nejsou samy plně nosné, proto se musí při montáži provizorně podepřít (plné nosnosti dosáhnou až po zmonolitnění a zatvrdnutí betonu). Příklad stropní konstrukce z keramických nosníků (složených z jednotlivých keramických tvarovek) a vložek je na obrázku 1-25.

1.4.2 Stropy z keramických povalů

Keramické povaly jsou nosníky sestavené z jedné řady dutých keramických tvárnic, do jejichž podélných drážek se ukládá nosná výztuž, která se zabetonuje. Tím vzniká tuhý prostý nosník se zkoseným betonovým zhlavím.

Povaly se kladou vedle sebe na sraz a kotví se do železobetonového věnce. Zabetonováním styčných spár vzniknou podélná žebra, na horní povrch povalů se provádí cementový potěr v tl. 10 až 20 mm, čímž vzniká tuhá stropní konstrukce. Únosnost povalových stropů lze zvýšit nadbetonováním výztužné desky o tl. 30 až 40 mm.

Povaly se vyrábějí v běžné délce 3,60 až 6,00 m, o šířce 0,30 a výšce 0,15 až 0,30 (výška je dána typem tvarovky a výškou nadbetonované vrstvy). Příklad stropní konstrukce z keramických povalů je na obrázku 1-26.

Obr. 1-26
Zvětšit obrázekObrázek 1-26
Stropy keramické, montované z nosníků a vložek – a) keramický nosník, b) c) skladba stropní konstrukce

1.4.3 Stropy z keramických panelů

Keramické stropní panely jsou plošné prefabrikáty, sestavené ze dvou nebo více řad dutých keramických tvarovek, do jejich podélných drážek se vkládá nosná výztuž, která může být předpjatá i nepředpjatá (podle požadavků rozpětí a zatížení). Zabetonováním tvarovek vzniká panel, který má podélná nosná žebra (vzniká mezi řadami tvarovek) a horní betonovou vrstvu v tl. 30 až 40 mm (obrázek 1-27). Na úložných koncích, v délce odpovídající uložení, jsou panely ukončeny plným betonovým zhlavím, do něhož je ukotvena nosná výztuž panelu.

Panely se vzájemně spojují cementovou zálivkou zajišťující jejich spolupůsobení při roznášení zatížení v příčném směru.

Keramické stropní panely se vyrábějí v délce 3,60 až 6,00m (nepředpjaté) a do délky 6,60m (předpjaté), o šířce 0,60 až 1,20m, výšce 0,15 až 0,30 m (která je dána výškou tvarovek a výškou betonové vrstvy).

Obr. 1-27
Zvětšit obrázekObrázek 1-27
Stropy keramické, montované z nosníků a vložek – a) keramický nosník, b) c) skladba stropní konstrukce

1.5 Ocelové stropy

Ocelové stropní konstrukce se používají hlavně v ocelových skeletech. Jsou lehké, snadno se montují i demontují. Jejich nevýhodou je nedostatečná zvuková izolace, nízká požární odolnost (u oceli dochází při teplotách nad 600°C k nevratným deformacím) a nutnost ochrany ocelových prvků proti korozi. Ocelové stropní konstrukce se skládají z nosné části, z podlahové a roznášecí vrstvy, popř. z podhledu.

Základním konstrukčním prvkem jsou profilované plechy tvarované za studena. Plech je zohýbán do desek s vlnami o výšce 30 až 150 mm, které na sebe snadno navazují překrytím v příčném i podélném směru.

Plechy se vyrábějí v různých tvarových a pevnostních variantách (průřezy symetrické, asymetrické, kombinované). Jejich příklady uvádí obrázek 1-28. Profilované plechy se kladou buď přímo na průvlaky nebo na stropnice (příhradové, tenkostěnné nebo z válcovaných profilů), příklady průřezů stropnic uvádí (obrázek 1-29).

Podle způsobu podporování rozeznáváme (obrázek 1-30):

  • uložení primární, při němž jsou plechy kladeny přímo na průvlaky hlavní nosné konstrukce (pokud jejich osová vzdálenost je max. 3,00 m),
  • uložení sekundárním způsobem, tj. na stropnice, které spočívají na průvlacích, tento systém se používá buď při osové vzdálenosti průvlaků nad 3,00 m nebo pro velká zatížení. Osová vzdálenost stropnic se pohybuje od 1,20 m do 3,00 m.

Obr. 1-28
Zvětšit obrázekObrázek 1-28
Ocelové stropní konstrukce – příklady průřezů tenkostěnných ocelových plechů

Obr. 1-29
Zvětšit obrázekObrázek 1-29
Ocelové stropní konstrukce – příklady stropnic

Připojení plechových nosníků k průvlakům nebo stropnicím se provádí svařením, nastřelením popř. šroubováním nebo lepením. Na plechy se ukládá roznášecí vrstva, např. prefabrikované desky nebo monolitická výplň. Soudržnost mezi betonem a ocelovými plechy se zvýší jejich spřažením.

Ocelobetonové spřažené stropy mají ocelové nosníky opatřeny prvky přenášejícími smyková namáhání. Mohou to být ocelové trny, zarážky, přivařená betonářská výztuž apod. Po zabetonování vzniká spřažená ocelobetonová stropní konstrukce, ve které ocelový nosník přenáší tah a beton se spolupodílí na přenášení tlaku v horní části průřezu (obrázek 1-29c). Takto upravené ocelobetonové spřažené stropy jsou tuhé, používají se i pro vícepodlažní a výškové objekty.

Obr. 1-30
Zvětšit obrázekObrázek 1-30
Ocelové stropní konstrukce – uložení plechových nosníků na hlavní nosnou konstrukci a příklad spřaženého ocelobetonového stropu

Protipožární ochrana ocelových stropů se provádí buď přímo na stropní prvky (např. nástřiky a nátěry ze zpěňovacích hmot) nebo nepřímo, provedením nehořlavého podhledu. Podhledy mohou mít funkci akustickou, nejčastěji je však zvukově izolační vrstva součástí podlahové skladby. Příklady skladby ocelových stropních konstrukcí jsou uvedeny na obrázku 1-31.

Obr. 1-31Obrázek 1-31
Ocelové stropní konstrukce – příklad skladby stropní konstrukce

1.6 Železobetonové stropy

Železobeton je nejpoužívanějším materiálem pro nosné konstrukce stropů. Jejich výhody spočívají ve velké únosnosti, trvanlivosti, tuhosti a nehořlavosti. Nevýhodou je malý tepelný odpor, náročná demontáž, demolice a následná recyklace materiálu.

Velká objemová hmotnost železobetonu je na jedné straně nevýhodou vzhledem ke značnému zatížení svislých konstrukcí, základů i vlastní konstrukce stropu, na druhé straně je výhodná z hlediska akustických vlastností (vzduchová neprůzvučnost).

