Pozemní stavitelství I. - cvičení »

RYCHLÝ NÁHLED DO PROBLEMATIKY KAPITOLY

• Terminologie
• Materiály
• Řešení detailů

CÍLE KAPITOLY

Po úspěšném a aktivním absolvování této KAPITOLY

• Budete:
• umět navrhovat hydroizolace spodní stavby
• umět orientovat se v normových požadavcích
• řešit detaily spodní stavby

• Získáte:
• přehled o příslušných požadavcích ČSN
• přehled o používaných materiálech

• Budete schopni:
• navrhnout skladbu hydroizolace spodní stavby
• zakreslit konstrukční detaily spodní stavby

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU

Celkový doporučený čas k prostudování kapitoly je 90 minut.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY

spodní, stavba, hydroizolace, lepenka, asfalt, pásy, PVC, fólie, horninové prostředí, hladina spodní vody, zpětný spoj, obrácený spoj

PRŮVODCE STUDIEM 5

V této kapitole se budeme věnovat problematice hydroizolace spodní stavby. Návrhu skladby a řešení konstrukčních detailů.

5.1 Hydroizolace spodní stavby

5.1.1 Všeobecně

Úkolem hydroizolací spodní stavby je zabránit pronikání podpovrchové vody do konstrukcí a dalších prostor podzemních částí budov. K tomu účelu se nejčastěji používají povlakové izolace, vytvářené převážně na bázi asfaltů či plastů, chránící stavební dílo z vnější strany. Správně navržené a kvalitně provedené izolace jsou pro vodu nepropustné, resp. vodotěsné.

Hydroizolace spodní stavby budov patří v praxi mezi ty z náročnějších úkolů stavební techniky. Do této polohy je především řadí hydroizolační rizika -rizika neúspěchu. Proto je třeba hydroizolacím spodní stavby věnovat odpovídající pozornost. Soubor pravidel navrhování i realizace izolací, vedou k úspěchu, je soustředěn ve speciální disciplíně stavitelství - hydroizolační technice.

Termíny a jejich definice:

izolace: část stavby (stavební prvek) chránící stavební konstrukci nebo její část, popř. vnitřní nebo vnější prostředí, před nežádoucím vnikáním vody, zvuku, tepla nebo jiného fyzikálního účinku.

hydroizolace: izolace chránící stavební konstrukci nebo její část, popř. vnitřní nebo vnější prostředí, před nežádoucím vnikáním vody.

nepropustnost pro vodu : vlastnost prostředí, materiálu nebo konstrukce zamezit šíření vody

vodotěsnost: nepropustnost pro vodu působící hydrostatickým tlakem povlaková hydroizolace; povlaková hydroizolační vrstva: vrstva nepropustná pro vodu v kapalném skupenství v důsledku hydroizolačních vlastnosti použitých materiálů a hydroizolační celistvosti a spojitosti

hydroizolační technika: část stavební techniky řešící ochranu staveb i prostředí před nežádoucím působením vody ve všech skupenstvích i formách výskytu.

5.1.3 Hydrofyzikální expozice spodní stavby

V horninovém prostředí kolem stavby se může podpovrchová voda vyskytovat v podobě zemní vlhkosti, prosakující vody nebo podzemní vody. Okolí spodní stavby může být syceno puklinovou vodou. Spodní stavba budov může zasahovat pod h ladinu podzemní vody. Kolem stavby založené v nepropustném horninovém prostředí se může v zásypech vytvořit sekundární hladina zadržené vody.

Přesné zjištění možné hydrofyzikální expozice spodní stavby budov v průběhu jejich existence je prvotním předpokladem správného návrhu hydroizolací.

Tomu slouží inženýrsko-geologický průzkum okolí stavby

Termíny a jejich definice:

• hydrofyzikální expozice; hydrofyzikální namáhání: vymezení fyzikální kvality i kvantity působícího vodního prostředí na stavební konstrukce a objekty
• podpovrchová voda: voda ve všech skupenstvích i formách vyskytující se pod zemským povrchem
• zemní vlhkost: voda v plynném a kapalném skupenství vázaná v pórovitém horninovém prostředí sorpčními a kapilárními silami
• prosakující voda; gravitační voda: voda v kapalném skupenství prosakující vlivem gravitace nekapilárními póry horninového prostředí od povrchu území nebo z povrchových toků k hladině podzemní vody
• podzemní voda: voda v kapalném skupenství vyplňující póry zvodnělých hornin; vytváří plošně rozsáhlou, hydraulicky spojitou hladinu a působí hydrostatickým tlakem
• puklinová voda: část podpovrchové vody vyplňující pukliny, zlomy i jinak vzniklé prostory v horninách
• povrchová voda: voda v kapalném skupenství stékající po povrchu území
• srážková voda; atmosférické srážky: výsledek kondenzace nebo desublimace vodních par v ovzduší nebo na zemském povrchu, předmětech a rostlinách; rozlišují se kapalné a tuhé srážky