Konstrukční řešení železobetonových stropů je ovlivněno hlavně užitným zatížením rozpětím a uspořádáním svislých podpor.

Z technologického hlediska rozlišujeme tři hlavní skupiny železobetonových stropů:

  • 1. monolitické
  • 2. prefabrikované
  • 3. prefa-monolitické

1.6.1 Monolitické železobetonové stropy

Monolitické železobetonové stropy se betonují přímo na místě svého budoucího působení do bednění, ve kterém je uložena výztuž.

Výhodou monolitických stropů je možnost dokonalého ztužení objektu v obou směrech, tvarová stabilita, použitelnost pro libovolný půdorys o různém rozpětí a zatížení, stropní konstrukce může být dimenzována velmi hospodárně, přesně pro dané podmínky vhodnou volbou tvaru, rozměrů, druhu betonu a výztuže.

Nevýhodou je nutné bednění, velká staveništní pracnost, mokrý technologický proces, omezení stavebních prací v zimním období a dlouhá doba tvrdnutí betonu (vyžadující technologické přestávky a prodlužující dobu výstavby).

Dimenzování monolitických konstrukcí musí být podloženo statickým výpočtem.

Podle základního konstrukčního řešení se monolitické stropy dělí na:

  • 1. deskové
  • 2. trámové a žebrové
  • 3. hřibové
  • 4. se skrytými průvlaky
  • 5. sklobetonové

Monolitické železobetonové stropy deskové

Deskové stropy jsou tvarově nejjednodušší. Jejich výhodou je jednoduché bednění i vyztužení a rovný podhled.

Deska může být uložena na dvou protilehlých podporách (hlavní vyztužení je jednosměrné) nebo po celém obvodě (vyztužení obousměrné).

Uložení desek na podporách může být kloubové (desky prostě uložené) nebo vetknuté. Desky souvisle probíhající přes více podpor jsou desky spojité. U desek vetknutých a spojitých je ze statického hlediska výhodné zvětšit jejich tloušťku u podpor náběhy.

Obr. 1-32
Zvětšit obrázekObrázek 1-32
Monolitické železobetonové stropy deskové, desky v jednom poli, jednosměrně vyztužené – a) deska prostě uložená, b) vetknutá

Obr. 1-33
Zvětšit obrázekObrázek 1-33
Monolitické železobetonové stropy deskové, desky v jednom poli, jednosměrně vyztužené – a) deska vetknutá s náběhy, b) deska převislá (konzola)

Desky konzolové jsou na jednom konci volné, na druhém upnuté do podpory. Dále uvedené rozměry desek jsou pouze orientační, týkají se desek s běžným zatížením. Skutečné rozměry je nutno posoudit podle příslušné normy.

Desky jednosměrně vyztužené, prostě (kloubově) uložené, se používají pro rozpětí do 3,0 m, desky vetknuté do 4,5 m, desky s náběhy do 6,0 m. Tloušťka desek prostě uložených d0 = 1/25 až 1/20 (1 = výpočtové rozpětí), desek vetknutých nebo spojitých d0 = 1/35 až 1/30 l. Minimální tloušťka desek je 50 mm.

Obr. 1-34
Zvětšit obrázekObrázek 1-34
Monolitické železobetonové stropy deskové, desky spojité, jednosměrně vyztužené – a) deska prostě uložená, b) deska vetknutá

Desky obousměrně vyztužené (tzv. křížem armované) přenášejí zatížení oběma směry. Používají se pro pole až 9x9 m, o poměru 1:1 až 1:2. Tloušťka desek prostě uložených d0 = (l/75 (lx + ly), vetknutých d0 = 1/105 (lx + ly), kde lx a ly značí rozpětí v obou směrech.

Obr. 1-35
Zvětšit obrázekObrázek 1-35
Monolitické železobetonové stropy deskové, desky vyztužené obousměrně – a) deska prostě uložená po celém obvodu, b) deska vetknutá po celém obvodu

Pro snížení plošné hmotnosti desek se používá jejich vylehčování (např. keramickými vložkami nebo vložkami z lehkého betonu).

Monolitické železobetonové stropy trámové a žebrové

Princip nosné konstrukce spočívá v monolitickém spojení trámů (žeber) s deskou, čímž vzniká staticky výhodný „T“ průřez.

Trámy mohou být orientovány v jednom směru nebo ve dvou (popř. i více) směrech a vytvářet tzv. kazetové stropy. Jednosměrné trámové a žebrové stropy jsou podepřeny průvlaky nebo stěnami na dvou protilehlých stranách.

V závislosti na rozpětí a zatížení se navrhují osové vzdálenosti trámů, popř. žeber.

Stropy trámové mají osovou vzdálenost trámů 1,2 až 3,0 m.

Stropy žebrové mají osovou vzdálenost žeber 0,6 až 1,2 m. Při menší vzdálenosti žeber, do 0,6 m se strop označuje jako žebírkový.

Trámové a žebrové stropy jsou velmi únosné, používají se pro velká rozpětí a velká zatížení. Jejich nevýhodou je pracnost bednění i vyztužení a nerovný podhled. Proto se trámové a žebrové stropy opatřují podhledem.

Podle tvaru a konstrukčního řešení rozeznáváme trámové a žebrové:

  • stropy s viditelnými trámy
  • stropy s podhledem dodatečně provedeným
  • stropy bedničkové
  • stropy vložkové

Stropy s viditelnými trámy (obrázek 1-36a) se používají v objektech, kde není nutný rovný podhled (sklady, výrobní objekty apod.). Osová vzdálenost trámů se volí 1,2 až 3,0 m pro rozpětí až 7,5 m. Jsou-li trámy podporovány průvlakem, navrhuje se jejich počet a rozmístění tak, aby průvlak nebyl zatížen uprostřed své délky (sudý počet trámů, lichý počet polí).

Trámy mají zpravidla obdélníkový průřez o výšce min 1/20 rozpětí (u prostě uložených trámů) a min 1/25 rozpětí (u trámů vetknutých a spojitých). Při velkém zatížení a rozpětí lze na trámech povést náběhy.

Desky spolupůsobí účinně s trámy tehdy, je-li jejich spolupůsobící tloušťka d0 =1/10 výšky průřezu trámu (avšak min 50 mm).

Obr. 1-36
Zvětšit obrázekObrázek 1-36
Monolitické stropy trámové – a) s viditelnými trámy, b) s rovným podhledem, c) strop žebrový (bedníčkový)

Stropy kazetové jsou zvláštním druhem trámových stropů, které mají trámy uspořádány ve dvou, obvykle na sebe kolmých směrech. Mezi trámy se vytvářejí kazety s tenkou deskou.

Kazetové stropy se používají k zastropení velkých rozponů se čtvercovým nebo obdélníkovým půdorysem (poměr stran 1:1 až 1:15). V reprezentačních místnostech /vestibulech, sálech apod.ú se viditelné trámy dekorativně upravují.

Stropy s podhledem dodatečně provedeným (obrázek 1-36b): Rovný podhled trámových a žebrových stropů se provádí buď dodatečně nebo současně s nosnou konstrukcí.

Dodatečný podhled se provádí na stropech žebrových, může být vytvořen omítkou na podbití nebo na maltonosném pletivu (keramidovém, rabicovém), častěji se však provádí montážním systémem (např. ze sádrokartonových desek).

Podhled prováděný současně s nosnou konstrukcí má strop bedničkový nebo strop žebírkový s vložkami. Jejich předností je – kromě rovného podhledu – jednoduché bednění.

Stropy bedničkové (obrázek 1-36c) mají osovou vzdálenost žeber 0,6 až 1,2 m. Jejich podhled tvoří železobetonová deska, která je součástí stropní konstrukce.

Podhledová deska o tl. 30 až 35 mm se betonuje na rovné bednění, na ni se kladou bedničky, obvykle dřevěné, které vytvářejí bednění žeber a horní desky. Po zabetonování bedničky zůstávají v konstrukci jako tzv. ztracené bednění.

Bedničkové stropy mají značnou spotřebu dřeva, jsou pracné a nákladné. V současné době se používají ojediněle, setkáváme se s nimi hlavně při rekonstrukcích budov.

Stropy vložkové (obrázek 1-37) mají rovný podhled vytvořený spodním lícem dutých vložek z keramiky nebo lehkých betonů. Jsou funkčně tvarovány tak, aby kromě rovného podhledu vytvářely současně i formu pro betonáž nosných žebírek (na spodním líci mají příruby).

Vložky se kladou na rovné bednění „nasucho“, mezi nimi vzniká prostor pro vytvoření žebírek, který se po vložení výztuže zabetonuje včetně stropní desky. Osová vzdálenost žebírek je dána rozměry vložek (obvykle 0,30 až 0,75 m). Vzhledem k malé osové vzdálenosti vychází i malá šířka žeber (odtud název „žebírka“).

V současné době existuje široký sortiment dutých stropních vložek, nejrozšířenější zůstávají klasické keramické vložky „Simplex“, „Simplex-Rekord“, „Armo“ aj. , z nichž je možno vytvářet různé výšky žebírek. Jejich výztuž a tloušťka vrchní betonové desky musí být podloženy výpočtem.

Výhodou žebírkových vložkových stropů je rovný podhled, jednoduché bednění, možnost použití pro různá rozpětí, vysoká odolnost proti požáru, dobrá tepelně izolační schopnost a snadné řešení vertikálních prostupů.

Nevýhodou je velká pracnost a možnost zatížení až po dosažení únosnosti betonu.

Obr. 1-37Obrázek 1-37
Monolitické stropy žebírkové s keramickými vložkami Simplex

Monolitické železobetonové stropy hřibové

Hřibové stropy jsou v podstatě křížem vyztužené desky podepřené sloupy s viditelnými hřibovými hlavicemi. Jsou velmi únosné, používají se pro velká užitná zatížení (nad 10 kNm-2 ) a pro velkou osovou vzdálenost sloupů (nad 7,5 m). Půdorysná osnova podpor je čtvercová až obdélníková (do poměru stran 1:1,25).

Sloupy mají obvykle kruhový nebo mnohoúhelníkový průřez, jemuž tvarově odpovídá hlavice (obrázek 1-38a).

Hřibová hlavice vytváří náběhy a snižuje nebezpečí propíchnutí desky v okolí sloupu. Tvar hlavice se přizpůsobuje možnostem výrobní technologie. Staticky výhodný je tvar komolého kužele, který je však výrobně komplikovaný, proto se používají různé tvarové varianty komolých jehlanů.

Stropní deska je křížem armovaná, její výztuž je nad podporami zesílena v obou směrech v pruzích o šířce min ¼ rozpětí na každou stranu od středu podpor a tvoří silně vyztužené podporové pruhy. Tyto ploché, tzv. skryté průvlaky přenášejí zatížení ze střední desky prostřednictvím hlavic do sloupů.

Hřibové stropy mají velkou únosnost, používají se hlavně ve výrobních a skladovacích objektech, avšak uplatnily se také – po architektonických úpravách tvaru hlavic a podhledu – na stavbách kulturních, ve výstavních pavilonech i v sakrálních stavbách jako výtvarný prvek.

Obr. 1-38
Zvětšit obrázekObrázek 1-38
Železobetonové monolitické stropy – a) hřibové, a1) schéma půdorysu, a2) příklady tvaru hlavic, b) stropy bezprůvlakové

Monolitické stropy se skrytými průvlaky

Monolitické železobetonové deskové stropy s rovným podhledem, bez viditelných průvlaků a hlavic jsou označovány jako bezprůvlakové (obrázek 1-38b). Křížem vyztužená stropní deska má nad podporami zesílenou výztuž, která se ukládá obousměrně v pruzích o šířce ¼ až ½ rozpětí. Tyto podporové pruhy jsou ve skutečnosti skryté průvlaky. Nejmenší tloušťka desky je 160 mm.

Výhodou monolitických stropů se skrytými průvlaky je jednoduché bednění, snadné vedení instalací a jednoduchá kompletace doplňkovými konstrukcemi (např. dílce montovaných příček mají stejnou výšku).

Nevýhodou je velká hmotnost (tloušťka celé desky musí být dimenzována podle největšího namáhání v okolí sloupu), malá tuhost (kterou je nutno zajišťovat výztužnými stěnami nebo jádry) a malá únosnost (užitné zatížení do 5 kNm-2).

Monolitické stropy sklobetonové

Sklobetonové stropy jsou železobetonové monolitické žebírkové konstrukce se skleněnými výplněmi (obrázek 1-39). Železobeton a sklo je možno kombinovat, neboť rozdíl jejich teplotních součinitelů délkové roztažnosti je poměrně malý.

Žebírka, orientovaná ve dvou na sebe kolmých směrech, tvoří kazetový strop. Osovou vzdálenost žebírek určují rozměry skleněných tvárnic (obvykle 150/150 až 250/250 mm). Výška žebírek je dána rozpětím a zatížením stropu (žebírka mohou mít výšku odpovídající výšce tvárnic nebo mohou být spuštěna pod jejich spodní líc a být vyšší. Žebírka jsou subtilní (šířka 40 – 50 mm). Výztuž žebírek se kotví do obvodového rámu.