5.1.4 Průzkum prostředí spodní stavby

Návrh povlakových hydroizolací, resp. hydroizolačních soustav, systémů a konstrukcí vychází z průzkumu prostředí stavby. Průzkum musí podrobně a konkrétně vymezit hydrofyzikální, geotechnické, klimatické, mechanické, korozní, provozní a další podstatné vlivy působící na spodní stavbu.

Charakteristiky horninového prostředí se zjišťují inženýrskogeologickým průzkumem, ostatní vlivy se analyzují na základě znalosti provozu v budově i okolí.

Zpráva inženýrskogeologického průzkumu musí být doložena situací sond, součinitelem propustnosti zemin, popř. i křivkou zrnitosti zemin. Má charakterizovat skladbu půdního profilu, úložné poměry, stabilitu vrstev, únosnost základové půdy, očekávaný průběh poklesu, zejména v poddolovaných územích, popř. i zhodnocení seismických vlivů. Musí obsahovat údaje o výskytu podzemní vody, pokud se vyskytuje, stanovit hloubku, ve které byla popř. zastižena úroveň její hladiny při navrtání i po ustálení, uvést změny hladiny v průběhu hloubení sond, stanovit závislost kolísání hladiny na stavu vody v blízkých vodních tocích, nádržích a studnách, teplotu vody, popř. i směr a rychlost proudění přítoku vody do sondy při čerpání a údaje o výsledcích čerpacích zkoušek. Zejména je však nezbytné, aby v hydrogeologickém posudku byla uvedena nejvyšší možná hladina podzemní vody. Výška hladiny vody naražené nebo ustálené v průzkumné sondě je pouze informativní. Zpráva inženýrskogeologického průzkumu musí obsahovat chemický rozbor vzorků podzemní vody.

Z mechanických vlivů je zejména třeba prověřit výskyt nárazů., otřesů i kmitání konstrukcí a působení soustředěných i plošných namáhání, z chemických vlivů možnost vsakování povrchové vody nebo vod technologických s obsahem látek působících nepříznivé na povlakové hydroizolace a konstrukce, dále působení bludných proudů, z tepelných vlivů zejména teplotu médií procházejících v potrubích hydroizolačními souvrstvími nebo vyskytujících se v jejich blízkosti atd.

Termíny a jejich definice:

• naražená hladina podzemní vody: výška, ve které byla voda zastižena při hloubení průzkumné sondy
• ustálená hladina podzemní vody: výška hladiny podzemní vody v průzkumné sondě, zjištěná ve vymezeném čase od okamžiku naraženi
• maximální hladina podzemní vody: nejvyšší možná výška podzemní vody v daném místě
• sekundární hladina pozemní vody: hladina dodatečně nahromaděné vody v zásypech výkopů kolem objektů; zdrojem je obvykle srážková nebo puklinová voda
• volná hladina podzemní vody: hladina nepůsobící na nadložní vrstvy hydrostatickým tlakem
• napjatá hladina podzemní vody: hladina působící na nadložní vrstvy hydrostatickým tlakem
• režim podzemní vody: charakteristické kolísání hladiny podzemní vody ve vymezeném čase, např. v průběhu roku; rozeznává se režim rozvodnicový, poříční, přechodový, krasový a umělý

5.1.5 Materiály povlakových hydroizolací

Hydroizolační povlaky se na stavbě vytváří buď z nátěrových, stěrkových nebo stříkaných hydroizolačních hmot, nanášených v jedné nebo několika vrstvách na podklad, nebo s pomocí prefabrikovaných hydroizolačních pásů, které se podle charakteru výrobku na podklad nalepují, natavují, mechanicky kotví nebo se volně kladou a zatěžují. Mezi sebou se pásy spojují v ploše i ve stycích lepením nebo natavením plamenem či horkým vzduchem, a to v závislosti na konkrétní materiálové bázi a dimenzi povlaku. Do nátěrových, štěrkových nebo stříkaných systémů se zpravidla při realizaci na stavbě vkládá výztužná vložka. Hydroizolační pásy často obsahují nosnou vložku.

Termíny a jejich definice:

• nátěrová, stěrková nebo stříkaná hydroizolační hmota (asfaltová, plastová, epoxidová, polyuretanová, silikátová aj., nebo jejich kombinace): výrobek z látek odolných v daných podmínkách vodě, nanášený na izolovanou konstrukci natíráním, stěrkováním nebo nástřikem za studena nebo za horka; po aplikaci na stavbě vytváří bezešvé povlakové hydroizolace nebo se stává součástí povlakových hydroizolací kombinovaných; zpravidla se vyztužuje vložkou
• výztužná vložka povlakové hydroizolace: vrstva vložená do povlakové hydroizolace v průběhu jejího zhotovení na stavbě, zvyšující pevnost nebo pružnost povlaku; také umožňuje kontrolu minimální tloušťky povlaku (Obvyklé nosné vložky: L - surová lepenka, ST - skleněná tkanina (též GG nebo G), SR - skleněná rohož, PR (též PV nebo PES) - polyesterová rohož (též rouno), K - kovová (Cu, Al, Pb), KO -kombinovaná (spražená) (ST + PR|, (SR + PR)).
• hydroizolační pás (asfaltový, plastový, pryžový aj.): plošný ohebný výrobek z hydroizolačního materiálu dodávaný obvykle svinutý v roli; v závislosti na provedeni může mít i jiné funkce, např. separační, expanzní, ochrannou a další; zpravidla obsahuje nosnou, resp. výztužnou vložku; po aplikaci na stavbě vytváří nebo se stává součástí povlakové hydroizolace nosná vložka hydroizolačního pásu: nosná vrstva hydroizolačního pásu, na níž jsou při výrobě pásu nanášeny hydroizolační hmoty

5.1.6 Asfaltová báze

Mezi nejstarší hydroizolační hmoty používané ve stavitelství patří asfalty, resp. přírodní asfalty. V hydroizolační praxi donedávna převládalo používání oxidovaných stavebněizolačních asfaltů, příp. asfaltů filerizovaných, které jsou v současnosti nahrazovány pružnějšími asfalty modifikovanými. Z tekutých materiálu se užívají ještě asfaltové hydroizolační suspenze a tmely. Dominantní postavení však mají asfaltové pásy, přičemž původní technologie vytváření povlaků, kdy byly asfaltové pásy bez krycí asfaltové vrstvy, příp. s krycí asfaltovou vrstvou, vlepovány do horké asfaltové hmoty, je prakticky vytlačena užíváním asfaltových natavitelných hydroizolačních pásů, zejména modifikovaných.

Novější koncepce asfaltových hydroizolačních pásů představují asfaltové pásy bezvložkové a asfaltové pásy samolepící.

Termíny a jejich definice :

• asfalt: velmi viskózní nebo téměř tuhý, prakticky netěkavý, pňlnavý a vodovzdorný materiál, odvozený z ropy nebo přítomný v přírodním asfaltu; tento materiál je úplně nebo téměř úplně rozpustný v toluenu a úplně rozpustný v sirouhlíku

Poznámka: České odborné názvosloví používá obecný termín asfalt pro tzv. ropný asfalt, získávaný destilací ropy. V zahraničí (kromě USAJ se stejná hmota, používaná pro výrobu hydroizolačních pásů, označuje jako bitumen a hydroizolační pásy se nazývají bitumenové.

• přírodní asfalt: asfalt z přírodních nalezišť obsahující obvykle větší množství nerostných látek
• oxidovaný asfalt stavební izolační: asfalt připravený pro hydroizolační účely oxidací ropných surovin vzduchem

Poznámka: též "foukaný asfalt"

• modifikovaný asfalt: asfalt, jehož reologické vlastnosti byly při výrobě upraveny použitím chemických prostředků (látek)

Poznámka: "chemický prostředek" zahrnuje přírodní kaučuk, syntetické polymery, siru a některé organokovové sloučeniny, ne však kyslík nebo oxidační katalyzátory jako chlorid železitý, kyselinu fosforečnou a oxid fosforečný. Vlákna a anorganické prášky (filery} se za modifikátory asfaltu nepovažují. Modifikované asfalty se mohou vyrábět přímou úpravou základního asfaltu nebo ve formě ředěných asfaltů, emulzi, nebo ve směsi, např. s přírodním asfaltem.