Skleněné tvarovky jsou buď plné anebo duté, které mají lepší tepelně technické vlastnosti. Kromě běžných pravoúhlých tvarovek se vyrábějí i tvarovky kruhové.

Obvodový rám musí být od nosné konstrukce oddělen dilatační spárou vyplněnou pružnou vložkou. Rozměry volně dilatujících sklobetonových polí jsou dány roztažností skla a betonu a velikostí zatížení (max. 5 m).

Sklobetonové stropy se navrhují do rozpětí 3,0 m, pochůzné sklobetonové konstrukce mají rozpětí max. 1,5 m. Druhý půdorysné rozměr není omezen, avšak strop musí být rozdělen dilatačními spárami.

Sklobetonové stropy umožňují prosvětlení nebo přisvětlení prostoru pod stropem (střechou). Používají se nad halami, pasážemi a chodníkovými osvětlovacími šachtami.

Obr. 1-39
Zvětšit obrázekObrázek 1-39
Sklobetonové stropy

1.6.2 Prefabrikované železobetonové stropy

Prefabrikované železobetonové stropy se montují z prvků vyrobených průmyslovým způsobem ve specializovaných výrobnách, na stavbě se zmonolitňují v tuhé konstrukce, schopné přenášet i vodorovná zatížení působící na budovu.

Výhodou prefabrikovaných stropů je rychlá a snadná montáž, menší pracnost na stavbě, menší plošná hmotnost stropu a úspora materiálu (dosažená různým profilováním prefabrikátů nebo jejich vylehčením dutinami), omezení mokrých procesů na staveništi, zmenšení závislosti stavebních prací na klimatických podmínkách a okamžitá únosnost stropu po jejích smontování (zkrácení doby výstavby).

Nevýhodou jsou zejména vysoké dopravní náklady, potřeba těžkých montážních mechanizmů, menší tuhost stavby v příčném směru (ve srovnání s monolitickými stropy), citlivost na sedání stavby a na působení teplotních změn (vznik trhlin v místě styku prefabrikátů).

Železobetonové prefabrikované stropy se třídí podle tvaru a rozměrů dílců na stropy montované:

  • 1. z nosníků a vložek,
  • 2. z panelů.

Prefabrikované stropy ze železobetonových nosníků

Stropní konstrukce se skládá z nosníků, vložek a zálivky (obrázek 1-40).

Nosníky ze železobetonu popř. z předpjatého betonu o průřezu „I“ nebo obráceného „T“ se osazují v pravidelných osových vzdálenostech (300, 600 mm). Nosníky mají upravené zhlaví s armaturou, sloužící ke spojení s výztuží pozedních věnců. Nosníky „T“ musí být vzhledem ke své malé výšce a menší únosnosti podepřeny až do doby zatvrdnutí dobetonované části, která staticky spolupůsobí s vlastními nosníky. Na jejich spodní příruby se ukládají vložky.

Vložky, tvořící výplň mezi nosníky, se vyrábějí z lehkého betonu nebo z keramiky. Spolupůsobení vložek s nosníky se zajišťuje dobetonováním.

Pro zajištění tuhosti je strop opatřen betonovou deskou o tl. min 50 mm, vyztuženou sítí. Konstrukce uvedená na obrázku 1-40 je klasickým příkladem tohoto druhu, s kterou se v současnosti často setkáváme při rekonstrukcích bytových a občanských staveb.

Obr. 1-40
Zvětšit obrázekObrázek 1-40
Stropy montované ze železobetonových nosníků a vložek – a) průřezy nosníků, b) příklady skladby, c) uložení nosníku (podélný styk se stěnou

Prefabrikované stropy panelové

Stropní panely jsou velkoplošné dílce, vyráběné ze železobetonu nebo z předpjatého betonu. Jejich průřez může být plný, vylehčený (dutinami) nebo žebrový.

Druhy panelů: Podle tvaru, umístění v budově a podle zatížení rozenáváme panely normální, zesílené, (pro větší zatížení – např. příčkami, panely instalační (opatřené prostupy), balkónové, schodišťové aj.

Rozměry panelů jsou ovlivněny rozpětím, zatížením a použitým konstrukčním materiálem. Délky panelů se pohybují do 12 m, šířky do 2,4 až 3,6 m. Velikost panelů je limitována montážní technologií (např. 3 až 5-ti tunová technologie – dle únosnosti transportních mechanizmů) a manipulačními možnostmi.

Vyztužení: Stropní panely jsou vyztuženy nejčastěji v jednom směru (ukládají se na protilehlé podpory – stěny nebo průvlaky), pro menší rozměry mohou být panely plné vyztuženy obousměrně (ukládají se po celém obvodu nebo jsou podepřeny lokálně v rozích).

Uložení: Stropní panely se ukládají do lože z cementové malty. Jejich čela se zabetonují do svislých nosných konstrukcí, čímž se celý objekt ztuží. Zmonolitnění konstrukce se zajišťuje betonovou zálivkou všech spár mezi panely a vložením zálivkové výztuže, pro hmoždinkovou nebo jinou úpravu (obrázek 1-41). Po zabetonování ztužujících věnců a styčných spár spolupůsobí panely jako souvislé stropní desky.

Obr. 1-41
Zvětšit obrázekObrázek 1-41
Příklady profilování bočnic stropních panelů

Panely plné, nevylehčené, se vyrábějí ze železobetonu v délkách do 4,20 m, jejich tloušťka se pohybuje v závislosti na rozponu do 160 mm. Plné panely se používají pouze v bytové a občanské výstavbě.

Panely dutinové (obrázek 1-42a) vyráběné ze železobetonu v délkách do 6,60 m (šířka 500 až 2400 mm, tl. 150 až 250 mm) jsou vylehčené kruhovými dutinami. Boční plochy jsou profilovány. Malé instalační prostupy (100 až 180 mm) lze v panelech prosekat v prostoru dutin, větší prostupy vznikají vynecháním panelu ve skladbě stropu a monolitickým dobetonováním zbývající části kolem prostupu, popř. použitím panelů instalačních.

Předpjaté panely dutinové mají průřez vylehčený kruhovými dutinami. Hlavní nosná výztuž, umístěná ve spodní (někdy i horní) části průřezu, je předepnutá. U nás nejvíce používané panely Spiroll (obrázek 1-42b) se vyrábějí v libovolných délkách od 6,0 do 12,0 m (výhledově až 20 m). Jednotná šířka je 1,20 m, výška 0,25 až 0,30 m (0,40 m).

Výztuž tvoří předpínací lana. Úložná délka je 100 mm. Panely Spiroll se vyrábějí bez prostupů (drobné prostupy lze na stavbě provést proražením horní a dolní klenby dutin – max. rozměr 150 x 250 mm).

Panely Spiroll se používají pro velká rozpětí občanských a průmyslových staveb. Ukládají se na stěny nebo průvlaky do maltového lože nebo na pryžové podložky.