• polymerem modifikovaný asfalt: modifikovaný asfalt, v němž použitým modifikátorem je jeden nebo více organických polymerů

Poznámka: Používají se plastomery, např. amorfní polypropylen (APP), polyetylén (PE) aj., nebo elastomery, např. styren - butadien - styrenový kaučuk (SBS).

• hydroizolační asfaltová suspenze: tekutá hydroizolační hmota, obvykle bezrozpouštědlový disperzní systém na bázi asfaltů a vody, vytvářející po odpařeni vody bezešvý hydroizolační povlak
• hydroizolační asfaltový tmel: pastovitá nebo kašovitá hydroizolační hmota na bázi asfaltů s konzistencí umožňující vytváření povlakové hydroizolační vrstvy o větší tloušťce v jedné pracovní operaci; obvykle obsahuje i minerální plniva
• asfaltový hydroizolační pás bez krycí vrstvy (též typ A): pás, který tvoří pouze nosná vložka (obvykle lepenka) napuštěná asfaltem
• asfaltový hydroizolační pás s krycí vrstvou (též typ R): pás s nosnou vložkou a oboustrannou krycí asfaltovou vrstvou

Poznámka: Tloušťka krycích asfaltových vrstev do 1 mm.

• asfaltový hydroizolační pás natavitelný (též typ S): pás s nosnou vložkou a oboustrannou krycí asfaltovou vrstvou upravený tak, aby jej bylo možno přirealizaci povlaků natavovat plamenem nebo horkým vzduchem.

Poznámka: Tloušťka krycích asfaltových vrstev je větší než 1 mm, celková tloušťka pásu činí nejméně 4 mm.

• asfaltový hydroizolační pás bezvložkový: pás bez nosné vložky, asfaltová hmota musí být samonosná
• asfaltový hydroizolační pás samolepící: pás s vložkou nebo bez vložky se samolepící vrstvou na spodní nebo i vrchní straně

Poznámka: U celoplošně samolepicího pásu činí tloušťka obvykle 3 mm, u ostatních samolepicích pásu zpravidla 4 mm.

5.1.7 Ostatní báze

V hydroizolační technice se s úspěchem používají i jiné než asfaltové materiály. Velkým rozvojem prochází plastové hydroizolační pásy (fólie), v menší míře i elastové hydroizolační pásy (fólie).

Také silikátové hydroizolační hmoty nachází v odůvodněných případech uplatněni.

Termíny a jejich definice:

• plastový hydroizolační pás (fólie): pás s vložkou nebo bez vložky s hydroizolačními vrstvami z plastů, jako např. polyvinylchloridu (PVC), polyetylénu (PE-HD, PE-LD), chlorovaného polyetylénu (PE-C), polymerních plastů modifikovaných asfaltem (ECB), vinylacetátu (VAE) apod.
• elastový hydroizolační pás (fólie): pás s vložkou nebo bez vložky s hydroizolačními vrstvami z elastů, jako např. EPDM, CR, PIB aj. silikátová hydroizolační hmota: hydroizolační vícesložková hmota obvykle na bázi cementu a anorganických plniv zpravidla s přídavkem disperze polymerů, vytvářející hydroizolační povlak po hydrataci cementových složek a odpaření vody

5.1.8 Zásady navrhování hydroizolačních konstrukcí spodní stavby s použitím povlakových izolací z modifikovaných asfaltových pásů

Návrh povlakových hydroizolací spodní stavby ovlivňuje řada materiálových, konstrukčních, technologických a hydrogeologických okolností. Požadavky, možnosti i zvyklosti se vzájemně prolínají. Výsledkem je určitý obecně respektovaný způsob řešení hydroizolačních systémů, soustav a konstrukcí.

5.1.9. Všeobecně

V podzemí objektů mají hydroizolační povlaky obklopovat chráněnou konstrukci spojitě. Každé nevyhnutelné přerušení celistvosti povlaku otvory nebo tělesy má být hydroizolačně zabezpečeno zvláštními konstrukcemi - viz detaily v další části textu.

Pod hladinou podzemní vody má být tvar izolovaných ploch co nejjednodušší, pokud možno bez prostupů těles, potrubí apod. a bez dilatačních spár. V podmínkách gravitační vody se dodržení uvedených principů doporučuje.

Nosný podklad asfaltových izolačních povlaků z modifikovaných pásů musí být rovný, pevný a stejnosměrně jemně drsný, nesmí být porušen zlomy, prasklinami nebo smršťovacími trhlinami.

V prostředí podzemní vody musí asfaltový izolační povlak plnoplošně spočívat na podkladní konstrukci, ke které je tlakem vody dotlačován.

V dilatačních spárách v prostředí podzemní i gravitační vody, kde by neměl izolační povlak oporu o pevný podklad, a kde by hrozilo nebezpečí jeho namáhání v tahu, příp. smyku, musí být navržena zvláštní opatření zajišťující kontinuitu hydroizolační ochrany.

5.1.10 Dovolené zatížení povlaků

V prostředí podzemní vody má být izolační povlak vystaven pouze silám kolmým k jeho povrchu, které mají být co možná rovnoměrné rozloženy. Napětí v tlaku nemá u asfaltových povlaků z modifikovaných pásů překročit 0,5 MPa při teplotě do 20°C. V podmínkách gravitační vody se dodržení uvedených zásad doporučuje.

Hydroizolační povlaky z modifikovaných asfaltových pásů nemají být trvale vystaveny teplotě vyšší než 40°C.

5.1.11 Podklady hydroizolačních povlaků na horizontálních a šikmých plochách

Nosné podklady hydroizolačních povlaků se na vodorovných a šikmých plochách zpravidla navrhují z betonů') v tloušťce nejméně 80 mm. Vyskytují-li se v podzákladí propustné zeminy, kladou se přímo na ně. V případě nepropustných zemin se podkládají drenážní vrstvou ze štěrkopísku v tloušťce cca 0,2 m krytou separační vrstvou, např. textilií, technickou fólií či oběma zároveň.

Na různě stlačitelných a různě ulehlých zeminách podzákladí se betonové podklady armují. Okraje betonových ploch se v šíři 0,8 m zesilují na tloušťku 0,2 m. Stejné zesílení se užívá i v okolí dilatačních spár. Do míst zesílených podkladních vrstev se doporučuje vkládat výztuž, např. rovinnou síť, a to nejlépe ke spodnímu i hornímu povrchu.

Povrch podkladních betonů je zpravidla nutné vyrovnat v tl. 15 - 25 mm podkladním cementovým potěrem.

Vyskytují-li se v základové spáře konstrukce pod hladinou podzemní vody vertikální výškové stupně, má je izolační povlak z asfaltových pásů překonávat po přechodových klínech o sklonu nejvýše 45°C. Na šikmých přechodech se hydroizolační soustava po 2,5 m stabilizuje stupni o protisklonu 1 : 10šíře min. 0,3 m. Pokud nosná desková konstrukce svým tvarem sklon nesleduje, vyplňuje se klín nad izolací betonem.

Je-li objekt budován osaměle v otevřené stavební jámě na železobetonové desce, doporučuje se jej i při vodorovném průběhu hydroizolačního povlaku zabezpečit proti posunu. Zpravidla se volí vhodná profilace základové spáry. Tatáž opatření jsou nutná u dlouhých konstrukcí zakládaných ve sklonu. Zde se užívají protisklonné stupně.

Podklad povlakových hydroizolací na stropních deskách podzemních objektů se doporučuje navrhovat ve sklonu 1° k okrajům ploch. Ochranný plášť nutno zabezpečit proti skluzu, např. betonovými výstupky při okraji či v ploše stropní desky.

5.1.12 Podklady hydroizolačních povlaků na svislých plochách

Nosné podklady hydroizolačních povlaků na svislých plochách vytváří v závislosti na postupu realizace hydroizolačních soustav buď cihelné, betonové či železobetonové stěny pláště, anebo nosné konstrukce stěn objektů. Povrch nosného podkladu je zpravidla nutno vyrovnat podkladní cementovou omítkou v tloušťce 10 - 20 mm.

Cihelné stěny nosného pláště se navrhují z plných mrazuvzdorných, ostře pálených cihel v tloušťce od 65 - 140mm v závislosti na výšce stěn. Zdí se do cementové malty.

5.1.13 Ochrana hydroizolačních povlaků na horizontálních a šikmých plochách

Vodorovné a šikmé plochy povlakových izolací z asfaltových pásů o sklonu do 45° se mají v průběhu stavby v podmínkách podzemní i gravitační vody chránit betonovými mazaninami vytvářenými z cementové malty tl. min. 50 mm. V podmínkách zemní vlhkosti se zpravidla samostatných ochranných vrstev nepoužívá.