Předpjaté panely žebrové mají průřez tvaru TT nebo obráceného U (obrázek 1-42c). Používají se pro velká zatížení a rozpony do 24 m. Jsou tvořeny žebry o jednotné osové vzdálenosti 1080 mm a deskou tl. 50mm. Šířka panelů je 1,2 až 2,4 m, výška 0,40 m, 0,60 m a 0,75 m. Žebra mohou mít ve zhlaví ozub pro zapuštěné uložení. Panely se ukládají na nosnou konstrukci prostřednictvím pryžových ložisek. Vzájemné spojení panelů je zajištěno svařením styčníkových destiček osazených v horní desce panelů.

Předpjaté žebrové panely se používají pro stropní a střešní konstrukce hal, obchodních domů apod.

Obr. 1-42
Zvětšit obrázekObrázek 1-42
Betonové stropní panely – a) železobetonové dutinové, a1) průřezy, a2) příklad uložení, b) předpjaté dutinové panely Spiroll, c) předpjaté panely žebrové

Stropy montované z velkorozměrových prefabrikátů umožňují rychlý postup výstavby, představují malou staveništní pracnost, mají malý počet styků a spár. Vyžadují však použití těžkých stavebních mechanizmů.

Prefa-monolitické železobetonové stropy

Železobetonové prefa-monolitické stropy jsou polomontované konstrukce kombinované z prefabrikovaných dílců, doplněných na staveništi monolitickou částí, se kterou vytvářejí spřaženou konstrukci.

Prefa-monolitické konstrukce mají četné výhody ve srovnání s monolitickými stropy (vyloučení bednění, menší pracnost, kratší doba výstavby) i ve srovnání se stropy prefabrikovanými (menší hmotnost dílců, jednoduchá manipulace s nimi, nižší dopravní náklady). Z uvedených důvodů jsou prefa-monolitické konstrukce od konce 20. století velmi rozšířenou variantou železobetonových stropů. Nejpoužívanější typy prefa-monolitických stropů jsou:

  • 1. prefa-monolitické stropy z nosníků a vložek
  • 2. prefa-monolitické stropy deskové

Prefa-monolitické stropy z nosníků a vložek

Prefa-monolitické stropy z nosníků a vložek se používají místo dříve velmi rozšířených stropů z betonových plných nosníků a vložek.

Nosníky se vyrábějí v různých variantách, např. „Filigran“, „Hat-trick“, Honos-Pot“ aj. Po osazení na podpory se nosníky provizorně podepírají a na ně se osazují vložky keramické nebo z lehčeného betonu. Vložky vytvářejí rovný podhled stropu a současně bednění pro dobetonování nosníků, celá konstrukce se zabetonuje včetně krycí vyztužené desky.

Obr. 1-43
Zvětšit obrázekObrázek 1-43
Prefa-monolitické stropy z nosníků a vložek (nosníky Honos)

Nosníky Filigran tvoří betonová nebo keramická patka, ve které je osazena příhradová prostorová výztuž. Stropní konstrukce má po zabetonování souvislou krycí desku o tl. 30 až 60 mm.

Nosníky Hat-trick jsou předpjaté železobetonové prvky, které mají v horní části průřezu příčné otvory pro umístění třmínků. Třmínky se ohýbají do tvaru potřebného pro spřažení s nadbetonovanou částí nosníků. Nosníky se používají v kombinaci s pórobetonovými vložkami nebo s deskami Hurdis. Byly vyvinuty jako náhrada běžně používaných ocelových válcovaných „I“ profilů ve stropech Hurdis.

Nosníky Honos-Pot se skládají z řady keramických tvarovek, v jejichž drážce je zabetonována výztuž z ocelového plechu, ke které jsou oboustranně přivařeny ztužující pruty betonářské výztuže (obrázek 1-43).

Prefabrikované nosníky a vložky pro monolitické stropní konstrukce se vyrábějí v mnoha modifikacích, pro různá zatížení i různé rozpony (až do 7,5 m). Osová vzdálenost nosníků je dána typem použitých vložek (450 až 600 mm).

Prefa-monolitické stropy deskové

Prefa-monolitické stropy deskové jsou vytvořeny velkoplošnou, prefabrikovanou deskou, vytvářející ztracené bednění ve spřažených stropních konstrukcích.

Stropy typu Filigran se skládají z tenké železobetonové prefabrikované desky, na kterou se na stavbě nadbetonuje horní monolitická část (obrázek 1-44). Z desek vyčnívající prostorová příhradová výztuž staticky spolupůsobí s nadbetonovanou monolitickou vrstvou a vytváří spřaženou nosnou konstrukci. Podhledová plocha prefabrikované desky je rovná, horní plocha zdrsněná (zajištění soudržnosti s monolitickou částí stropu). Délka prefa desky typ Filigran je max. do 7,0 m a šířka 1,2 – 2,4 m).

Obr. 1-44
Zvětšit obrázekObrázek 1-44
Prefa-monolitické stropy deskové – prefa deska typ Filigran

Desky, působící v konstrukci jako ztracené bednění, se vyrábějí v různých půdorysných tvarech a rozměrech dle individuálních požadavků (max. rozměry 3,2 m x 7,5 m, tl. 60 až 100 mm). Pro větší rozpony se používají desky předepjaté. Výsledná tloušťka spřažené stropní konstrukce je 150 až 250 mm. Způsob vyztužení a rozměry určí statický výpočet. Desky se ukládají na maltové lože, do zatvrdnutí monolitické části musí být provizorně podepřeny.

Spřažené stropní konstrukce umožňují velkou rozměrovou i zatěžovací variabilitu, vytvářejí rovný podhled, nevyžadují bednění ani těžkou mechanizaci, proto se v posledním desítiletí velmi rozšířily.

1.7 Návrh stropní konstrukce

1.7.1 Monolitický železobetonový strop

Jelikož deskový monolitický strop přichází do úvahy u traktů do rozpětí asi 3 m (vetknutý, spojitý do 4 m), vzhledem k větším rozponům zadaného objektu se procvičí strop žebrový. rozpětí desky se tím zmenší na vzdálenost Ls mezi žebry. – obrázek 1-45, 1-46. Žebra se dělí podle vzájemných vzdáleností (a tedy i vlastních rozměrů) na trámy – obrázek 1-45, které se uvažují často bez podhledu a žebírka – obrázek 1-46, které se zpravidla doplňují podhledem.

Obr. 1-45Obrázek 1-45
Trámový strop

Obr. 1-46Obrázek 1-46
Žebírkový strop

Napětí v nosnících roste kvadraticky s jejich rozpětím a s tím roste i spotřeba materiálu. volíme tedy směr nosníků tak, aby jejich délka byla kratší ze dvou možností v obdélníkovém poli.