5.1.14 Ochrana hydroizolačních povlaků na svislých plochách

Svislé části asfaltových povlaků se před armováním a betonáží přilehlých stěn chrání omítkovým postřikem v tl. do 5 mm cementového pačoku nebo cementové malty. V podmínkách gravitační vody se uvedený způsob ochrany doporučuje.

Cihelné stěny ochranných plášťů se přizdívají ke svislým hydroizolačním povlakům s mezerou šíře 20 mm, která je souběžně se zděním vyplňovaná cementovou maltou 2!. K ochraně povlaků lze užít i jiných vhodných výrobků, např. desek z pryže či pásů z polymerních materiálů, pokud tato opatření zajistí spolehlivou ochranu hydroizolačních povlaků při realizaci zásypů i později za provozu objektů.

Rovinné i svinovatelné tvarované ochranné pásy (s výstupky, žlábky, příp. krytými separační mřížkou) se nad hladinou podzemní vody výhodně využívají i k drenážní funkci hydroizolačních systémů. Výhodné je i použití ochranných desek z nenasákavého pěnového plastu, neboť souběžně s ochrannou funkcí hydroizolačního povlaku jsou řešeny i termoizolační vlastnosti stěnové konstrukce.

5.1.15 Kotvený ochranný plášť

Hrozí-li nebezpečí vzniku výrazných tahových či smykových sil v hydroizolačních povlacích z modifikovaných asfaltových pásů, např. v důsledku poklesů objektů, je nezbytné ochranné pláště v ohrožené části podzemí, zejména pod hladinou podzemní vody, kotvit anebo jinak zabezpečit proti posunu.

Kotvený ochranný plášť vytváří železobetonová deska tl. min. 80 mm, spojená pomocí ocelových kotev s nosnou konstrukcí objektu. Kotvy se rozmísťují 0,5 m od okrajů kotvených plášťů ve vzájemné vzdálenosti ve vodorovném i svislém směru 2 - 2,5 m. Povrch pevné příruby kotvy musí být v jedné rovině s okolní podkladní vrstvou. Izolační povlak se v místě kotvy zpravidla zesiluje asfaltovým pásem.

Kotvený železobetonový ochranný plášť se také zpravidla navrhuje na těch stěnách izolovaného objektu, zejména pod hladinou podzemní vody, ke kterým přiléhají nebo budou dodatečně přiléhat podzemní části jiných budov, či kde dochází k přímému kontaktu se skalním výlomem, podzemními stěnami apod. Kotvený ochranný plášť se doporučuje oddělit od sousedních objektů, podzemních stěn, skalního výlomu apod. dilatační a separační vrstvou, která je schopná deformace.

Poznámka: Kotvené pláště se v současné době používají málo. Hrozí-li nebezpečí přenosu výrazných tahových sil do hydroizolačních povlaků, nahrazuji se asfaltové systémy systémy fóliovými.

Termíny a definice:

• hydroizolační materiál: stavební materiál výrazně omezující nebo zamezující šíření vody
• hydroizolační prvek: stavební prvek (část stavby) zajišťující požadovanou ochranu stavby nebo prostředí proti vodě; má plošnou nebo místní hydroizolační účinnost
• hydroizolační vrstva: plošný hydroizolační prvek
• podkladní vrstva: vrstva vytvářející vhodný podklad pro hydroizolační vrstvu
• ochranná vrstva: vrstva chránící hydroizolační vrstvu, popř. další vrstvy stavební konstrukce, před nepříznivými vlivy prostředí i provozu
• drenážní vrstva: vrstva odvodňující prostředí hydroizolační konstrukce
• separační vrstva: vrstva oddělující dvě vrstvy stavební konstrukce z výrobních nebo jiných důvodů.
• hydroizolační soustava: souvrství sestávající z hydroizolační vrstvy a podkladních, ochranných i dalších vrstev obklopujících hydroizolační vrstvu a ovlivňujících bezprostředně její funkci
• hydroizolační systém: soubor hydroizolačních prvků zajištující požadovanou hydroizolační ochranu
• hydroizolační konstrukce: plošné nebo prostorové uspořádání hydroizolačních prvků a obklopujících stavebních konstrukcí, zajišťující požadovanou hydroizolační funkci stavby nebo její části
• skladba hydroizolační vrstvy: uspořádání hydroizolačních a popř. doplňkových materiálů v hydroizolační vrstvě
• skladba hydroizolační soustavy: uspořádání vrstev v hydroizolační soustavě
• skladba hydroizolační konstrukce: uspořádání hydroizolačních prvků v hydroizolační konstrukci
• podkladní beton: prostý nebo podle potřeby vyztužený podkladní beton, tvořící nosnou vrstvu ochranného pláště
• podkladní potěr; vyrovnávací potěr: podkladní vrstva z cementové malty upravující povrch podkladního betonu nebo vlastní izolované konstrukce podle požadavků hydroizolačního povlaku
• podkladní omítka; vyrovnávací omítka: podkladní vrstva z cementové malty upravující povrch stěny podle požadavků hydroizolačního povlaku
• podkladní plášť; nosný plášť: souvrství vytvářející vhodný podklad pro hydroizolační povlak
• ochranná textilie: textilie ze syntetických vláken
• ochranné desky a pásy z plastů či elastů: porézní desky z plastů, příp. hutné desky a svinovatelné pásy z plastů i elastů
• ochranná mazanina: vrstva jemnozrnné cementové malty tvořící ochranu nad hydroizolačním povlakem, s případnou vloženou výztuží
• ochranný omítkový postřik: vrstva jemnozrnné cementové malty nebo cementového pačoku
• ochranný plášť: souvrství chránící hydroizolační povlak na straně působení vody
• cihelná stěna ochranného pláště: trvalé nebo dočasné cihelné zdivo na maltu cementovou nebo nastavovanou, tvořící součást ochranného pláště. Poznámka : Je-li časově realizována po hydroizolačním povlaku, nazývá se ochranná přizdívka.
• maltová výplň: cementová malta spojitě a bez dutin vyplňující mezeru mezi ochrannou přizdívkou a svislou izolací při realizaci
• betonová stěna ochranného pláště: betonová či železobetonová deska tvořící trvalou součást ochranného pláště
• podkladní vana: podkladní, resp. ochranný plášť vytvářející podklad pro spojitou realizaci hydroizolačního povlaku ve dně i na stěnách izolovaného objektu před realizací jeho nosné konstrukce
• kotva: ocelový hydroizolační prvek opatřený pevnou a volnou přímkou, jehož spojovací trn prostupuje hydroizolačním povlakem a zajišťuje přikotvení ochranného betonového pláště k nosné konstrukci objektu
• spojovací trn: ocelový prvek prostupující hydroizolačním povlakem, sloužící k upevnění betonové stěny ochranného pláště k nosné konstrukci objektu

5.1.16 Napojování asfaltových pásů

V případě nízké vany se asfaltové pásy povlaku napojují vratným (obrácený) spojem (obr. 74a). Princip spoje spočívá v postupu, kdy se v první etapě několik posledních řad cihel podkladního pláště vyzdívá na vápennou maltu, a ty se ve druhé etapě prací po realizaci želbet. stěny vany zase odstraní. Tím se odhalí povrch povlaku. Na očištěný povrch povlaku se napojí asfaltový pás, realizovaný na povrch želbet. stěny ve druhé etapě prací z vnější strany.

Přesah pásů ve spoji činí 150 mm. U vysoké vany lze u teré­nu použít převedení povlaku na svrchní část podkladní stěny (obr. 74b).

Poznámka: V podmínkách podzemní vody se hydroizolační povlaky vytváří nejméně ze dvou modifikovaných asfaltových pásů. Ty se vzájemně v ploše mezi sebou i v přesazích, které činí 100 mm, spojuji natavením, zpravidla plamenem hořáků na propanbutan. Podmínkou očekávané absolutní hydroizolační funkce povlaků je dokonalé spojeni pásů. Toho se na stavbách zpravidla dociluje ve spojích pásů, nikoliv však v ploše. Je to totiž, zejména na svislých plochách, obtížnější. Nejsou-li ale pásy spojeny, pak může docházet k rozlévání vody mezi pásy v povlaku a výsledný hydroizolační efekt vícevrstvého povlaku je roven povlaku jednovrstvému se všemi riziky propustnosti pro vodu působící hydrostatickým tlakem. Proto je nezbytné kvalitu spojováni pásů na stavbách kontrolovat.

V příkladech podle obr.74 a,b jsou v oblasti soklu i navazujících stěn obvodového pláště budovy zakresleny dvouplášťové větrané konstrukce. V prvním případě je užito režné zdivo, ve druhém případě obklad osazený na distanční rošt. V části soklu vytváří termoizolační vrstvu extrudovaný pěnový polystyren zakrývající povlak. Jedná se o funkčně spolehlivá řešení.