Svislými nosnými konstrukcemi jsou zdi, příčky mohou mít vliv na rozmístění žeber v tom smyslu, že

  1. příčka se umísťuje přednostně na žebro, přetíná-li toto ve stejném směru – obrázek 1-47a, spočívá-li příčka na desce musí se navrhovat deska atypicky tlustší obrázek 1-47b, nebo značně více vyztužená,
  2. při nerovném (viditelném) podhledu se snažíme vyhýbat tzv. kapsám mezi žebrem a příčkou – obrázek 1-47c.

Obr. 1-47Obrázek 1-47
stropních žeber a příček

Při půdorysu o více polích, jejichž rozměry se blíží čtverci, je hospodárnější navrhovat žebra spojitá, to znamená, že je volíme podélně (k objektu).

Zavěšený podhled (jinak – podhled) u stropních konstrukcí se volí z různých důvodů: akustických, požárních, tepelně izolačních i estetických. Jinak jím můžeme zakrýt případně nežádoucí vzhled stropních prvků, instalací atd. a jednak můžeme zamezit vzniku stínů na stropu. K tomuto nutno přihlížet zejména v případě, kdy žebra jsou rovnoběžná s okny – obrázek 1-48. Volíme zde podhled rovný, který zklidní vzhled stropu i místnosti a zvýší hygienu prostoru (hledisko osvětlenosti, prašnosti a cirkulace vzduchu).

Obr. 1-48Obrázek 1-48
Stropní žebra rovnoběžná s okny

Rozměry prvků a jejich vzdálenosti lze předběžně volit z obrázku 1-49 až 1-51. Získané hodnoty vyplývají z empirických údajů o rozpětí a způsobu uložení nosníků. Pro prováděcí výkresy v praxi jsou dimenze upřesňovány statickým výpočtem. Je-li pro určitý rozměr více kritérií, rozhoduje to, z něhož vychází největší hodnota.

Rozměry monolitických konstrukcí nepodléhají modulové koordinaci (jsou zaokrouhlované na 10, někdy do 5 mm), neměly by však narušovat modulové rozměry navazujících dílů, výrobků apod.

Obr. 1-49
Zvětšit obrázekObrázek 1-49

Obr. 1-50
Zvětšit obrázekObrázek 1-50

Obr. 1-51
Zvětšit obrázekObrázek 1-51

Rozmístění žeber volíme v pravidelných vzdálenostech, tj. tak, aby desky mezi žebry měly stejný rozměr (B-b) – obrázek 1-52. U krajních desek můžeme vzdálenost podpor o něco zkrátit (až na 80% původní délky desky B) na B´, čímž umožníme i zde použití stejné výztuže. U spojitých desek v krajním poli totiž vznikají větší napětí než ve vnitřních polích – obrázek 1-53.

Je-li zeď pod stropními žebry vystřídána dlouhým překladem (průvlakem), snažíme se rozmístit žebra tak, aby byla mimo střed překladu, protože v tomto místě je namáhání překladu nejméně příznivé.

Obr. 1-52 a 1-53
Zvětšit obrázekObrázek 1-52 a 1-53

Postup při řešení monolitického žebrového stropu lze shrnout do následujících kroků:

  1. určení směru žeber – podle půdorysu traktů
  2. určení podhledu – podle druhu místností a podle směru stropních žeber vzhledem k oknům, z toho může vyplývat volba druhu stropu, trámového nebo žebírkového
  3. volba druhu stropu: trámového nebo žebírkového
  4. rozmístění žeber:
    1. dimenzování žeber
    2. úvaha o zatížení stropu příčkami
    3. úvaha o zatížení překladů (průvlaků) stropem, žebra mimo střed.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 1

Navrhněte železobetonový trámový strop (rozměr a rozmístění trámů, tloušťka desky) nad půdorysem místností o rozměrech 6200x11300 mm. Schématicky zakreslete, okótujte.

1.7.2 Keramický strop

U všech druhů těchto prvků lze vybírat z pestré nabídky nosných a výplňových prvků, které lze často i kombinovat. V následujícím textu a obrázcích mohou být uvedeny pouze některé charakteristické výrobky.

Keramické stropy – jako kombinace výplňových keramických tvarovek a nosné oceli + betonu se rozlišují podle míry prefabrikace nosníků:

  1. keramické stropy s monolitickými nosníky: ARMO, PARMO, JUWO
  2. keramické stropy s polomontovanými nosníky:
    • příhradovými : FERT, POT pro vložky MIAKO, HF pro desky HURDIS
    • betonovými: HAT TRICK
    • keramobetonovými (obrácené T): KPZT
  3. keramické stropy s montovanými nosníky: železobetonové prefabrikované nosníky, anebo ocelové traverzy s deskami HURDIS
  4. stropy z keramických panelů nebo povalů: POD.

Tvar některých nosníků a stropních vložek, jejich rozměry jsou na obrázku 1-54 a 1-55.

Obr. 1-54
Zvětšit obrázekObrázek 1-54

Obr. 1-55
Zvětšit obrázekObrázek 1-55

1.7.3 Systémové překlady a věnce

Kromě univerzálních překladových prvků (např. železobetonových) se vyrábějí i specializované doplňující prvky (tvarovky) k stěnovým tvárnicím, jako překlady, věncovky, nebo i stropní nosníky a vložky, které svým tvarem a rozměry odpovídají základním tvárnicím a vytvářejí ucelenou stavebnici, mluvíme pak o systému prvků a tedy systémových překladech apod. Můžeme je rozlišovat podle úpravy fasády (omítané – jednoplášťové nebo režné – dvouplášťové) a zejména podle materiálu.

Železobetonové věnce

Monolitický železobetonový věnec je vybetonovaný přes celou tloušťku zdi (zejména na vnitřních zdech), u obvodové zdi je však doplněn tepelnou izolací. Tato je ve formě desek, vkládaných již při betonáži do bednění. Často se však obezdívá cihelnou obezdívkou. Na obrázku 1﷓56 jsou zobrazeny možné úpravy věnců v souladu s platnou ČSN.

Obr. 1-56
Zvětšit obrázekObrázek 1-56
Úpravy železobetonových obvodových věnců

Keramobetonové překlady

  1. nosné překladové prvky (systému POROTHERM – obrázek 1-57a mají průřez 70 x 238 mm, jejich délka je 1000 až 3250 mm po 250 mm. Tyto stojaté prvky se řadí vedle sebe podle tloušťky zdi a pro tepelnou izolaci se mezi nimi vytvoří potřebná mezera. Keramická věncovka může mít výšku i 195 mm a 275 mm, tedy výškově se přizpůsobuje tloušťce stropu.
  2. Ve stejném systému jako v odst. a) je někdy nutné navrhnout věnec pod úrovní stropu (např. pro větší uložení stropnice anebo kvůli rovnoměrnějšímu roznesení tíhy stropu na větší plochu zdi), uplatní se pak i ležaté keramobetonové překladové prvky zn. PTH (kladené na plocho) – obrázek 1-57b. Jejich šířka je 115 nebo 145 mm, výška 71 mm, délka 750 až 3000 mm.

Obr. 1-57
Zvětšit obrázekObrázek 1-57
Keramobetonové překlady

Pórobetonové a keramzitbetonové překlady

  1. žlabové prvky mají průřez souměrný (zn. Ytong, Laipor) – obrázek 1-58b – anebo nesouměrný (zn. Hebel) – obrázek 1-58a. Pórobeton je částečně tepelně izolačním materiálem, proto není nutné vždy do příkladu vkládat tepelně izolační desku, která bývá nutná u keramzitbetonu. Prvky průřezu U (délky 250 až 500 mm) se ukládají na bednění a zmonolitní se výztuží a litým betonem. Železobetonový pás u nesouměrného překladu se umísťuje pod přiléhající stropní konstrukcí. V úrovni věnce je vnější líc zdi tvořen specializovanými cihlami – věncovkami, anebo se zde použijí doplňkové tvárnice či příčkovky.
  2. Hranolové prvky z lehčeného betonu (Hebel, Liapor) – obrázek 1-59 - se dodávají s náležitým tepelným odporem a již vyztužené, v potřebných délkách od 900 do 2500 mm po 250 mm.

Uložení překladů na zdech z lehčeného betonu je 200 až 250 mm

Obr. 1-58
Zvětšit obrázekObrázek 1-58
Pórobetonové žlabové překlady

Sendvičové překlady

Vytvářejí se z betonových překladových tvárnic (zn. IZOBLOK, ISO-PLUS), které obsahují zabudované polystyrénové desky. Na vnitřní straně je žlab, který slouží k uložení výztuže a litého betonu - obrázek 1-60. Jejich rozměry odpovídají stěnovým tvárnicím uvedených značek.

Obr. 1-59 a 1-60
Zvětšit obrázekObrázek 1-59
Pórobetonový překlad Obrázek 1-60
Sendvičový překlad

Traverzové překlady

Používají se většinou v návaznosti na traverzový strop (tj. zejména na větší rozpětí, rekonstruované stropy a překlady apod.). Hlavními nosnými prvky jsou tudíž ocelové válcované nosníky – traverzy průřezu I, IPE a U.

Uložení traverz na jedné straně otvoru činí 1/10 světlosti otvoru. U méně únosného zdiva je pod koncem traverzy vybetonovaný roznášecí blok.

Rozměr traverzy může být různý i v rámci jednoho překladu, záleží na konkrétním zatížení venkovní nebo vnitřní strany (zatížení stropem) – obrázek 1-61a, b. Výšku nosníku získáme předběžně podle následujících vzorců (přesný rozměr je výsledkem statického výpočtu:

h1 = 0,03 Ln + 35

(mm) L n …. světlá šířka otvoru

h2 = 0,04 Ln + 150

Výšku viditelné části překladu v interiéru lze řídit podle alternativ na obrázeku 1-61b,c,d. Obdobné mohou být i úpravy vnitřních překladů a průvlaků.

U otvorů se světlostí do 2 m lze vyztužit cihelný překlad ocelovými úhelníky nebo T – průřezy.

Ve všech uvedených případech se spodní příruba ocel. nosníků opatří pletivem a omítne tlustší omítkou.

Obr. 1-61
Zvětšit obrázekObrázek 1-61
Překlady z traverz

Keramické překlady

Lícové cihly, které vytvářejí charakteristický povrch režné fasády, se použijí většinou i nad okenními a dveřními otvory. Konstrukce překladu na vnitřní straně, tj. na straně místností, je libovolná, nejčastěji ze železobetonu nebo z keramobetonových prvků.

  1. Klenuté překlady: Lícové cihly tvoří přímou klenbu, jsou to klenáky, zbroušené do klínovitého tvaru – obrázek 1-62a. Lze též použít speciální cihly – klenovky. Spáry mají konstantní tloušťku 10 mm. Světlá šířka otvoru je do 1500 mm.
  2. Vyztužené cihelné překlady: Nadpraží je stylizováno do formy klenby z běžných lícových cihel na stojato. Nejde však o klenbu, protože cihly nepůsobí staticky spojitě, ale jsou buď podepřeny speciálními kovovými konzolami (např. zn. Halfen nebo Lutz, s průběžným svařovaným úhelníkem) – obrázek 1-62b, či zavěšeny na třmínkách. Jelikož v podstatě nejde o překladový nosník, ale o obklad, šířka otvoru je omezena pouze délkou (libovolného) překladu na vnitřní straně zdi.

Betonové lícové překlady

Uplatňují se v systému betonových tvárnic KB-BLOK (vel. cca 200x400x200 mm), jako překladové prvky slouží na vnitřní straně tvarovky žlabové, na vnější straně tvarovky úhlové – obrázek 1-62c – které se na stavbě zmonolitní. Fasádní prvky mohou mít různou povrchovou strukturu či barvu. Délka překladů je u obvodové stěny pro světlou šířku otvoru do 2800 mm a u vnitřní zdi (více zatížené) do světlosti 2400 mm, přičemž uložení překladu na zdi je vždy alespoň 200 mm.

Úhlová tvarovka (široká 140 mm) uzavírá mezeru, kondenzát se ze dna odvádí oplechováním na vnější povrch.

Obr. 1-62
Zvětšit obrázekObrázek 1-62
Překlady u třívrstvého zdiva – 1 – cihly lícovky, 2 – nerezavějící spona, 3 – cihly klenáky, 4 – konzola s úhelníkovým překladem, 5 – betonová lícovka, 6 – odvodňovací plech nebo fólie, 7 – lícovka tvarovka, 8 – překladová tvarovka

1.8 Zakreslování stropu dle ČSN 01 3420

Konstrukce stropu se v půdorysu zobrazovaného podlaží objektu zobrazují podle zásad zobrazování konstrukcí nad řezovou rovinou a podle potřeby i sklopenými průřezy vkreslenými do půdorysu.

Poznámka

Konstrukce stropu se zakresluje do půdorysu jen tehdy, je-li nutné objasnění z hlediska konstrukce (v případě, že se nekreslí samostatné výkresy tvaru podle ČSN 01 3481 nebo výkresy sestavy dílců podle ČSN EN ISO 4172 apod.), nebo je-li třeba objasnit tvar pohledu (umístění trámů, průvlaků apod.)