Poznámka: Na režné zdivo soklu nutno užít ostře pálené cihly, vnější povrch cihelného zdiva pod terénem se doporučuje opatřit nátěrovým povlakem na bázi asfaltu; prvky okapového chodníku jsou podsypány štěrkopískem.

Termíny a definice:

• pracovní spoj: spoj okrajů rozpracovaného hydroizolačního povlaku v místě přerušení izolačních prací
• zpětný spoj: spoj umožňující protisměrné napojení povlaku v následné etapě izolačních prací (viz. obr. 74c)
• vratný spoj (obrácený spoj): spoj umožňující napojení povlaku z opačné strany konstrukce, než z jaké probíhala realizace v předchozí etapě obr.74 a,b

Obrázek 74

5.1.17 Dilatační spáry

Dilatační spáry je třeba ve stavební konstrukci umístit tak, aby hydroizolační povlak spolu se zesilujícími vložkami probíhal spojitě v jedné rovině z jednoho dilatačního dílu stavby na druhý. Nejmenší vzdálenost dilatační spáry od hran a koutů činí 400 mm.

Vyústění dilatačních spár v koutech je přípustné jen v podmínkách zemní vlhkosti.

Dilatační spára musí být v celém průběhu spojitě izolována jediným způsobem, dimenzovaným proti největšímu v úvahu přicházejícímu hydrofyzikálnímu namáhání.

Zesilující vložky hydroizolačního povlaku v místě dilatační spáry se doporučuje umísťovat na vnitřní stranu povlaků. Hydroizolační povlaky přechází přes dilatační spáry bez přerušení.

Povlakové izolace z modifikovaných asfaltových pásů se v oblasti expanzních, posuvných a pohybových dilatačních spár v podmínkách zemní vlhkosti a gravitační vody u dilatací stěn zesilují jedním modifikovaným asfaltovým pásem typu Y šíře min. 0,5 m, v případě gravitační vody působící na stropní konstrukce v zásypu třemi modifikovanými asfaltovými pásy. Pás typu Y šíře 0,5 m se v tom případě vkládá mezi dva základní pásy povlaku dva krycí pásy typu Y šíře 1 m jsou umístěny na vnitřní a vnější povrch povlaků. Všechny modifikované asfaltové pásy jsou v místě uzávěry dilatační spáry vzájemně v ploše svařeny.

Povlakové hydroizolace z modifikovaných asfaltových pásů se mohou alternativně v oblasti expanzních, posuvných i pohybových dilatačních spár v podmínkách gravitační a podzemní vody zesilovat pryžovým pásem z chloroprenového kaučuku šíře min. 400 mm, o tloušťce kolísající zpravidla mezi 4-8 mm v závislosti na očekávané velikosti vzájemných pohybů dilatačních celků. Pryžový zesilující pás se vlepuje do asfaltové hmoty a stabilizuje asfaltovým pásem šíře 1 m.

Vtlačováni hydroizolačních povlaků do dilatačních spár v podmínkách podzemní vody brání pryžové profily o šířce rovné dvojnásobku šíře dilatační spáry. Pryžové profily se vkládají do osy dilatační spáry na její uzávěr před betonáží na chráněnou stranu konstrukce. Také podkladní a ochranné vrstvy hydroizolačního povlaku musí být v ose dilatace rozděleny dilatační spárou stejné šíře, jaká je volena v nosné konstrukci.

Přesahují-li pohyby dilatačních celků v dilatačních spárách 10 mm, řeší se uzávěra dilatační spáry individuálně dle konkrétních podmínek.

Příklady řešení hydroizolační konstrukce dilatační spáry ve stropě a stěně podzemí budovy v podmínkách gravitační vody jsou zachyceny na obr. 74d.

Termíny a definice:

• dilatační spára: spára v hydroizolační konstrukci, umožňující vodorovné,svislé i prostorové pohyby jednotlivých dilatačních celků stavby, vyvolané
• rozměrovými změnami nebo rozdílným sedáním objektů expanzní a kontrakční dilatační spára: spára umožňující nezávislé
• objemové změny mezi dvěma dilatačními celky v převážně vodorovném směru
• posuvná dilatační spára: spára umožňující nerovnoměrný posun mezi dvěma sousedními dilatačními celky v převážně svislém směru
• pohybová dilatační spára: spára umožňující prostorové pohyby mezi dvěma sousedními dilatačními celky

Obrázek 74d

TEST 5

K otestování Vašich znalostí si můžete stáhnout a spustit test. A to test 6, který je zaměřen na opakování látky z předchozích kapitol.