V půdorysu podlaží se konstrukce stropu kreslí zpravidla jen na části půdorysu, a to:

  1. osy nosníků, trámů, průvlaků apod. – tenkou čerchovanou čarou (obrázek 1-63a)
  2. zdola neviditelné (zakryté) obrysy (styky) plošných vodorovných stropních prvků (panely apod.) – tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami (obrázek 1-63b)
  3. zdola viditelné obrysy konstrukcí stropu (např. trámů, průvlaků) při nerovném podhledu – tlustou čerchovanou čarou (obrázek 1-63c),
  4. sklopené průřezy konstrukce stropu – podle zásad kreslení (problematika je obsahem kurzu Pozemní stavitelství I) hmoty se v řezu zpravidla neoznačují.

Řezová rovina svislého řezu stropem se nesmí vést tak, aby trám, nosník, průvlak apod. byl zobrazen v podélném řezu.

Ve svislém řezu stropem se kreslí (obrázek 1-63):

  1. vnější obrys konstrukcí zobrazených v řezu – podle zásad kreslení (problematika je obsahem kurzu Pozemní stavitelství I),
  2. obrys konstrukcí zobrazených v pohledu – tlustou plnou čarou,
  3. rozhraní jednotlivých materiálů zobrazených v řezu – tlustou plnou čarou.

Konstrukce stropu se označí odkazem podle zásad (problematika je obsahem kurzu Pozemní stavitelství I).

Obr. 1-63
Zvětšit obrázekObrázek 1-63

V půdorysu a v řezech stropem (popř. ve sklopených průřezech) se kótují:

  1. délkovými kótami – rozměry konstrukcí stropu (trámů apod.), jejich rozmístění, popř. i uložení,
  2. relativními výškovými kótami – úroveň horního i dolního povrchu konstrukce stropu, úroveň horního líce podlahy.

1.9 Zakreslování zavěšených podhledů dle ČSN 01 3420

Konstrukce zavěšeného podhledu se v zobrazovaném podlaží zobrazuje:

  1. v půdorysu
    1. schematicky úhlopříčkou, kreslenou tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami přes plochu zavěšeného podhledu, nad níž se napíše výšková kóta spodní plochy podhledu, shodnou čarou se kreslí i obrys podhledu, který má odstup od stěn (obrázek 1-64) nebo
    2. podle shodných zásad kreslení stropů (obrázek 1-65), přičemž,
    3. konstrukci zavěšeného podhledu lze v obou případech označit odkazem podle zásad kresleni (problematika je obsahem kurzu Pozemní stavitelství I)
  2. ve svislém řezu – podle shodných zásad kreslení stropů (obrázek 1-65).

Poznámka

Pokud nelze zavěšený podhled jednoznačně zobrazit podle uvedených zásad, kreslí se výkres sestavy zavěšeného podhledu.

Obr. 1-64 Obrázek 1-64

Obr. 1-65 Obrázek 1-65

Výkres sestavy zavěšeného podhledu se zobrazuje zpravidla půdorysem a svislým řezem zakresleným do zjednodušených výkresů staveních objektů, konstrukce zavěšeného podhledu se označí odkazem podle zásad kreslení (problematika je obsahem kurzu Pozemní stavitelství I). Příklad výkresu skladby zavěšeného podhledu je na obrázku 1-66).

Pro zobrazení půdorysu zavěšeného podhledu se vodorovná řezová rovina vede mezi konstrukcí stropu a konstrukcí podhledu. Konstrukce podhledu se pak kreslí v pohledu shora takto:

  1. vnější obrys podhledu a obrysy prvků podhledu (prvky alespoň na části půdorysu) – tlustou plnou čarou,
  2. osy nosných prvků podhledu (nosníků, nosného roštu, konzol apod.) – tenkou čerchovanou čarou,
  3. svislé nosné a kotevní prvky podhledu – křížkem tlustou plnou čarou,
  4. prvky instalované v podhledu – značkami podle tabulky 1, doplněné příslušnými odkazy podle zásad kreslení (problematika je obsahem kurzu Pozemní stavitelství I).

Obr. 1-66
Zvětšit obrázekObrázek 1-66

Ve svislém řezu zavěšeným podhledem se kreslí:

  1. vnější obrys prvků podhledu – podle zásad kreslení (problematika je obsahem kurzu Pozemní stavitelství I),
  2. rozhraní mezi prvky podhledu – tlustou plnou čarou,
  3. osy svislých nosných kotevních prvků podhledu (závěsy, táhla), ztužující (šikmé) prvky – tenkou čerchovanou čarou,
  4. vodorovné nosné prvky podhledu (nosníky, konzoly apod.)
    1. zobrazované v pohledu – zjednodušeným obrysem tlustou plnou čarou
    2. zobrazované v řezu – velmi tlustou plnou čarou

Obr. 1-67
Zvětšit obrázekObrázek 1-67

SAMOSTATNÝ ÚKOL 2

Nakreslete a okótujte v měřítku 1:50 výřez půdorysu a řezu stropu HURDIS se šikmým čelem, včetně detailu uložení na obvodovou zeď v měřítku 1:10.

TEST 1

1. Mezi dřevěné polospalné stropy nepatří:

  1. polospalný trámový strop,
  2. fošnový strop,
  3. bedničkový strop.

2. Polštář u polospalného trámového stropu se zapuštěným záklopem je:

  1. situován s trámem rovnoběžně,
  2. situován s trámem kolmo.

3. Výhoda rákosníkového stropu je:

  1. nedochází v důsledku značného průhybu stropnic ke vzniku trhlin na omítce,
  2. snížena konstrukční výška celé konstrukce,
  3. zvýšena únosnost stropní konstrukce.

4. Klášterní klenba:

  1. vzniká pronikem dvou křížových kleneb,
  2. vzniká pronikem dvou valených kleneb,
  3. vznikne nad kruhovým, eliptickým nebo oválným půdorysem.

5. Min. výška vetknutého trámu železobetonového monolitického stropu je:

  1. 50 mm,
  2. 1/25 x rozpětí,
  3. 1/15 x rozpětí.

6. Zdola neviditelné (zakryté) obrysy (styky) plošných vodorovných stropních prvků se kreslí:

  1. tlustou čerchovanou čarou se dvěma tečkami,
  2. tlustou čerchovanou čarou s jednou tečkou,
  3. tlustou čárkovanou čarou.

7. Na obrázku 1-68 je strop:

  1. z desek HURDIS se šikmým čelem,
  2. z desek HURDIS s rovným čelem,
  3. POROTHERM.

Obr. 1-68 Obrázek 1-68

8. Na obrázku 1-69 je strop:

  1. Hennebiqueův strop,
  2. ocelový (trapézový) strop,
  3. bedničkový strop.

Obr. 1-69 Obrázek 1-69

Vytisknout|Nahoru ↑